Nestačí říkat lidem, že se mají dobře, když se cítí ponížení, opuštění a rozhněvaní. Publicistka a novinářka Alexandra Alvarová v rozhovoru ukazuje, jak hybridní válka využívá sociální frustraci, přepisuje obsah hodnotových slov a proměňuje víru, konzervatismus i vlastenectví v nástroje manipulace.
Česko má za sebou roky ruských narativů o Ukrajině, Bruselu, migraci, Green Dealu a „diktátu elit“. Kde podle vás končí autentická frustrace voličů a začíná bod, kdy tu frustraci někdo zvenčí profesionálně krmí? Myslím, že si můžeme být jistí. Existuje k tomu spousta studií i technických důkazů. Někdo tu frustraci opravdu krmí a dělá to systematicky. Čeští elfové v tomhle ohledu odvádějí velmi záslužnou práci, ale existuje i hodně zahraničních vědeckých studíí, které monitorují metody této informační subverze (podvratná činnost, pozn. red.).
Problém našeho „odboje“, řeknu-li to takhle, je v tom, že příliš dlouho analyzujeme. Západní kultura je vystavená na důkazu, kritickém myšlení a schopnosti analyzovat. To je naše civilizační převaha. Jenže v hybridní válce se ukazuje, že čas je strategicky důležitější než schopnost všechno dokonale pochopit. Tohle Rusové velmi dobře ví. My pořád řešíme analytickou stránku věcí, ale nedostali jsme se k akci.
Proto si myslím, že nemusíme donekonečna hledat, kde přesně končí autentická frustrace a kde začíná vnější manipulace. Imperativ akce je s tou frustrací něco udělat. Vlády se musí přestat chovat ignorantsky a musí pochopit, že existuje celá ekonomická a sociální doména, která se neobjevuje v tradičních statistikách, ale má obrovský behaviorální dopad. Frustrovaní lidé mění své volební i ekonomické chování a to chování destruuje zemi zevnitř.
Když se člověk cítí frustrovaný, ztrácí loajalitu ke svému státu. Vytváří toxické vlny na sociálních sítích, nakazí své okolí hněvem, sabotuje obranu státu a začne fandit nepřátelům vlastního státu, protože jejich prostřednictvím může ublížit systému, který nenávidí. Destrukce se pro něj stává formou osobní pomsty.
Proto nestačí říkat, že jsme podle nějakých tabulek devatenáctá nejbohatší nebo nejúspěšnější země světa. Co je nám to platné, když se velká část obyvatel cítí neúspěšná, chudá a frustrovaná? Takové číslo ty lidi jen rozzuří. A je úplně jedno, jestli chudí a znechucení jsou nebo jim to někdo nakukal.
Máme tu lidi v exekucích a exekučních pastech, lidi, které zneužily lichvářské struktury, využily jejich finanční negramotnosti a vyplivly je mimo sociální systém. Někteří ztratili bydlení, některým se rozpadlo manželství a jediné, co si přejí, je udeřit zpátky. Tahle vrstva se neobjevuje v běžných ekonomických statistikách, pokud ji nechcete vidět. Přitom má obrovský subverzní potenciál pro naše nepřátele. Podobně jako měli dělníci pro komunistickou stranu v roce 1948.
S tím nepomůže lakování reality narůžovo. Musíme začít tím, že ten žal, smutek a hněv uznáme. Je to stejné, jako když někomu zemře blízký člověk. Nepomůže mu říct, že to nesmí tak brát. Ten člověk má autentický smutek, zoufalství, zlost a žal. My musíme začít tím, že to vidíme, že tomu rozumíme a že k němu zkusíme natáhnout ruku. Tohle si zatím neodpracovala žádná vláda, žádný politik, žádná společenská instituce ani žádná církev.
