2 min

Pohádka o kocourovi, který miloval sýr

Sdílet

Dennívýzva

Kdysi dávno, v městečku zvaném Strouhankov, žil kocour jménem Matýsek Čedárek. Nebyl to obyčejný kocour – měl hebký šedý kožich, oči jako dvě kapky jantaru a nosánek tak citlivý, že dokázal zachytit vůni sýra na vzdálenost čtyř ulic a jedné pekárny.

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Matýsek nemiloval ryby, ani šunku, ani ty divně chrastivé granulky, co mu dávala paní domácí. Matýsek miloval sýr. A ne jen tak ledajak. Byl to znalec, gurmán, a milovník sýrů z povolání.

Ráno začínal malým kolečkem goudy, po obědě si dopřával ementálovou siestu a večer… večer se oddával slaboučkým lízancům čedaru, který nechával roztát na jazyku, až mu oči blahem přivíraly víčka. Kdyby někdo někdy napsal encyklopedii sýrových milovníků, Matýsek by měl vlastní kapitolu. A možná i obálku.

Jenže Strouhankov měl jedno tajemství.
Na kraji města stál dům, o kterém se vyprávělo, že v noci září žlutavým světlem a voní jako sto pecí plných roztaveného sýra. Říkalo se mu Sýrová vila. Nikdo nevěděl, kdo v ní žije, a nikdo se k ní neodvážil přiblížit – kromě Matýska. Protože láska k sýru je mocnější než strach.

Jedné noci, kdy měsíc vypadal jako obrovská koule mozzarelly, se kocourek vydal na cestu. Kradl se zahradami, přeskakoval ploty a tiše mňoukal melodii, kterou si zpíval vždy, když očekával velkou sýrovou odměnu.

Když dorazil k Sýrové vile, dveře se samy pootevřely. A uvnitř…
Uvnitř seděla Sýrová čarodějka Mildora, drobná dáma s vlasy připomínající špagety a s pláštěm, který voněl jako starý eidam.

„Tak tys ten slavný kocour,“ pronesla. „Ten, který každý večer sedí na komíně a zpívá ódu na čedar. Já tě slyším až do sklepa.“

Matýsek přikývl a ocas mu kmitl tak, že by se na něm dala vyšlehat smetana.

Mildora se usmála.
„Dobře tedy. Mám pro tebe zkoušku. Pokud ji zvládneš, splním ti jedno sýrové přání.“

A před Matýska položila tři kouzelné sýry: Šepotavý camembert, který umí povídat příběhy. Hopsavý hermelín, který poskakuje, kdykoli zjistí lež. Zakletý čedar, který dokáže rozeznat čisté srdce.

„Smíš si vzít jen jeden,“ řekla Mildora.

Matýsek si je dlouho prohlížel. Camembert ho lákal vyprávěním, hermelín by byl skvělý na odhalování kočičích podvodníků… ale čedar… čedar promlouval k jeho srdci.

Dotkl se ho tlapkou a čedar jasně zazářil.

„Vybral sis správně,“ usmála se čarodějka. „Tenhle čedar přináší nejen výjimečnou chuť, ale i dar — kdo ho sdílí, tomu se vrátí radost v dvojnásobku.“

A tak se stalo, že Matýsek se vrátil domů, položil si čedar do pelíšku a rozhodl se o něj podělit s každým, kdo měl chuť na maličkou sýrovou radost: s paní domácí, s pošťákem, s ježkem od sousedů, dokonce i s vrabcem, který mu normálně krade granulky.

A víš co?
Ten večer poprvé v životě zjistil, že sýr chutná ještě lépe, když se nejí sám.

A od té doby se ve Strouhankově říká:
„Kdo má odvahu sdílet sýr, ten má srdce stejně měkké jako fondue.“

Pohádky bez konce

Pohádka o kouzelných botách a měsíční sklenici

Pohádka o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Pohádka o malém mráčku, který se bál dělat déšť, a holčičce Sáře, která mu půjčila odvahu

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o kocourovi, který miloval sýr

Deset roků vězení pro mladého vojáka? Pořezal ruku generálovi, teď stojí před soudem

„Ty magore, přestaň se smát a koukej pod nohy.“ Šest hodin pod Everestem mělo pro Češku nečekaný závěr

„Probuďte se, varhany!“ Svatého Víta poprvé rozezněl nový božský hlas

Nová tvář nezaměstnanosti v Česku: Žena z generace Z. Práci si shánějí nejpomaleji z mladých, co za tím je?

Geniální fyzik nebo bezcitné monstrum? Albert Einstein nechal v tichosti vymazat dceru ze světa