Tento archeologický vzorek, známý jako Skull 5 nebo D4500, je naprosto kompletní a má dlouhou tvář, velké zuby a velmi malý prostor pro mozek. Jde o jednu z 5 lebek nalezených v této lokalitě a badatele to donutilo přehodnotit scénáře rané evoluce lidského druhu . „Nález nám poskytuje první důkaz, že prvotní verze rodu Homo byli dospělí lidé s malou mozkovnou, ale velkým tělem, postavou a končetinami, které přesahují moderní verzi,“ píší vědci.
Pátá lebka ze stejného naleziště Dmanisi je osada a archeologické naleziště v gruzínském regionu Kvemo Kašrtli, který je asi 93 kilometrů od hlavního města Tbilisi, v údolí řeky Mashavera. Právě tady byl nalezen 1,8 milionu let starý hominid. O mnoha jedinečných druzích rodu Homo se předpokládalo, že jde o jedinou linii. Bylo to na základě nálezů ve stejné lokalitě v roce 2010 a tyto lebky měly rozdílné fyzické znaky. Tato, s označením D4500, je pátá lebka z tohoto místa.
Zdroj fotografie: Depositphotos Až cca do roku 1980 považovali vědci za kolébku našeho rodu Afriku a šlo o celou éru pleistocénu, v době před asi 0,8 miliony let. Pak nastala velká migrace směrem z Afriky. Následkem toho se Africe dostalo mohutného až nepřiměřeného archeologického zájmu prakticky ze všech stran. Nicméně naleziště Dmanisi je nejstarší místo pobytu hominidů mimo Afriku a ukazuje pozůstatky mnohem staršího data.
Spory o konkrétní druh člověka Všech pět lebek totiž pochází přibližně ze stejné doby. Většina vědců věří, že tato pátá lebka je běžným pozůstatkem rodu Homo erectus , tedy člověka vzpřímeného. Tento předek dnešních lidí žil v Africe asi ve stejné době. Ačkoli někteří tvrdí, že je to Australopithecus sediba , který žil v době před 1,9 miliony let tam, kde je dnes Jižní Afrika. Dle badatelů je to předek rodu Homo , který zahrnuje i současné lidi. Pohledy jednotlivých expertů se tak odlišují.
Zdroj fotografie: Depositphotos Jde ovšem o nález, který nutí k revizi dosavadních závěrů, zatímco se nám naše vlastní historie „dívá“ přímo do tváře. V antropologii existuje také figura tzv. mitochondriální Evy. Jde o ženu, která je v mateřské linii společným předkem všech dnes existujících lidí . Její mitochondriální DNA (mtDNA) se totiž postupným děděním po ženské linii během stovek tisíc let rozšířila do celé současné lidské populace planety.
Společní předci a Afrika Každá mtDNA v dnešní populaci tedy pochází od této africké pramatky. Jde o ženský protějšek tzv. „Adama chromozomu Y“, tedy posledního společného předka v linii otcovské. Každý z těchto předků ovšem žil ve zcela jiné době . Dle předpokladů žila Eva asi před 140 000 lety někde v místech dnešní Etiopie, Keni nebo Tanzánie. Odhad vychází z propočtů molekulárních hodin, korelace času a posouzení genetických odchylek.
Kterýkoli člověk může dohledat své pojítko k poslednímu společnému předkovi skrze některého ze svých rodičů. K mitochondriální Evě se však lze dostat jen po mateřské linii. Oba předci byli součástí velké populace, každý ovšem v jiném období . Žádný z vrstevníků mitochondriální Evy nebo Adama chromozomu Y nemohl být posledním společným předkem byť jen malé skupiny dnešních lidí. Oba totiž žili dlouho před bodem identických předků.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Redakce VědaŽivě