Má rakovinu a usmál se. Co řeším? Vždyť žiju a jsem zdravá

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Šla jsem ráno do práce. No, šla. Spíš jsem se vlekla. Nějak se mi do ničeho nechtělo. Měla jsem špatnou náladu. Možná mě tlačily boty, možná jsem mizerně spala, možná…

Má rakovinu a usmál se. Co řeším? Vždyť žiju a jsem zdravá

Zdroj: Proboha!

Doba čtení 2 min

Článek byl publikován 24.08.2026 07:00

Šla jsem ráno do práce. No, šla. Spíš jsem se vlekla. Nějak se mi do ničeho nechtělo. Měla jsem špatnou náladu. Možná mě tlačily boty, možná jsem mizerně spala, možná jsem se nestihla pořádně nasnídat. Asi mi tak trochu uletěly včely. Trochu pochmurně jsem v chůzi známými ulicemi dumala, jaký to všechno má vůbec smysl. Byla jsem sama sobě protivná.

Jsou taková rána, všichni s nimi bojujeme. Někdy vítězíme, někdy ne, někdy je to plichta. Dnes jsem si ještě nebyla jistá. Pochybovala jsem o smysluplnosti své práce. Nebyla jsem si jistá, co bych vlastně chtěla a měla dělat, jestli jsem správně. V hlavě jsem samozřejmě věděla všechny správné odpovědi, po šedesátce už to člověk většinou ví, ale mé pocity s tím nějak nemohly srovnat.

Boj s marností je pro mne strašně obtížný v té své neurčitosti. Často mi není vůbec jasné, co je vlastně špatně. Děje se reálně něco, s čím se dá bojovat nebo je to jen úhel pohledu, který potřebuju naladit jinak? Nikdy nevím, co z toho je namáhavější.

Pomalu jsem se blížila ke svému cíli a tu jsem si všimla, že mě mezi lidmi na chodníku někdo zdraví. Automaticky jsem odpověděla a zároveň v tu chvíli jsem si uvědomila, kdo to je, jak vypadá a co to znamená. Byl to pán z obchodu na stejné ulici. Místo svých obvyklých nedbale ležérních kadeří měl úplně holou hlavu.

Rakovina. Šok. Pochopení. Tak proto měl týdny pro nemoc zavřeno a v posledním měsíci má otevřeno jen odpoledne. Po léta, co se míjíme na téže ulici, se náš vztah pomalu vyvíjel. Vlastně se ani moc nedá říci, že by šlo o vztah. Možná nejvýstižnější pojmenování by bylo koexistence.

Když jsem před lety v obchodě začínala, zdravila jsem každého z okolních provozoven a obchůdků. Hezky nahlas, zdvořile, s úsměvem a jako první, bez ohledu na věk. Říkala jsem si, že jsem v tomto prostředí nováček a chci mít hezké vztahy. Většinou to fungovalo. Ovšem až na tohoto pána.

Pár měsíců na mé pozdravy vůbec nereagoval. Choval se, jako bych byla vzduch. Pak se na mne tak nějak udiveně podíval, ale pořád ještě nijak neodpovídal. Asi tak po roce, kdy jsem už nic dalšího nečekala, se ustálila určitá forma odpovědi.

Když jsme se potkali a já ho s úsměvem pozdravila, on pokývl hlavou a tak nějak pohnul obličejem. Nebyl to úsměv, to ještě ne, ale možná by se z toho výrazu někdy úsměv mohl stát. Jednou jsem mu před Vánoci přinesla sáček vanilkových rohlíčků a on je odmítl. Styděla jsem se. Zdravit jsem nepřestala.

Teď se na mne opravdu usmál.

Mé neradostné rozpoložení bylo to tam. Prožívala jsem podivnou směs strachu, tísně, lítosti, jasnosti a možná i naděje. Má rakovinu a usmál se. Co řeším? Jaké chmury? Vždyť žiju a jsem zdravá. Usmívám se, kudy chodím, lidi mi odpovídají a já jsem šťastná. Stačí málo.

Doma mě nutili skrývat vše nedokonalé. Takto se to podepsalo na mém životě

Reklama

Další články z Proboha!

Je Halloween opravdu pohanský? A proč nás tak rozčiluje?

Nemít svět plně k dispozici může být dobrá zpráva. Hartmut Rosa poprvé česky

Co všechno chceme mít pod kontrolou – a co tím ztrácíme? První kniha německého sociologa Hartmuta Rosy v...

Masaryk věděl, že milovat svou zemi neznamená nenávidět druhé. Jaký je rozdíl mezi vlastenectvím a „vlastenčením“?

Vlastenectví předpokládá, že si vážíte své země. Nejedná se o nekritický obdiv, je to především zájem o...

Dvacátý osmý říjen. To byl svátek, který dědeček uznával

Na podzim je opravdu příjemné mít prodloužený víkend. Kdo by si ho neužil? Ještě bývá hezké počasí, už...

Budu platit dobrovolně a ráda. Proč mi na veřejnoprávních médiích záleží?

Poplatky za Českou televizi a Český rozhlas se mohou zdát jako suchopárné téma bez praktického dopadu....

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Má rakovinu a usmál se. Co řeším? Vždyť žiju a jsem zdravá

Výbuch ve Strnadově továrně na munici. Vyráběla pro Ukrajinu. Na místě jsou ranění

Lucy Lawless se proslavila jako Xena. Dnes má blond vlasy, nosí brýle a nabídky z Hollywoodu odmítá

Tři roky měl v zádech brzdovou páčku z kola. Lékaři zjistili, jak ji jeho tělo dokázalo tolerovat

Proti Rusům na MS budeme protestovat, oznámil Šťastný. Hašek mluví o reklamě na válku

„Úspěšná, a tak zahořklá.“ Do sporu kolem Denemarkové vstoupil Kyša