3 min

Macinka jde sám proti sobě: Sliboval, že nebude omezovat novináře, teď ale dělá pravý opak

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Ministr zahraničí dal v lednu veřejný slib. V červenci ho vlastními rukama rozcupoval, a tváří se, jako by se nic nestalo.

Macinka jde sám proti sobě: Sliboval, že nebude omezovat novináře, teď ale dělá pravý opak

Zdroj: Vláda ČR

Obsah článku

Existuje zvláštní druh politické drzosti, která nespočívá v tom, že politik lže, ale v tom, že lže do kamery, nechá si to zaznamenat a pak udělá přesný opak. Petr Macinka 28. ledna 2026 v Bruselu řekl doslova: „My určitě nebudeme zakazovat médiím chodit na naše tiskové konference. To v žádném případě.“ O půl roku později, 31. července, jeho ministerstvo znovu nepustilo reportérku Deníku N Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci k budoucnosti Českých center. Tentýž ministr, tentýž resort, tentýž mechanismus, tatáž novinářka. Jediné, co se změnilo, je datum.

Slib s expirací šest měsíců

Lednový výrok nebyl uklouznutí v rozhovoru. Macinka reagoval na vlnu kritiky po prvním nevpuštění Pokorné a na společné vyjádření pěti mediálních organizací (Syndikátu novinářů, Asociace online vydavatelů, České unie vydavatelů, Asociace komunikačních agentur a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání), které 29. ledna označilo selekci novinářů za postup v rozporu s principy Evropského aktu o svobodě médií. Ministr tehdy přidal i uklidňující větu: „Nemáme žádný restriktivní vztah k novinářům.“ Znělo to jako ústupek. Jako pochopení, že se přešlápl. Jenže to nebyl ústupek. Byl to jen požární exit z mediální krize.

Protože kdyby šlo o skutečné pochopení, 31. července by se totéž neopakovalo.

Vzorec, ne přešlap

Jeden incident lze odbýt jako organizační chybu. Dva incidenty se stejnou reportérkou téhož média jsou vzorec. A vzorec má jméno: vědomá selekce. Syndikát novinářů v červencovém prohlášení popsal, že ministerstvo zdůvodnilo nevpuštění tvrzením, že konference „nebyla určena pro alternativní média a konspirační blogy“. Deník N, redakce s desítkami tisíc předplatitelů, nominacemi na novinářské ceny a standardním členstvím v profesních strukturách, zařazená do jedné škatulky s konspiračními weby. To není administrativní omyl. To je průhledný manévr, jak si vybírat, kdo smí klást otázky.

A právě tady je jádro problému. Nejde o spor jednoho ministra s jednou novinářkou. Jde o to, že veřejná instituce financovaná z daní českých občanů si osobuje právo rozhodovat, která média jsou dost „důstojná“ na to, aby se zúčastnila její tiskové konference. Pokud tohle projde na ministerstvu zahraničí, proč by to nezkoušela i další ministerstva?

Mezinárodní ostuda jako bonus

Spor se neomezil na české hranice. 4. srpna 2026 se za Syndikát a za Pokornou postavila Mezinárodní novinářská federace (IFJ), která výslovně podpořila výzvu k bojkotu mediálních akcí ministerstva, dokud nedojde k omluvě a záruce rovného přístupu. Ministr zahraničních věcí, člověk, jehož pracovní náplní je reprezentovat Česko ve světě, si tak vysloužil mezinárodní solidaritu novinářských organizací. Ne ve svůj prospěch. Proti sobě.

Řečnická otázka se nabízí sama: jak chce Macinka na mezinárodních fórech obhajovat svobodu médií, když mu doma profesní organizace vyčítají diskriminaci novinářů?

Laciný trik, který nefunguje

Macinkova strategie je čitelná a stará jako politika sama. Po aféře přijde uklidňující gesto, veřejný slib, vstřícná formulace. Média se posunou k dalšímu tématu. A za pár měsíců se totéž zopakuje v tichosti, protože politik sází na to, že si nikdo nespojí lednový slib s červencovou praxí. Jenže novináři si pamatují. A profesní organizace taky.

Syndikát vyhlásil jasnou podmínku: dokud se ministerstvo neomluví a nezaručí rovný přístup, nebude o jeho tiskových akcích informovat. To není hysterie. To je legitimní obrana principu, bez kterého žurnalistika nemůže fungovat, principu, že na tiskovou konferenci státního úřadu má přístup každý akreditovaný novinář, bez ohledu na to, jestli se jeho otázky ministrovi líbí.

Macinka dal v lednu slib. V červenci ho sám vyvrátil. Teď má dvě možnosti: buď uzná, že jeho slova musí něco znamenat, nebo definitivně potvrdí, že neznamenají nic. Zatím vše nasvědčuje té druhé variantě.

Zdroj: Kontext24

Autor: Vojtěch Havelka

Reklama

Další články z Kontext24

Diskriminační rodinná politika vlády: Rodiny s letos narozenými dětmi mají smůlu, více peněz nedostanou

Jsou prezidentské volby předem prohraný boj? Pavel má auru neporazitelného, kvalitních kandidátů máme ale více

Česká prezidentská volba se nerozhoduje v roce 2028, ale právě teď, a rozhoduje se tím, že se nikdo...

Dehonestující kampaň „Antipavel" je i pod Babišovu úroveň. Přiznat prohru ale nedokáže

Česká vláda nevede s prezidentem spor. Vede proti němu válku, ve které se současně stylizuje do role oběti.

Pražská politika má spoustu problémů. Přímá volba primátora ale žádný z nich nevyřeší, a ještě by přidala další

Přímá volba primátora je politická fikce, která se tváří jako reforma, ale neřeší jedinou skutečnou závadu...

Slibem nezarmoutíš: Juchelka se prořekl, že snížení důchodového věku použije jako „dobrou zprávu pro voliče" před volbami 2029

Málokdy politik tak upřímně obnažil mechaniku vlastního řemesla: slib dáme teď, splníme ho za pět let a...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Kontext24

Kontext24.cz přináší publicistické články, komentáře a analýzy zaměřené na domácí i zahraniční politiku, ekonomiku a společenské události. Nezaměřuje se pouze na samotné zprávy, ale především na jejich širší souvislosti, dopady a možné scénáře dalšího vývoje.Vedle aktuálních témat se věnuje také...

Macinka jde sám proti sobě: Sliboval, že nebude omezovat novináře, teď ale dělá pravý opak

Tři zranění po střelbě v Dánsku. Policie prověřuje vyřizování účtů mezi gangy

„Hlavně ať jsme za deb*ly.“ Landa po požáru v jeho domě tvrdě zúčtoval s médii

Co ženy skutečně prožívají při orgasmu? Odpovědi překvapily i vědce

Týden podle hvězd: Štíři prohlédnou nekalou hru, Vodnářům náhoda ukáže nový směr

81 lidí zahynulo nad Tyrhénským mořem. Dodnes není jasné, kdo nebo co zničilo let Itavia 870