Planeta opic z roku 1968 je žánrovou klasikou, která ve sci-fi sezóně Vesmírné odysey představila jednu z nejlepších a nejpřekvapivějších filmových point všech dob. Kosmonaut George Taylor (
Charlton Heston) v ní ztroskotá roku 3978 na neznámé planetě ovládané inteligentními, mluvícími a civilizovaně oblečenými lidoopy. Ti hovoří plynně anglicky, ale až v závěru se definitivně potvrdí, že Taylor poskočil v čase a navštívil Zemi, jejíž evoluční řád se během staletí pro lidstvo nevyvinul dvakrát příznivě.
Právě čas se stal pro ságu, navždy definovanou kanonickým vstupním dílem, ošemetným a matoucím nástrojem. Následný snímek Do nitra planety opic byl prequelem a Taylorův kolega „ze současnosti“, astronaut Brent (James Franciscus), se v něm dostává do podzemního útočiště posledních přeživších lidí střežících jadernou zbraň. Nukleární holokaust byl scenáristickým políčkem a v pokračování Útěk z planety opic si tři inteligentní šimpanzi navlékli skafandry a prchli do roku 1973, kde se stali hollywoodskými celebritami. Jejich katastrofické předpovědi se začnou naplňovat roku 1991, kdy se odehrává pro pozdější Zrození velmi důležitá kapitola – v Dobytí planety opic na Zemi propukne zákeřný virus a vymřou všechny kočky a psi. Jelikož lidstvo si potřebuje dokazovat dominanci, na vodítka si do domácností připoutá inteligentní a stále se rozrůstající opičí komunitu. Šimpanzí hrdina Caesar (Roddy McDowall) dostává svému vznešenému titulu, když uspořádá krvavé povstání proti lidskému útlaku.
Realistický Mojžíšův příběh
Stále obskurnější filmová série skončila roku 1973 po neúspěchu Bitvy o Planetu opic, v níž Caesar v zapovězeném městě zhlédne videozáznam se svými rodiči, kteří varují před kompletním zničením Země kolem roku 3950. Planeta opic se přesunula do televize a roku 2001 měla znovu dobýt kina pod vedením Tima Burtona, jenže jeho svérázně vypointovaná verze selhala a zdálo se, že lidstvo se bude v evoluci šťourat raději v laboratořích, ba dokonce ve vlastních domácnostech. Scenárista Rick Jaffa ostatně kolem roku 2005 projížděl novinové články a vystřihl si hned několik, které pojednávaly o šimpanzích vychovávaných v lidských rodinách jako domácí mazlíčci. „Ve všech těchto případech se nakonec opakovalo totéž – šimpanz vyroste v nesmírně silné a agresivní zvíře a všechno se zvrtne. Zaútočí na svého majitele nebo majitelku, případně na souseda… Zkrátka to vždycky skončí špatně,“ vzpomínala Jaffova partnerka a spoluscenáristka filmu Amanda Silver.
„Potom šimpanze téměř vždy umístí do nějakého zařízení, kde utrpí další trauma. Přitom už sami o sobě jsou to mimořádně inteligentní a vnímavé bytosti, aniž by museli mít ještě dodatečně zvýšenou inteligenci, jako ji má Caesar.“ Nevzpomněli si přitom na hrdinu béčkové sedmdesátkové sci-fi, vybavili si spíš nového opičího vůdce, který v domácnosti nabere plné hrsti rozumu a v zajetí se vzepře lidským tyranům. „Nakonec se z něj stal jakýsi nadějeplný vůdce lidu,“ vysvětloval Jaffa. „Už od začátku byl příběh po stránce struktury inspirován Mojžíšem, ale během vývoje scénáře se tato paralela ještě více prohloubila, protože Caesarova postava se postupně proměnila v to, čím se nakonec stala.“ To scenáristé více přiblížili: „V prvních verzích scénáře z let 2006 a 2007 Caesara poháněla především touha po pomstě. Jeho vývoj se mnohem více podobal tomu, co bych téměř nazvala cestou Michaela Corleoneho,“ připodobnila Silver prvotní charakter Caesara k (anti)hrdinovi Kmotra.
