Martin Kupka a Radim Ivan se na síti X pustili jeden do druhého kvůli České televizi a celé to působí jako další nepříjemně přesný řez do stavu dnešní ODS. Nejde totiž jen o jednu přestřelku mezi předsedou strany a jeho neúspěšným rivalem z lednového kongresu. Jde o mnohem výmluvnější obraz vnitřně rozpolcené partaje, která po volební porážce a výměně vedení stále není schopna ujasnit si, zda chce být ještě klasickou pravicovou stranou s respektem k institucionálním pojistkám, nebo jestli se bude čím dál víc přibližovat hlasitému, tržně zjednodušenému a kulturně podrážděnému tónu, který ji už měsíce rozežírá zevnitř.
Kupka dnes Ivana veřejně kvůli jeho nápadu „umístit ČT na burzu“. Ivan poté v následné diskusi začal vysvětlovat, že šlo jen o úvahu a otevření debaty, přičemž veřejný prostor dostal další důkaz, že ODS si ani v takto citlivé věci neumí srovnat stanovisko uvnitř domu, natož působit navenek jako strana, která ví, co vlastně chce. Právě v tom je tahle epizoda mnohem důležitější než jen jako další twitterová šarvátka. Ukazuje, že uvnitř ODS se dál střetávají dvě představy o pravici, státu i médiích veřejné služby, a že střet již nelze zakrýt frázemi o jednotě a konsolidaci. Samotná výměna názorů byla přitom až odzbrojujícím způsobem přímočará. Radim Ivan v sobotu , že „dokud budou o ČT rozhodovat politici, pak vždy bude oheň na střeše“ a že se „dlouhodobě domnívá“, že by České televizi nejvíce prospělo umístění na burzu. Dodal, že je přesvědčen, že „taková televize by nabízela lepší službu i lidem z Letné“. Martin Kupka mu na to dnes odpověděl veřejně. „Radime, zpochybňovat existenci veřejnoprávní České televize a navrhovat její umístění na burzu je možná atraktivní provokace. Teď ale vůbec nedává smysl,“ napsal někdejšímu rivalovi Kupka. „Je dobře načíst dlouhodobou diskusi ohledně veřejnoprávní BBC. Nestřílejme do vzduchu. Zásadní je zachování nezávislého média s objektivním zpravodajstvím, regionálním vysíláním a dalšími aktivitami, které jinak než veřejnoprávní službou zajistit nejde,“ dodal předseda ODS. Protože dnes již zřejmě nestačí vést podobné debaty uvnitř strany, Ivan mu vzápětí odepsal. „Ahoj Martine, jsem rád, že o tom diskutujeme. Můj návrh na umístění ČT na burzu nebyl hotový projekt,“ zareagoval Ivan na Kupkovu kritiku. „Byla to úvaha, jak otevřít debatu o tom, jestli existují jiné modely, které by snížily vliv politiky, posílily odpovědnost a přiblížily médium více lidem. Zároveň jsem tím neměl na mysli koncentraci vlastnictví v rukou jednoho hráče. Naopak. Smyslem bylo co nejvíce rozptýlit vlastnictví mezi širokou veřejnost,“ dodal Ivan. Samotná forma celé výměny názorů je přitom symptomatická. Předseda strany veřejně kárá vlastního stínového ministra a neúspěšného soupeře, ten se veřejně obhajuje a překládá, co „tím vlastně myslel“, přičemž celá ODS pak vypadá jako strana, která místo jasné politické linky improvizuje v přímém přenosu před publikem, jež už dávno ztratilo trpělivost s tím, když si politici vyřizují základní ideové rozpory na sociálních sítích.
