CENTRUM.CZ > Pohádky bez konce > dnes, 09:21

Pohádka o kouzelném pírku a domečku z říčních perel

| 2 min

Sdílet

Kdysi dávno, v údolí, kde řeka šeptala písně o vzdálených mořích, žila dívka jménem Elvíra. Nebyla bohatá ani slavná, ale měla jedno veliké tajemství — pod polštářem ukrývala kouzelné pírko, které jí darovala labuť se zlatým hrdlem.

Pohádka o kouzelném pírku a domečku z říčních perel

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

To pírko umělo psát sny. Kdykoli Elvíra večer usedla k oknu a pírkem přejela po vzduchu, objevovaly se kolem ní třpytivé čáry, které se měnily v drobné příběhy. Někdy se z nich zrodil kůň z rosy, jindy věnec z ranní mlhy — ale všechny sny se rozplynuly s prvním paprskem slunce.

Jednou však Elvíra zatoužila po něčem, co by nezmizelo.
„Chtěla bych místo, které vydrží i po ránu,“ zašeptala.
Pírko se v jejích prstech zachvělo, rozsvítilo se jako hvězda a z jeho hrotu vyletěla kapka světla. Dopadla na vodu pod oknem a řeka se rozzářila, jako by ji někdo posypal stříbrným prachem.

Z drobných perel, které proud nesl po hladině, se začal skládat malý domeček z říčních perel. Každá perla byla jinak zbarvená — jedna měla barvu úsvitu, jiná měsíčního světla, další zářila jako kapka deště na pavoučí niti. Domeček rostl a rostl, až se stal skutečným. Když Elvíra vstoupila dovnitř, všude kolem ní šuměly řeky, jako by jí vyprávěly své dávné příběhy.

Jenže každé kouzlo má i svou cenu.
Na druhém břehu se probudil Strážce proudu, starý vodní duch, který hlídal rovnováhu mezi snem a skutečností.
„Člověk nemá bydlet ve snu,“ pronesl dunivým hlasem. „Když se sen stane skutečností, voda přestane téct.“

Elvíra se zarazila. Voda kolem domu opravdu zpomalovala, jako by se bála pohnout, aby nerozbila lesk perel.
„Ale já nechci, aby sen umřel,“ řekla tiše.
„Pak musíš pochopit, že sny nejsou domy — jsou mosty,“ odpověděl duch.

A tak Elvíra vzala pírko, lehce jím zamávala do vzduchu a její dům se začal měnit. Perly se pozvedly, vznášely se nad řekou a přeskupily do tvaru nádherného oblouku z perel, po kterém mohla přejít na druhý břeh. Tam, kde kdysi stál dům, zůstalo jen pár drobných perliček v trávě – a řeka se znovu zazpívala.

Elvíra si postavila nový domov — obyčejný, ze dřeva a vůně sušených trav. Ale na stěně viselo ono kouzelné pírko, připomínka, že i ten nejkrásnější sen má cenu právě proto, že se ho musíme dotknout jen lehce.

A když se někdy zvedla noční mlha, mezi stromy se na okamžik zaleskl most z říčních perel — jako tichý pozdrav všem, kdo si ještě troufají věřit ve své sny.

Pohádka o kouzelném pírku a domečku z říčních perel

Za Ukrajinu. Proti Babišovi. Za Drábovou. "Vydržíme," říkají výjimeční senioři

Bojovala s bulimií a Nicholson jí uvěřil, že ho miluje. Svět se loučí s oscarovou femme fatale

PLÁŠŤ BÍLÝ JAKO SMRT: Proč si sestry a lékaři někdy začnou hrát na boha?

"Zmrazte si vajíčka a budujte kariéru". Z Šarapovové je agresivní podnikatelka

Kdysi všem na očích, dnes k nepoznání. Artur Štaidl jde vlastní cestou, tou mimo reflektory