Je tam překrásně. Slovenský kras je Národní park, který je neprávem opomíjen. Nachází se na jihovýchodním Slovensku, u hranic s Maďarskem. Je to největší krasová oblast planinového typu ve střední Evropě.
Nabízí hluboké kaňony, stovky jeskyní, z toho jsou některé zapsány na seznamu Unesca. Dále je zde malebný zámek Betliar a pohádkový hrad Krásná Horka. Zaujmou i technické památky jako hamr v Medzevě a mlýn v Kováčové či Banícké muzeum v Rožňavě. Pro regeneraci můžete využít plážové přírodní termální koupaliště v Tornaľe. Nejčastěji tam zní maďarština a rómština.
Vyrazili jsme s ženou z Opavy, v Brně nás přibral do auta syn s vnučkou. Čekalo nás dalších 450 kilometrů do cíle. Ubytováni jsme byli v příjemném rodinném penzionu Skalná ruža, který je pojmenovaný po této rostlině, která volně roste nad penzionem na vápencovém podloží. Přivítala nás sympatická a usměvavá majitelka slivovicí. Měli jsme tam domácí stravu s nádechem výborné maďarské kuchyně. Hned vedle ubytovacího zařízení nás velká dřevěná brána vítala navštívit Naučnou stezku krasové výjevy Horky. Cestou jsme tam poznávali krasové jevy jako jsou škrapy, rýhy, rýžky se zářezy ve vápencových skalách. Závrty – mísovité nebo nálevkovité prohlubně v zemi. Ponory, kde se voda ztráci v podzemí a naopak vyvěračky, kde se voda opět dere na povrch. Pouze příšerná vedra nás mořila na pláních.
První den jsme navštívili Jasovskou jeskyni, která je první zpřístupněná na Slovensku. Je zapsána na seznamu Unesco. Při zpáteční cestě jsme obdivovali Hrhovský vodopád, který se nachází mezi rodinnými domy uprostřed v obci. Další den jsme zaparkovali u Zadielské doliny a naučním chodníkem jsme celou obešli. Měří 10 km, skály se tyčí do výšky 400 m. Je největší na Slovensku. Dnem protéká potok, který tvoří kaskády. Na konci tiesňavy jsme se občerstvili v útulné chatě. V obci Bretka je vychodisko k Průlomu Muráně. Je to hluboký kaňon a zaklesnutý meandr, který za milióny let vytvořila řeka Muráň do vápence. Hloubka údolí dosahuje až 100 metrů. Stezka tvoří uzavřený kruh podél řeky, který měří 3,2 km. Po cestě jsou volně přístupné jeskyně Peško a Hutniarská. Na prohlídku je třeba si vzít baterku a pevné boty.
Na severu Slovenského krasu je Ochtinská aragonitová jeskyně také zapsaná na seznam Unesco. Vyniká ojedinělou aragonitovou výplní. Tvoří ji jehličkovité, keříčkovité a spirálové tvary připomínající bílé korálky. Směrem k obci Silica je malé parkoviště, odkud nás zavede žlutá značka k Silické lednici, kde se ocitneme v době ledové. Kráčíme po rozpálené krasové planině a náhle se ocitneme v obrovské ledničce. Před námi otvírá tlamu velká propast. Objeví se skromná ledová výzdoba. Jeskyně měří 1100 metrů a má hloubku 110 m. Podzemím protéká Černý potok. Ještě jsme navštívili další dvě jeskyně Unesco. Gombasecká jeskyně se nachází na úpatí Silické planiny. Prohlídková délka činí 530 m. Hlavním lákadlem jsou zde stalaktitová brčka, která jsou tenká a sněhobílá. Dříve se jeskyně používala jako přírodní sanatorium pro léčení dýchacích cest. Poslední z jeskyní, kterou jsme si prohlédli byla Domica. Je to největší jeskyně na Slovensku. Celková délka je 5150 m. Pokračuje do Maďarska, kde má samostatný vstup. Za příznivého stavu vody je možná krátká plavba lodí jeskyní. Vyniká mimořádnou pestrostí a bohatstvím krápníkové výzdoby.
Zdolali jsme hrad Turňa, který se tyčí nad obcí. Zříceniny hradu jsou ze 13.století. kdysi byl centrem Gemeru. Zaujal nás nádherný kruhový výhled. Podívali jsme se i do Maďarska. Na hranici se Slovenskem na vrchu jsou umístěny nejrozsáhlejší zříceniny v Maďarsku, hradu Szádvár. Z obce Szögliget, od parkoviště u ubytovny vedou k hradu křivolaké pěšiny a naučné stezky. Návštěvu Slovenského krasu každému doporučuji. Odvezli jsme si bohaté zážitky.