Nejde přitom o jediný post na síti. Radim Ivan není náhodnou figurkou, která se omylem mihla kolem vedení strany. Na lednovém kongresu ODS přímo kandidoval proti Martinu Kupkovi na předsedu a ve svém kandidátském projevu kritizoval, že ODS „neroste a nevítězí“, tedy že se pod jejím dosavadním směrem ztratil tah i identita. Kupka tehdy naopak vystupoval jako kandidát kontinuity, investic, vstřícného podnikatelského prostředí a „aktivní opoziční práce“, načež ho kongres nakonec zvolil novým lídrem místo Petra Fialy. To je důležité nyní připomenout, jelikož dnešní přestřelka není nahodilé nedorozumění, ale zvuk zjevného vnitřního sporu o to, co má ODS po porážce vlastně být. Ivan reprezentoval již na kongresu ostřejší vnitrostranický neklid a volání po změně, Kupka zvítězil jako tvář organizovanějšího a klidnějšího přerámování strany. Sotva pár měsíců poté se však ukazuje, že pod povrchem žádné skutečné sjednocení nenastalo. Naopak. Spor dvou viditelných straníků o ČT jen znovu obnažil, jak různé představy o „pravicovosti“ uvnitř ODS panují.
Tuto epizodu je třeba číst i ve světle širšího rozpadu někdejší ideové soudržnosti ODS. Strana již delší dobu nevypadá jako celek, který se hádá uvnitř, ale navenek drží aspoň základní obrys. Působí spíš jako prostor, ze ktrého postupně odcházejí nebo se od něj odpojují lidé, kteří mají pocit, že ODS už není jejich stranou, zatímco uvnitř zůstávají frakce, jež se navzájem podezřívají z přílišné měkkosti, přílišného „havlování“, přílišné liberálnosti nebo naopak z trapného podbízení se radikálnějšímu publiku. Nejvýmluvnějším symbolem toho byl odchod Martina Kuby, který v listopadu stranu opustil a založil vlastní politický projekt. Když se tedy dnes Ivan přetahuje s Kupkou o to, zda má být ČT veřejnoprávní službou, nebo jakýmsi „rozptýleně vlastněným“ subjektem bližším trhu, není to jen teoretická disputace. Je to další důkaz, že ODS dál osciluje mezi dvěma světy a stále si není jistá, zda chce uhájit konzervativně-demokratickou institucionální pravici, nebo zda chce koketovat s prostředím, v němž se všechno měří hlavně antipolitickou provokací a nenávistí k veřejným institucím.
V tom je Kupkův veřejný proti Ivanovi vlastně trochu paradoxní. Na jedné straně má v meritu věci pravdu. Návrh „umístit ČT na burzu“ je skutečně spíš laciná provokace než reálný model a v čase, kdy se veřejnoprávní média ocitají pod tlakem vlády ANO, SPD a Motoristů, je to spíš politická hra se zápalkami než seriózní úvaha o institucionální reformě. Jenže na druhé straně tím Kupka zároveň nechtěně přiznal, že jeho vlastní strana pořád produkuje nápady, které jdou přímo proti obrazu rozumné a věcné pravicové opozice, již se on sám snaží ztělesňovat. Kdyby byla ODS vnitřně pevná a srovnaná, taková debata by se odehrála uvnitř a navenek by strana vystoupila s jasnou pozicí. Jenže zde se xuje v přímém přenosu, s pozdravem „Ahoj Martine“ a s následným vysvětlováním, že to vlastně nebyl „hotový projekt“. To nevypovídá jen o Ivanovi, nýbrž o straně, která sice změnila předsedu, ale nezvládla si srovnat sama sebe. Čím častěji se podobné věci budou odehrávat veřejně, tím víc bude vypadat jako partaj, co již neumí rozhodnout ani o tom, zda jde ještě o provokaci, nebo již nepřijatelnou disharmonii i pro vlastní publikum.