Po přibližně třiceti draftech se autoři dopracovali k postavě pozitivního a víceméně pacifistického opičího spasitele, jenž nepřestane mít rád lidi, i když dobře vidí, jak lidstvo s jeho druhem nakládá. Příběh se nakonec soustředil na sanfranciského vědce Willa Rodmana (James Franco), jehož otec (John Lithgow) trpí Alzheimerovou chorobou. Will pracuje v moderní výzkumné společnosti Gen-Sys, kde vyvíjí experimentální lék označený ALZ-112, který by mohl nemoc léčit. Když je přípravek testován na šimpanzici Bright Eyes, Will si všimne překvapivých výsledků. Zvíře sice zahyne, ale mimořádně zvýšenou inteligenci předá svému synovi Caesarovi. Will se obává, že by laboratoř na mláděti prováděla další pokusy, a proto ho tajně odnese domů, kde ho začne vychovávat jako vlastního syna.
Soběstačná variace na stará témata
Scenáristé se snažili vymyslet co nejrealističtější verzi možného prapůvodu Planety opic, jak jsme ji poznali v původní filmové sérii. Jaffa se Silver všechny kousky poctivě analyzovali a rozhodli se napsat příběh, který bude stát na vlastních nohách a zároveň zohlední ustavenou mytologii. „Snažili jsme se toho dosáhnout různými způsoby – drobnými odkazy a nenápadnými pomrknutími na fanoušky. Ještě důležitější ale bylo, že jsme věnovali obrovské úsilí tomu, aby náš film organicky vyrůstal z mytologie předchozích dílů,“ vysvětloval Jaffa, jenž si dlouho rozmýšlel, jak přesně Zrození k předchůdcům vztáhne. „Když s námi loni v létě dělali rozhovor přímo na place, řekl jsem, že jde o nové pojetí celé série. Jenže někdo mi hned odvětil: ‚Přesně to samé mi v roce 2001 říkal Tim Burton.‘ Takže je těžké to jednoznačně pojmenovat. Kdybych si ale měl vybrat, označil bych náš film za reboot.“

Zrození tedy ságu kompletně aktualizovalo s příběhem zasazeným do minulé dekády tohoto století, ale hlavní téma – alespoň takové, jak si ho scenáristé interpretovali – se víceméně variovalo. „Nakonec jsme dospěli k tématu, o kterém jsme byli přesvědčeni, že bylo – nebo přinejmenším mohlo být – ústřední myšlenkou původního filmu z roku 1968: že lidská pýcha a přehnaná sebedůvěra mohou vést k vlastnímu pádu, protože člověk si nemá hrát na Boha. A že plukovníka Taylora na tu pláž nepřivedly opice – dostal se tam vinou samotného lidstva,“ prohlásila Silver. Celé vyprávění o zažehnutí opičí revolty – a nechtěně i apokalyptického viru – pak dle Jaffy čerpalo z „jednoho konkrétního prvku mytologie Planety opic, který pochází, myslím, z filmu Útěk z Planety opic. Právě tam se mluví o první šimpanzí opici, která promluvila.“
Uctění i záchrana Planety opic
Jedním z klíčových momentů Zrození je Caesarovo důrazně pronesené „Ne!“ směrem k potměšile krutému vychovateli (Tom Felton), které na Útěk z Planety opic přímo odkazuje. Cornelius v něm totiž vysvětluje, že vzestup opic a jejich následná vzpoura začaly ve chvíli, kdy jedna z opic poprvé vyslovila slovo „ne“ jako protest proti tomu, jak lidé s jejím druhem zacházeli. Převyprávění tohoto milníku v rebootu nahání husí kůži a film propojuje s kánonem Planety opic, který jinak slouží spíš orientačně, potažmo referenčně. Řada odkazů na staré filmy se projevuje například ve jménech postav nebo ve způsobu, jakým s Caesarem a dalšími opicemi v útulku nakládají – a který se nápadně podobá zacházení se zajatým Hestonem v prvním snímku.