„Hybridní válka nejsou jen internetové hádky“ BIS upozornila na ruskou stínovou flotilu a obcházení sankcí. Neměli bychom přestat chápat hybridní válku jako internetové kecy a začít ji vidět i v penězích, ropě, pojištění, právních kličkách a lidech, kteří u nás dělají servisní práci pro Moskvu? Přesně tak. Hybridní válka má několik vrstev. První je tradiční ruská linie, která spočívá ve velmi komplexní a sofistikované subverzi. My pořád vidíme Rusko jako benzínku převlečenou za stát.Navzdory své neschopnosti nasytit vlastní obyvatelstvo nebo vyrobit dobré auto se Rusko nikdy nevzdalo imperiálního snu o dobytí Západu. Do toho investují všechno. A protože to dělají desítky let, jsou v tom velmi dobří.
Druhá rovina je podle mě historicky nová a nebezpečná: část této subverze dnes nevychází jen z Ruska, ale také ze západních politických a technologických platforem, které s ruskými narativy souzní nebo je využívají. To jsme v téhle podobě ještě nezažili.
Rusko prodává válku proti Ukrajině jako civilizační a duchovní zápas. Jak vysvětlit věřícímu člověku, že ne každé slovo „Bůh“, „rodina“ a „tradice“ znamená morálku? Musíme se ptát, co znamená, když řekneme slovo „tradiční“. Jak vznikne to, že si lidé sami naplní slovo „tradiční rodina“ určitým obsahem? Kde se bere kontext? Co si pod tím lidé představují? A nejsou to někdy jen spouštěče akce, které už žádný skutečný obsah nemají?
Rusové tohle velmi dobře vědí. Jejich sociální inženýři jsou vzdělaní lidé. Subverze Západu je v jejich případě založená na výměně obsahu hodnotových slov. Tedy slov, která označují klíčové svaté hodnoty, o nichž se na Západě běžně nediskutuje: vlast, obrana vlasti, Bůh, rodina.
Do určité doby byla tato slova naplněna obsahem, na kterém jsme se víceméně shodli. Postupným nahlodáváním, inflací a nadužíváním v politickém jazyce ale došlo k jejich vyprázdnění a nahrazení. Když dnes někdo řekne „tradice“, věřící nebo konzervativní člověk si často vybaví něco, čemu může důvěřovat, co se osvědčilo časem. Jenže propaganda mezitím slovo „tradice“ naplnila něčím jiným.
Metoda je jednoduchá. Politik začne opakovat, že tradiční manželství je muž a žena. Tím vytvoří konotaci, že ten, kdo používá slovo „tradiční“, stojí na straně křesťanů a konzervativních lidí. Pak začne totéž slovo používat v dalších spojeních: tradiční kultura, tradiční pohlaví, tradiční vláda, tradiční hodnoty, tradiční obrana. Jakmile si získá důvěru v užívání toho slova, může ho naplnit téměř jakýmkoli obsahem. Lidé si přitom často nevšimnou, že se drží za ruku někoho, kdo jim jejich svaté hodnoty přeprogramovává a odvádí je pryč od původního významu.
Vidíme to i ve Spojených státech. Donald Trump začal jako člověk, u něhož by tradiční křesťanská měřítka měla vyvolávat zásadní problém. Přesto ho významná část evangelikálních kruhů začala interpretovat jako boží nástroj změny. Aby se předešlo kognitivní disonanci, vznikla kolem něj obrovská propagandistická mašinerie, která ho v memech, obrazech a výrocích připodobňuje k Ježíši Kristu. Z křesťanského hlediska už to podle mě není jen propaganda. Je to něco hlubšího a nebezpečnějšího.
„Používají slova, která slušného člověka staví do pozoru“ U Trumpa i Netanjahua vidíme útoky na soudy, média, vyšetřovatele a politické protivníky, pokaždé zabalené do řeči o národu, bezpečnosti a zradě elit. Postupují podle vás podle nějakého manuálu? Ano. V původní předdigitální vrstvě byl jedním z autorů této technologie Vladislav Surkov, ruský propagandista a dlouholetá pravá ruka Vladimira Putina. Později tu ideologickou rovinu rozvinul Alexandr Dugin. Surkov byl technolog propagandy, Dugin je její ideolog.
