Pohádka o hrošíku Edovi, který se chtěl stát pilotem

Sdílet

V daleké Africe, kde se řeka vinula jako stříbrný had a slunce si každé ráno čistilo zuby o hřebeny hor, žil hrošík Edo. Nebyl větší než sud od deště a měl zvídavé oči, které pořád koukaly nahoru. Zatímco ostatní hroši chrochtali blahem v bahně, Edo snil o křídlech.

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Jednou poletím!“ říkával s jistotou, která přiměla i ptáky na stromech se pousmát.

Když se sní příliš vysoko

Jednoho dne, když na nebi kroužily pelikáni, se Edo rozhodl: „Dost bylo šplouchání! Já chci plout po obloze!“

Vydal se do vesnice za moudrou čápicí Matildou, která kdysi létala přes oceán.
„Ty?“ zachrčela čápice. „Hrošík, co váží víc než celé hejno labutí dohromady?“
„Já vím,“ sklopil Edo uši. „Ale srdce mám lehké.“

Matilda se pousmála.
„Dobře, když tě křídla netáhnou dolů, naučím tě, jak se dělá letadlo.“

Stavba snu

A tak začali. Každý den nosil Edo proutky, listy, kokosové skořápky i kusy starých rybářských sítí. Když se ostatní hroši smáli, on jen odpovídal:
„Smějte se, až poletím, zamávám vám z nebe!“

Trvalo to celé týdny. Když bylo letadlo hotové, vypadalo spíš jako obrovská houpačka než stroj. Ale v Edových očích to byl zázrak. Na ocasu mu vlála palmová vlajka a na přídi měl napsáno “Nebohroch“.

Velký pokus

Jednoho rána vylezl Edo na kopec, odkud bylo vidět až k řece. Zvířata se shromáždila kolem.
„Edo, to nedopadne dobře!“ volali.
„Uvidíme!“ zasmál se hrošík, roztáhl křídla a rozběhl se.

Letadlo se rozkývalo, zakymácelo — a na tři dlouhé vteřiny se opravdu vzneslo!
Všichni zatajili dech. A pak… šplouch!
Edo i s letadlem skončil v řece.

Když se vynořil, měl v uších řasy, ale oči mu svítily.
„Já letěl!“ volal nadšeně. „Možná jen chviličku, ale byl jsem tam!“

Když sen zůstane v srdci

Od té doby se hrošík Edo stal místní legendou. Děti mu nosily nové bambusové klacky, a i starý krokodýl, který se nikdy nesmál, se musel uchechtnout.

Matilda mu jednoho večera řekla:
„Víš, Edo, každý může vzlétnout. Někdo křídly, jiný odvahou.“

A tak Edo začal učit ostatní hrošíky plavat po řece tak, aby voda šplouchala jako oblak. Říkal tomu „vodní létání“. A kdo ho někdy viděl, musel uznat, že když se po hladině rozběhne tucet hrochů a voda se leskne jako nebe — vypadá to, jako by opravdu létali.

A jestli někdy v noci uslyšíš u řeky smích a plácání vody, možná tam právě Edo pořád zkouší své nové modely letadel. Protože sny, které mají křídla z odvahy, nikdy nespadnou docela.

Pohádka o hrošíku Edovi, který se chtěl stát pilotem

Na prahu energetického šoku. Expert popsal, jak se změní ceny na benzinkách

Místo maturity zvolili kariéru. Geislerová, Burešová, David a další české hvězdy, co mají jen základku

Dojemná zpověď české biatlonistky. Léta ji trápil smutek, po pohádce končí s kariérou

Z pubertálního smolaře je dvaapadesátník. Faustino z Ženatý se závazky tvrdí, že jej televize oklamala o miliony

CENTRUM o páté: Němec nakoupí bez počítání, Čech s kalkulačkou. Jaká je naše realita?