S vizí, kterou scenáristé představili studiu 20th Century Fox, plně souzněl také najatý režisér Rupert Wyatt. Ten se smál, že ve své druhotině předvedl vzhledem k výši rozpočtu ten nejvýraznější kariérní skok v dějinách filmu, ale konceptuální látku udržel pohromadě a chápal, kde má kulturní těžiště. „Je to součást mytologie celé série a právě tak by se na film mělo pohlížet. Nejde o pokračování předchozích dílů, ale o nový originální příběh. Zároveň ale uspokojí diváky, kteří mají starší filmy rádi. Naším cílem bylo právě tohle – oslovit stávající fanoušky a přivést je k tomuto filmu podobně, jako se to povedlo Batman začíná,“ porovnal Zrození s prvním Batmanem od Christophera Nolana, který se ponořil do netopýřího mýtu poté, co se ochránce Gothamu v devadesátkových škvárech proměnil v nejapný žert.
Důležité bylo, že promyšlená koncepce mohla být kvalitně realizována díky vyspělé technologii, která studiu dovolila zavrhnout dosavadní dominantu Planety opic – tedy nesmírně přesvědčivé praktické masky. Pán prstenů a také Avatar, jehož druhou a třetí část Jaffa se Silverem pomáhali psát, tehdy zdokonalily hereckou metodu motion capture. Herci s těly pokrytými senzory tak mohli hrát jednotlivé opice dokonce i ve venkovním prostředí, nejen v ateliérech vybavených stovkami kamer. Wyatt před nimi musel každou scénu natočit dvakrát: jednou s herci v záběru a podruhé bez nich. Studio Weta Digital tak mělo k dispozici veškeré obrazové podklady potřebné pro vytvoření digitálních opic. Ty působily nesmírně živě a přesvědčivě, což ještě vyšperkovaly samotné herecké výkony – zejména zkušeného motion capture pardála Andyho Serkise, jenž už takto ztvárnil Gluma v Pánovi prstenů a také titulního obřího primáta v King Kongovi.
Serkis se pečlivě připravoval sledováním stovek šimpanzích videí, ale popíral, že by šlo jen o to „napodobit pohyby goril, šimpanzů nebo orangutanů.“ Síla scénáře spočívala podle něj v charakterech. „Jde především o vytvoření postavy – a právě v tom je krása tohoto scénáře. Je skutečně velmi inteligentně napsaný a ke všem opičím postavám přistupuje se stejnou úctou jako k lidským hrdinům. Neexistuje v něm žádné rozdělování podle druhů ani upřednostňování jednoho druhu před druhým. Všechny postavy jsou napsané s opravdovou integritou, s vlastními vrstvami a hloubkou,“ řekl herec, pro něhož se Caesar stal jedním z vrcholů velmi specifické kariéry.
„Doufáme, že vznikne pokračování, a doufáme, že dostaneme příležitost dál vyprávět příběhy o Caesarovi, opicích a celém tomto světě,“ svěřil se Jaffa se svou touhou, která se po premiéře začala naplňovat. Zrození Planety opic si v kinech došlo skoro pro půl miliardy dolarů a jako reboot legendární značky, který byl dle kritiků i diváků nadmíru zdařilý, ba přímo fenomenální, ji nejenže kulturně resuscitoval, ale do jisté míry rovnou zachránil. Původní Planeta opic dál stojí jako samostatný žánrový monolit, ale poprvé k sobě obdržela podpěru, která prorostla do živných kořenů. Jaffa a Silver napsali také přímé pokračování Úsvit Planety opic, který pro změnu varioval Bitvu o Planetu opic, a jeho režisér Matt Reeves pak dostal plnou důvěru pro závěr trilogie Válka o Planetu opic z roku 2017. Zatím poslední kapitolou rebootové ságy je Království Planeta opic z roku 2024, které pro změnu avizuje, že následně se znovu podíváme i Do nitra Planety opic. A přitom jsme v soběstačné moderní franšíze, která chápe princip ságy mnohem lépe než většina hollywoodských „prequelů, spin-offů, restartů či legacy sequelů“ dohromady.
Zrození Planety opic momentálně najdete na službě Disney+. Podívejte se na žebříček tamních nejlepších sci-fi filmů na Kinoboxu.
zdroje: Collider, Los Angeles Times, HuffPost, Kinobox