Na Západě se tahle rovina potkává se Stevem Bannonem. Ten dokázal spojit ideologii, která se tváří křesťansky, ale podle mě je ve skutečnosti ostře protikřesťanská, se světem Silicon Valley, algoritmy sociálních sítí a technikami šíření informací.
Tahle metoda pracuje se slovy, která nám byla dlouhá desetiletí svatá. Vlast, národ, obrana, bezpečnost, zrada, pravda. Slušnému člověku se v hlavě sepne, když slyší „obrana vlasti“. Postaví se do pozoru. A právě proto se taková slova dají zneužít. Využívají se k tomu, aby lidé jednali na první signální, ve strachu a ve zkratu.
Trump tlačí na Ukrajinu kvůli dohodě s Ruskem a v debatě se znovu objevují územní ústupky. Jaký signál to posílá do střední Evropy: že Západ hledá mír, nebo že se slabší spojenec dá v pravý čas obětovat? Znamená to, že válka, o které většina lidí ještě ani neví, se odehrává v jejich myslích a srdcích. Srdce je v této válce velmi podstatná součást. Když chcete proměnit chování lidí a jejich vztah k Ukrajině, Rusku nebo Americe, nepotřebujete získat jen jejich mozek pomocí falešných faktů. Potřebujete získat jejich srdce.
Nedělá se to jen lží. Dělá se to bombardováním emocemi a výměnou obsahu pojmů, kterým lidé věří a za které jsou ochotni položit život. Když těmto pojmům dáte jiný obsah, lidé jsou pak ochotni bojovat za něco úplně jiného, než si původně mysleli.
Rusko podle mě vnímá Ukrajinu existenciálně. Potřebuje ji zničit a pohltit, protože Ukrajina není Rusko a nikdy nebude. Je to kulturně jiná entita a pro Rusko historicky nejzranitelnější bod. Putin do toho vletěl po hlavě. Není to dobrý stratég, ale má obrovské finance a velmi schopné stratégy hybridní války, kteří jeho strategické deficity nahrazují.
Hybridní válka cílí na oslabení naší vůle k obraně zevnitř. Jejím cílem je mozek a srdce každého občana Západu. Jedna každá hlava a jedno každé srdce se počítá. Jestliže vyrobíte dostatek lidí, kteří nenávidějí vlastní stát a chtějí ho rozbít, dosáhli jste velkého vítězství. Když jednotlivé státy Západu začnou mít strach bránit Ukrajinu kvůli voličům, kteří už jsou načatí propagandou nebo je to nezajímá, pomáhají expanzi Ruska.
Ukrajina je poslední hráz, která drží Rusko před jeho další expanzí. Tohle je strategická past, kterou naši občané nevidí.
Vraťme se k MAGA evangelikalismu. Proč část věřících tak vyhroceně vnímá hřích v genderu, sexu a školních osnovách, ale je najednou velkorysá ke lži, krutosti, kultu vůdce a pohrdání institucemi? Protože tato metoda pracuje s psychologickými daty a se zraněními lidí. Cambridge Analytica získala data o desítkách milionů amerických voličů. Taková data ukazují, co jsme za lidi a co v nás spouští reakce. Každý z nás si životem nese nějaké trápení, zranění nebo deficit. V datech se to dá rozpoznat s děsivou přesností.
Když lidi rozdělíte do skupin podle podobných zranění a strachů, můžete na ně cílit velmi přesně. Máte například lidi, kteří procházejí rozpadem manželství, ženy s poporodní depresí, lidi se strachem o děti, muže, kteří se bojí prozrazení své sexuality, nebo lidi s pocitem, že jim společnost lhala. V okamžiku traumatu je člověk extrémně otevřený novým vlivům.
A tady nastupuje know-how sekt. Autentický brainwashing, kterým sekty přeprogramovávají lidi, aby opustili rodinu, názory a hodnoty. Dnes se to děje digitální metodou.
