Pátrání po mimozemských civilizacích se po desetiletí soustředilo na úzkou část rádiového spektra známou jako „vodní díra“. Právě mezi frekvencemi přirozeného vyzařování vodíku a hydroxylu astronomové předpokládali největší šanci zachytit uměle vytvořený signál. Nový výzkum ale naznačuje, že inteligentní civilizace by mohla vysílat i na frekvencích, kterým lidstvo dosud věnovalo jen minimální pozornost.
Výsledky představila astronomka Louisa Mason z University of Manchester během konference National Astronomy Meeting 2026 pořádané Královskou astronomickou společností ve Velké Británii.
Archiv observatoře ALMA ukázal nový směr
Namísto žádosti o nový čas na teleskopu využila Mason archivní pozorování radioteleskopu ALMA, který se nachází v chilské poušti Atacama. Tento systém desítek antén patří mezi nejvýkonnější přístroje pro pozorování vesmíru v milimetrových a submilimetrových vlnových délkách. Data byla původně pořízena kvůli zcela jiným astronomickým projektům.
Výzkumnice v nich hledala úzkopásmové rádiové signály. Právě ty jsou považovány za jeden z nejpravděpodobnějších projevů technologicky vyspělé civilizace, protože přírodní procesy podobně úzké rádiové emise běžně nevytvářejí.
Analýza dvou úzkých frekvenčních oken v pásmu Band 3 žádný kandidátní mimozemský signál neodhalila. To ale podle autorů rozhodně neznamená, že inteligentní život neexistuje. Studie pouze ukazuje, že v tomto malém úseku spektra nebylo nic zachyceno.
Mnohem důležitější je podle vědců samotný důkaz, že i archivní astronomická data mohou posloužit k hledání technosignatur bez nutnosti pořizovat nová pozorování.
Jeden teleskop sleduje mnohem více hvězd, než se zdá
Druhá část výzkumu přinesla možná ještě zajímavější zjištění. Když astronomové zaměří teleskop na jediný objekt, v zorném poli se současně nachází mnoho dalších hvězd. Tento efekt se označuje jako „stellar bycatch“, tedy neplánovaně zachycené hvězdy.
Dosavadní odhady vycházely především z katalogu Gaia Evropské kosmické agentury. Mason ale použila podrobnější model Galaxie nazvaný Besançon Galactic Model, který dokáže započítat i velmi vzdálené, slabé nebo dosud nekatalogizované hvězdy.
Když tuto metodu aplikovala na starší průzkum SETI zahrnující 1 327 jednotlivých pozorování, počet hvězd, které byly ve skutečnosti prohledány, vzrostl z přibližně 288 tisíc na více než 6,1 milionu.
Tak výrazný rozdíl naznačuje, že lidstvo už při hledání technických stop mimozemských civilizací nepřímo prozkoumalo mnohem větší část Mléčné dráhy, než se dosud předpokládalo. Podle Louisy Mason právě kombinace archivních dat moderních radioteleskopů a realistických modelů Galaxie umožní přesněji určit, které oblasti oblohy už byly skutečně prověřeny a kam by se měly budoucí projekty SETI zaměřit.