2 min

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Kdysi dávno, na samém okraji Miradie, kde už cesty přestávaly být cestami a měnily se v prach hvězd, žila malá holčička jménem Luna. Byla drobná jako ranní stín a její oči měly zvláštní barvu – ne modrou, ne zelenou, ale takovou, kterou mají vteřiny těsně před tím, než zmizí. A právě ty vteřiny Luna sbírala.

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Nikdo nevěděl, jak to dělá. Možná to byla magie. Možná jen pozorné srdce. Když někdo ve městě zapomněl na to, co chtěl říct… Luna zvedla ze země malinkou, teplou, třpytící se vteřinu. Když si dvě děti rozesmály navzájem tváře a pak spěchaly pryč, nechávajíce radost napůl za sebou… Luna tu radostnou vteřinu zachytila do dlaně. A když se někdo rozplakal a pak slzy otřel, jako by se nic nestalo… smutná vteřina sklouzla na její botu a Luna ji zvedla taky, jemně, opatrně.

Nosila je v kapse. Cinkaly tam tiše jako malá skleněná semínka.

Lidé si mysleli, že je to jen zvláštní zvyk.
Ale Luna věděla, že je v tom víc.

Jednou večer, když město usnulo, se rozhodla všechny zapomenuté vteřiny vysypat na stůl. A tehdy se stalo něco nečekaného – začaly svítit. Každá jinak: radostné zářili zlatě, smutné modře, nevyřčené růžově, stydlivé našedle, statečné jantarově. A ve světle těch vteřin Luna uviděla, že každá z nich v sobě nese malinkatý kousek člověka, kterému kdysi patřila. Kousek nevyřčeného přání, kousek odvahy, kterou nestihli vyslovit, nebo lásky, které se báli.

Jak se tak prohrabávala těmi sezbíranými střípky, zavál k ní první podzimní vítr a tiše zašeptal:
„Čas, který lidé ztrácejí, neubývá. On se jen skrývá tam, kde mu někdo naslouchá.“

Luna najednou pochopila.
Jejím úkolem nebylo vteřiny jen sbírat… ale vracet je zpátky.

A tak se druhý den tiše rozběhla městem.

Položila modrou vteřinu na okno starého hodináře – a on se po letech poprvé usmál, protože si vzpomněl na svou dávnou lásku. Růžovou vteřinu položila na lavičku, kde sedával strážník – a on se odvážil oslovit dívku z obchodu s květinami. Zlatou vteřinu nechala spadnout do kouta školní třídy – a dvě děti se znovu začaly smát, i když se předtím pohádaly. A jantarovou vteřinu položila na prah jednoho domu – a maminka, která se bála začít nový den, najednou cítila sílu udělat první krok.

Všude, kam přišla, se dělo něco nevysvětlitelného a krásného.
A město začalo pomalu znovu dýchat.

K večeru už měla Lúna prázdnou kapsu. Ani jedna vteřina nezbyla.
Ale když se podívala na nebe, uviděla něco, co tam předtím nebylo:

Jednu úplně novou hvězdu.
Malou, jemnou, třpytící se v barvě přesně mezi modrou a zelenou. Barvě, kterou mají vteřiny těsně před tím, než zmizí.

A od té doby v Miradii platí, že vždycky, když se večer narodí nový, tichý hvězdný bod, znamená to jediné:

Někdo právě vrátil světu zapomenutou vteřinu.

Pohádky bez konce

Pohádka o Kláře a věži nevyslovených přání

Pohádka o Měsíčním kocourovi, který sbíral světlo

Pohádka o dětech a drakovi

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Pohádka o trpaslíkovi Vendelínovi, který měl příliš vysoké sny na příliš nízkou chaloupku

Pohádka o malé mořské víle Amálce, která se rozhodla, že najde ztracené rybí hlasy

Hluboko pod hladinou Tyrkysového moře leželo město Korálovice. Nebyla v něm žádná náměstí z kamene ani...

Pohádka o sově Rozárce, která neuměla houkat strašidelně, protože se pořád smála

V lese Borovém šeru stávala stará dubová škola. Nebyla to škola pro děti, ale pro noční tvory. Přes den...

Pohádka o čajové konvici, která zatoužila okusit kakao

V malém domku pod lipami bydlela čajová konvice jménem Eleonora. Byla porcelánová, bílá a po bříšku měla...

Pohádka o zapomětlivém princi Matýskovi, který jednou ztratil i vlastní stín a našel ho až v cizí pohádce

V království Podzámečí žil princ Matýsek. Byl to princ hodný, usměvavý a velmi oblíbený, jen měl jednu...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Obětí radikálních škrtů nakonec nemusí být Fabia. Nahnuté to má ale úplně jiná Škoda

Lela Vémola zaujala na nové fotografii nečekaným detailem. Lidé místo luxusního outfitu řeší podivnost

Noskové se nezbavíme, vědí v Americe. Slavný kouč trvá na přezdívce pro Češku

Bujný dekolt a rudé rty rozpálily fanoušky! Ornella Koktová oslnila na Fashion Weeku

Dvě divoké mývalí sestry si začaly vyrábět vlastní hračky. Jedna postup odkoukala od druhé