Nezačíná to tím, že vám někdo vnucuje Donalda Trumpa. Začne to větou „dnešní společnost je zkažená a jen zraňuje lidi“. Pokud v sobě máte zranění, uslyšíte slovo „zraňuje“ a řeknete: ano, přesně tak. Pak s vámi někdo začne mluvit, zrcadlit vaše hodnoty, bombardovat vás porozuměním a vytvářet pocit, že vám konečně někdo rozumí. Tomu se v sektách říká love bombing.
Jakmile si získá vaši důvěru, začne přikapávat jed. Řekne, že společnost je zkažená, protože opustila tradiční hodnoty. Jste-li křesťan, slovo „tradice“ je pro vás posvátné. Pak se obsah naplní: rodina, manželství muže a ženy, víra, poslušnost, odpor k liberálům. Postupně vás to dovede od love bombingu k mind control. Když souhlasíte, dostáváte přízeň. Když nesouhlasíte, přízeň se vám odepře.
Skupina vám začne poskytovat lásku, respekt a sebehodnocení, které vám předtím chyběly. A to, že vám vyměnila obsah slov, už vám tolik nevadí. Máte vyšší smysl, vyšší poslání, bezpečí skupiny. Na konci té cesty může být obyčejný věřící člověk, který má pocit, že pořád jde autentickou cestou víry, ale ve skutečnosti už podléhá kontrole, která má nebezpečný cíl. Nahradit Ježíše politikem, tápání křikem, nejistotu pocitem morální nadřazenosti a milosrdenství agresí.
„Nejde o návrat normálního světa, ale o technologii politiky“ Když to vztáhneme na české kulisy, SPD, Motoristy, ANO, v zahraničí na PiS, Orbánův Fidesz, MAGA svět a Netanjahuovu pravici: je to skutečný konzervatismus, nebo stejná technologie politiky – najít uražené lidi, dát jim nepřítele, přidat národ, víru a strach a pak tomu říkat návrat normálního světa? Na začátku toho procesu byly často autentické konzervativní strany, které to se svými zeměmi myslely dobře. Pak ale začaly přitékat peníze: na think-tanky, konference, podporu na sociálních sítích, kampaně a politiky, kteří šířili správnou rétoriku. Ne původní konzervativní hodnoty, ale jejich novou napodobeninu.
Kde jsou peníze, tam je sladký vliv moci. Lidé se své nezávislosti vzdávají často dřív, než si to sami připustí. Peníze jsou médium svého druhu, velmi vlivné médium. Když se podíváte, jak destruktivní vliv měly ruské špinavé peníze na morálku Západu, pochopíte, proč začal rozpad. Začal se stírat rozdíl mezi tím, co je dobro a co je zlo.
Tohle už není návrat normálního světa. Je to technologie politiky, která pracuje s uraženými lidmi, se strachem, s nepřítelem a s jazykem víry, národa a tradice.
Co má tedy dnes dělat věřící člověk, když zjistí, že se jeho slovník – Bůh, rodina, národ, tradice – nápadně hodí lidem, kteří lžou, štěpí společnost a slouží cizí moci? Myslím, že teď je na věřících, aby si tohle mezi sebou řekli. Informovanost je první stav řešení. Nejtěžší je, že drtivá většina lidí si uprostřed emocionální debaty kolem slov jako vlast, obrana vlasti, hodnoty nebo tradiční rodina nemůže připustit, že se stala obětí podvodu. Je to strašlivě bolestné přiznání.
Vidíme to i u lidí, kteří se stanou obětí podvodu a často nejdou ani na policii, protože je to rána jejich sebedůstojnosti. Mají pocit, že osobně selhali jako lidé. Nedokážou to připustit ani sami sobě, natož to říct druhým. A přitom se to může stát každému.
