CENTRUM.CZ > Pohádky bez konce > 25. 9. 2025, 06:11

Pohádka o statečné Žofii a její zelené sukni

| 2 min

Sdílet

Byl jednou jeden král a ten miloval lov víc než svou zemi i rodinu. Každý týden troubily na nádvoří lesní rohy, štěkali chrti i jezevčíci a po chodbách zámku visely hlavy jelenů, medvědů, vlků a dokonce i vzácných ptáků. Král lov miloval tak, že jak roky ubíhaly, zvěře v jeho horách pomalu, ale jistě ubývalo.

Pohádka o statečné Žofii a její zelené sukni

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Až jednoho dne svolal medvěd, pán lesa, radu všech zvířat. Srna si stěžovala, že jí král zastřelil matku. Zubr, poslední ze svého rodu, ho obvinil z vyhlazení celého plemene. Všechna zvířata se shodla: král si zaslouží smrt.

Když proto král v dalším týdnu vyjel na lov, vběhl mu do cesty krásný jelen. Král ho pronásledoval hluboko do lesa. Ani nevěděl jak, ale sešel z cesty a pod kopyty jeho koně se najednou otevřelo rašeliniště. Bahno ho i s koněm pohltilo a krále už nikdy nenašli.

Po králově smrti se vlády ujala královna. Byla moudrá a na rozdíl od svého zesnulého chotě nepropadala vášním. I tak se ale zámek, kde žila, brzy změnil v místo hrůzy. O půlnoci se v něm ozýval strašný ryk a nářek. Bylo to tak děsivé, že ze zámku postupně utekli všichni sloužící.

Královna proto vyhlásila: „Kdo v tom zámku přenocuje a přečká noc, dostane odměnu, jakou si sám řekne.“ Mnozí to zkusili, ale žádný nevydržel – všichni utekli hrůzou.

V nedaleké vesnici žila dívka jménem Žofie. Byla hezká, poctivá, ale chudá jako vrabec. Měla chlapce, rádi by se vzali, jenže jeho rodiče mu říkali: „Ta ti nedovede do domu ani krávu, ani pořádné šaty.“

Žofie však zaslechla o královnině výzvě a řekla si: „Zkusím to. A za odměnu nechci nic než krávu a zelenou sukni.“ Královna ji varovala, že mnozí už to zkusili marně, ale Žofie trvala na svém.

Večer usedla v malé světnici s krbem. Předla, aby jí čas rychleji utíkal. O půlnoci se spustil hrozný lomoz – kvílení, řev, pištění, jako by ožily všechny vycpané hlavy a rohy v komnatách. Lavice se samy hýbaly, stěny se třásly.

A pak se dveře otevřely a dovnitř vstoupily čtyři příšery – nohy měli medvědí, hlavy vlčí a rohy zubří. Na ramenou nesli máry s mrtvým králem. Položili je před Žofii a odešli.

Král na márách otevřel oči a promluvil: „Děvče, jsem bývalý král této země. Vzkazuj mé ženě, ať mě pohřbí v kostele vedle mého otce a zruší všechny královské lovy. Pak bude mít země klid.“ Nato zavřel oči a příšery tělo odnesly.

Žofie, i když se třásla strachem, vydržela až do rána.

Ráno běžela ke královně a vzkaz vyřídila. Královna dala přivézt tělo krále a pohřbila ho se všemi poctami. A podle jeho přání zakázala královské hony. Od té doby v zámku strašit přestalo.

Za svou statečnost dostala Žofie nejen krávu a zelenou sukni, ale i červené boty, měkkou peřinu a měšec plný dukátů. Brzy se vdala za svého milého, svatba byla bohatá a veselá – a prý taková, že víno teklo do potoka a maso se nosilo v koších.

Pohádka o statečné Žofii a její zelené sukni

Vojenská policie jde po firmě, která dodává Ukrajincům drony. Vetchý už se vyjádřil

Kuchaři mají své michelinské hvězdy. Organizátoři se postarali o dechberoucí okamžik

Slavní, kteří neslaví Vánoce. Znechucení z komerce, původ i jiná vyznání

Sparta zvládla drama a je ve hře o přímý postup, Olomouc selhala na Gibraltaru

Po pohřbu se posadila ve vlastní rakvi. Žena nakonec žila ještě několik desítek let