Klára: Myslela jsem si, že když mě miluje, musí přece vědět, co chci
Tohle jsem pochopila až po několika letech vztahu. V hlavě jsem měla takovou romantickou představu, že člověk, který vás opravdu zná a miluje, vás dokáže přečíst. Že pozná, co se mi líbí, kdy mám chuť a kdy naopak ne. A že když mu něco musím vysvětlovat, trochu to kazí kouzlo. Jenže ono to kouzlo kazilo hlavně moje mlčení. Dlouho jsem raději snášela něco, co mi nebylo příjemné, nebo jsem čekala, jestli partner sám pochopí, co bych chtěla jinak. A když to nepochopil, byla jsem zklamaná. Jenže jak by mohl? Nikdy jsem mu to pořádně neřekla. Dneska si myslím, že jedním z největších mýtů o sexu je právě představa, že dobrý partner musí všechno vědět automaticky. Nemusí. Stejně jako já nevím automaticky, co přesně potřebuje on. Paradoxně mi otevřená komunikace připadá mnohem intimnější než ta původní představa, že on přece musí vědět. Říct někomu, co se mi líbí, je totiž dost zranitelné. Ale zároveň je v tom obrovská důvěra.
Petra: Největší omyl? Že existuje nějaké správné množství sexu
V určitém období života jsem měla pocit, že máme sexu málo. Ne proto, že bych byla nespokojená, ale protože jsem pořád někde slyšela, kolikrát týdně to běžné páry dělají. Kamarádka se zmínila, že s partnerem mají sex několikrát týdně. Někde jsem četla, že pravidelný sex je důležitý pro vztah. Pak přišel další článek o tom, jak si páry po letech vztahu musí hlídat jiskru. A najednou jsem měla pocit, že děláme něco špatně. Teprve později mi došlo, jak absurdní to je. Pokud jsou dva lidé spokojení, proč by měl existovat univerzální počet, který určuje, jestli je jejich intimní život v pořádku? Touha navíc není konstantní. Mění se podle toho, co se děje v práci, doma, ve vztahu i v hlavě. Jsou období, kdy člověk chce být blízko pořád, a pak jsou týdny, kdy je rád, že večer vůbec dojde do postele. Pro mě tedy největší nedorozumění není v tom, jak často bychom měli mít sex. Je v tom, že vůbec máme pocit, že se musíme vejít do nějaké tabulky.
Lucie: Měla jsem pocit, že moje tělo musí nejdřív vypadat sexy, abych se mohla cítit sexy
Tohle je možná nejvíc osvobozující věc, kterou jsem se o sexu naučila. Dlouho jsem se během intimity kontrolovala. Jak vypadám? Jak vypadá moje břicho? Není světlo moc ostré? Nevypadám divně? Člověk pak vlastně není úplně přítomný. Místo prožívání přemýšlí o tom, jak asi vypadá zvenku. A přitom sexualita není soutěž krásy. Dnes už vím, že nemusím mít dokonalé tělo, abych si mohla užívat blízkost, doteky nebo vlastní touhu. A že čekat, až budu se svým tělem stoprocentně spokojená, by mohlo znamenat čekat opravdu dlouho nebo se vůbec nedočkat. Možná je největší nedorozumění právě to, že sexy je něco, co člověk musí nejdřív splnit vzhledem. Já to dnes vnímám spíš jako pocit, který si dovolím prožít.
Anna: Myslela jsem si, že když sex neprobíhá dokonale, je něco špatně
Dlouho jsem měla sex v hlavě jako nějaký scénář. Začátek, postupné vzrušení, správný okamžik, vyvrcholení, konec. A pokud se něco z toho nestalo, měla jsem pocit, že jsme to pokazili. Je zvláštní, jak moc jsme zvyklí hodnotit sexuální zkušenost podle výsledku. Byla jsem schopná po promilovaném večeru přemýšlet, jestli byl dost dobrý, místo abych si jednoduše řekla, že mi bylo s partnerem hezky. Dokonce jsem si v minulosti myslela, že když někdo nezažije orgasmus, sex vlastně neměl smysl. Dnes už to tak nemám. Pro mě se sex změnil ve chvíli, kdy jsem přestala mít pocit, že musím něco předvést nebo někam dojít. Někdy je to skvělé. Někdy trochu rozpačité. Někdy se člověk směje. Někdy se prostě jen obejmete a usnete. A možná právě tohle je realita, o které se málo mluví, dobrý sex nemusí být pokaždé perfektní. Nemusí mít pokaždé stejný průběh ani stejný výsledek.
Monika: Že říct ne znamená odmítnout partnera
Největší nedorozumění? Že souhlas jednou neznamená souhlas pokaždé. Dnes to zní samozřejmě. Pro mě ale nebylo. Trvalo mi dlouho pochopit, že můžu změnit názor, i když jsem předtím řekla ano. A že nemusím mít dost dobrý důvod. Tohle pro mě změnilo intimitu víc než všechny rady o sexu dohromady. Protože ve chvíli, kdy člověk ví, že může kdykoli říct ne, může se paradoxně cítit mnohem svobodněji říct ano.
Zdroj: Autorský článek
Související články