Tady narážíme na to, že člověk časem ztotožní svou identitu, své já a svou duši se svou nabytou znalostí. Když mu jeho světonázor rozbijete, rozbijete mu tím i identitu. A to hrozně bolí. Primární snahou je vždycky zbavit se bolesti a ztráty důstojnosti. Teprve potom se řeší, jestli je něco pravda, nebo není. Často se to zastaví hned v prvním kroku: člověk odstraní zdroj bolesti, tedy zapudí toho, kdo mu říká nepříjemnou pravdu.
Tahle práce nepůjde rychle. Ruské propagandě také trvalo dlouho, než pojmy vyprázdnila a než způsobila, že lidé jsou kvůli „svatým slovům“ schopni tolerovat vraždění dětí na Ukrajině. Stejně dlouho může trvat nám, než si řekneme, že nám někdo unesl hlavy a srdce velmi zlým a zákeřným způsobem.
Věřící i nevěřící často o svých hodnotách nepřemýšlejí. Naučili se je v mládí a už o jejich významu ani kontextu nediskutují. Mají je uložené jako spouštěče, ne jako něco, o čem se pochybuje. Když někdo v tajnosti během několika let vymění obsah těch slov, člověk si toho nemusí všimnout, protože do toho šuplíku s nápisem HODNOTY nechodí diskutovat o jejich skutečném významu. Chodí tam jen proto, aby se postavil do pozoru a řekl: sloužím vlasti, sloužím církvi, sloužím Bohu.
Teď nás čeká bolestivá práce. Každý se musí sám sebe zeptat: Je Bůh, kterého mi nabízejí politici a propagandisté, skutečně tím Bohem, kterému věřím? Je to Bůh, který unáší a vraždí ukrajinské děti? Je to Bůh, který mne nutí pošpinit důstojnost mého bližního jen proto, že je cizinec, gay nebo Pražák? Nebo mi někdo podsouvá jiný význam? Je tradiční rodina, kterou mi nabízejí, opravdu rodinou založenou na lásce, nebo rodinou, která vylučuje a traumatizuje děti, které nezapadají?
To je těžký a bolestivý proces, protože zdánlivě saháme na něco nedotknutelného. Ale právě proto to musíme udělat. Zlí aktéři mají volné pole působnosti tam, kde se na posvátná slova nesahá a kde se nikdo neptá, kdo jim naposledy změnil význam. Proto se v těch zakázaných komnatách pohybují jako vandalové a ničí, co jim přijde pod ruku. My se tam totiž nedíváme.
Otázka zní: chceme jít za těmi, kdo nám tvrdí, že Moskva má být třetím Římem? Chceme, aby to byla říše, do níž budeme vedeni? Půjdeme tam bez odporu? A jak daleko na té cestě zajdeme?
Když mluvíte o Rusku, říkáte, že se něj díváme špatnými měřítky. V čem? Je to moje hypotéza, ale myslím, že Rusko přeskočilo dvě podstatné fáze vývoje, které Evropa prodělala: kulturně renesanci, křesťanské osvícenství a křesťanský humanismus, dějinně kapitalismus. Rusko nikdy nemělo skutečný kapitalismus. Přeskočilo z feudalismu rovnou do socialismu a to, co je tam teď, je znovu feudalismus. Oligarchové mají všechno, lidé nemají nic.
Naše velké nepochopení spočívá v tom, že se pořád snažíme používat naše rámce. To je liché. Nemá smysl čekat, že po Putinovi bude automaticky dobře. Americká společnost by byla hluboce narušená i bez ruské subverze, ale ruská subverze je velmi výkonná. Probíhá od sedmdesátých let minulého století, na profesionální úrovni a jako dlouhá hra: demoralizace, subverze státních struktur, subverze financí, soudnictví, médií, krutý kompromat. Byla to dlouhá hra a podle mě v ní Rusové uspěli nad svá vlastní očekávání. Ostatně tohle přesně řekl generál James Clapper, americký poradce pro národní bezpečnost, v roce 2017.
Foto: Alexandra Alvarová
