Expozice nesoucí podtitul Adriena Šimotová & Meda Mládková připomíná dlouholeté přátelství Adrieny Šimotové (1926 – 2014) s mecenáškou umění a zakladatelkou Musea Kampa Medou Mládkovou (1919 – 2022).
Nejedná se ale o retrospektivní výstavu. Jejím základem je kolekce vytvořená manželi Mládkovými, kterou doplňují zápůjčky z veřejných a soukromých sbírek. Můžeme zde vidět i díla se zajímavým osudem, která byla dlouhá léta v zahraničí, a tudíž nedostupná a nevystavovaná.
Stěžejní rané dílo Nohy z roku 1969, umístěné v úvodu výstavy, bylo téměř padesát let v soukromé sbírce milánského galeristy. Na český trh se dostalo až sedm let po smrti umělkyně. Prodej několika obrazů do Itálie byl pro ni tehdy existenčně velmi důležitý: „Dostanu letos honorář a pokryje mi to dobře další rok,“ napsala v roce 1973 Medě Mládkové.
Ve své malbě a grafice z konce šedesátých let si Šimotová všímá výjevů z každodenního života.
„Zprvu mne na člověku upoutalo jeho gesto. Závratný fakt, že tisíce, miliony lidí dělají v určité chvíli nějaké všední gesto podobné mému… Toužila jsem vytrhnout toto gesto odněkud z času a prostoru, zaznamenat a fixovat ho do nově vymezeného prostoru – prostoru obrazu… “
Všední gesto, olej na sololitu, 1969, GASK – Galerie Středočeského kraje
Životní zlom pro Adrienu Šimotovou přinesla v roce 1972 smrt jejího manžela, výtvarníka Jiřího Johna (1923 –1972). Báseň, prezentovaná na stěně v expozici spolu s obrazy, kterými reagovala na jeho nemoc a smrt, na mě hluboce zapůsobila.
Adriena Šimotová – TOBĚ
Stále ještě žiji z tvé smrti
protože ona byla
začátek i konec všeho
co jsem byla já
Stále ještě žiji z tvé smrti
odpusť
můj podíl na tvé cestě k ní
byl tak malý
Přesto můj doprovod
byl to nejlepší
co v životě jsem dala
Stále ještě žiji z tvé smrti
protože ona byla nultý rok
od kterého se začalo znovu počítat
Stále ještě žiji z tvé smrti
protože ona byla měřítkem
jímž poměřuji vše
Lože je prázdné, akryl na sololitu, 1973, Galerie umění Karlovy Vary
Po této životní tragédii provedla Adriena Šimotová v polovině sedmdesátých let ve své tvorbě ostrý řez. Opustila malbu a štětce vyměnila za nože a nůžky. Vytvořila soubor šesti textilních prořezávaných koláží, které chtěla Meda Mládková vystavit v New Yorku. Na světlých plochách se však začaly objevovat skvrny od lepidla, a proto z výstavy sešlo. Dnes se soubor nachází ve sbírce Musea Kampa a podle mého názoru skvrny od lepidla nijak nesnižují kvalitu díla.
Výpověď o domovu, textilní koláž na sololitu, 1975, Museum Kampa (na koláži jsou patrné skvrny od lepidla)
V polovině osmdesátých letech Šimotová experimentovala s technikou perforace. Vrcholem tohoto období bylo vytvoření šesti více než dvoumetrových figur, které vyřezala nožem do rolí karbonového papíru. Tři z nich zakoupila Meda Mládková.
Schylování, Vnoření, Strach, prořezávaná kresba, karbonový papír, 1984, Museum Kampa
Detail Strachu
Na konci osmdesátých let pracovala Šimotová s tenkými vrstvenými papíry buď v kombinaci s malbou nebo je tvarovala do trojrozměrných objektů. Diptych Poznamenaná hlava I a II byl na přelomu let 1991 a 1992 vystaven na skupinové výstavě v USA nazvané České umění v Sametové revoluci a zakoupen do soukromé sbírky.
Šimotová zde nevytvořila portrét člověka, ale jeho vnitřní zkušenost. Hlava je poznamenaná něčím, co se stalo, co člověka zasáhlo a zanechalo v něm stopu. Stává se symbolem jeho myšlení, citů, utrpení či vnitřního života.
Diptych byl po dvaceti letech nabídnut zahraničním majitelem do aukce v Praze. Šimotová tak měla možnost se s dílem ještě jednou setkat.
Foto ze současné expozice: Adriena Šimotová v roce 2011 před částí svého diptychu - Poznamenaná hlava II, 1988 - na fotografii od Vladimíra Železného
Charakteristickým výtvarným prostředkem devadesátých let se pro Adrienu Šimotovou stala frotáž – záznam reliéfu uhlem či barevnými pigmenty na papír.
.
Stopy, frotáž, uhel, papír, 1993, soukromá sbírka
Šimotová nepřestala pracovat ani po smrti jediného syna Martina Johna v roce 1994, a dokonce ani poté, co byla od roku 2008 připoutána na invalidní vozík. Jen musela změnit způsob práce. Své frotáže vytvářela nanášením pigmentu pomocí dlouhé tyčky na papír rozprostřený po podlaze.
Vrcholem této pozdní tvorby byly čtyři velkoformátové frotáže nazvané Schoulení.
Na první pohled vidíme jen čtyři barevné šmouhy, které se ale při bližším pohledu mění ve skrčené figury, připomínající plod v mateřském lůně nebo skrčenou postavu z pravěkého hrobu. Tímto jednoduchým a geniálním způsobem se stávají svědectvím o celém lidském životě od narození do smrti.
Schoulení, frotáž, 2009 – 2010
Adriena Šimotová byla držitelkou mnoha zahraničních ocenění. V roce 1990 se stala laureátkou prestižní Herderovy ceny, o rok později jí byl propůjčen francouzský Řád rytíře umění a literatury a u nás jí byla v roce 1997 udělena Medaile Za zásluhy I. stupně. Její díla jsou zastoupena nejen v mnoha našich předních galeriích, ale například také v Centre Pompidou v Paříži nebo v Institutu umění v Chicagu.
Tvorbu Adrieny Šimotové z osmdesátých let minulého století připomene od 16. října 2026 i Moravská galerie v Brně. Tak se máte, přátelé Moraváci, na co těšit.
Zdroje:
Všechny fotografie Alena Velková
Brožura a popisky k výstavě
Wikipedie