Neméně výmluvná je ale i reakce veřejnosti po Kupkovým která se tentokrát nezastavila jen u jedné z těchto dvou figur, ale pustila se do obou. V tom je možná nejpřesnější obraz dnešní krize ODS. Nejenže si její lidé neumějí vyjasnit zásadní otázku uvnitř. Veřejnost už navíc stále častěji reaguje stylem, který dává najevo, že důvěra se rozpadá na obou stranách vnitřního sporu. Na Kupku se sesypali jak pravicověji naladění komentující, kteří mu vyčítají, že místo kapitalistické ODS hájí státem zřizovaná média a chová se jako „submisivní Starosta v modrém“, tak lidé, kteří už ho považují za pokračovatele Fialovské rozmělněnosti a manažera strany bez skutečného tahu. Ondřej Tesárek mu napsal, že 800 milionů za marginální aktivitu ČT není nic, co by obhájilo miliardy protékané institucí, „za které se točí odpad hluboko pod úrovní normalizační tvorby“, a ptal se, zda má „koule otočit kormidlem k volnému trhu“. Michal Szekeres ho vyzval: „Pane Kupko, jste předseda ODS, kapitalistické ODS. Prosím, nebuďte jako Fiala… buďte kapitalisti.“ Zdeněk pak suše poznamenal: „Při vší úctě, neměli byste si to vyříkat v ODS a navenek mít jasné stanovisko ODS k ČT? Tímto ztrácíte i tu poslední hrstku voličů.“ A Radmila lakonicky dodala, že vyřizovat si to se stranickým kolegou na X nikdy nedopadá dobře. Tohle nejsou jen jednotlivé jedovatosti. Tohle je veřejný obraz strany, jejíž voliči i pozorovatelé již patrně tápou v tom, kam vůz jménem ODS vlastně jede.
Jenže ani Ivan z téhle nevyšel jako vítěz pravicové rebelie. Také na něj se sesypala vlna reakcí, které z něj nedělají odvážného reformátora, ale spíš člověka, který vnáší do už tak rozkolísané strany další chaos. Marek Říčař ironicky volal po jeho „potrestání a vyloučení“ za narušování jednotné stranické linie a ptal se, zda by mu nebylo lépe u Martina Kuby. Jiní naopak Ivanův výpad chválili, ale právě způsobem, který je pro vedení ODS ještě nepříjemnější, jelikož jen potvrzovali, že uvnitř strany existuje silná část publika, která by si přála mnohem tvrdší tržní řez, mnohem menší ohled na institucionální kontinuitu a mnohem větší ochotu „rozvrtat“ i veřejnoprávní média. Honza Mráz například napsal, že Ivan má pravdu, protože pojem nezávislosti je zavádějící a u médií veřejné služby jde snadno o „echo chamber skupiny lidí s progresivně liberálním viděním světa“. Filip Suchý dodal, že stát hospodařit neumí s ničím a že „ČT je státní medium a vždy bylo“. V takových reakcích už je přítomen mnohem širší problém než jen jedna Xová hádka. Je v nich slyšet tlak části pravicového a pseudopravicového publika, které po ODS nechce obnovu seriózní pravice, ale její přerod v kulturně rozčilený, privatizačně jednoduchý a protiinstitucionální projekt.
Zde lze spatřit dnešní rozpolcenost ODS. Na jedné straně Martin Kupka veřejně hájí nutnost zachovat nezávislé médium s objektivním zpravodajstvím, regionálním vysíláním a další veřejnou službou. Na druhé straně se z vlastních řad ozývá Radim Ivan s nápadem, že by televizi prospělo umístění na burzu. Do toho zvenčí i zevnitř zní hlasy, že stát neumí hospodařit s ničím, ČT je definicí hladové zdi pro staré elity, ODS musí konečně „otočit kormidlem k volnému trhu“ a „celé minulé období ODS přivedlo stranu zpátky do situace, kdy vlastně nikdo přesně neví, kde ještě končí občanský demokrat a kde už začíná měkčí verze Motoristů nebo Trikolory“. To je pro ODS úplně zásadní problém. Protože strana, která není srovnaná v tak symbolické otázce, jako je veřejnoprávní televize, bude jen těžko přesvědčovat veřejnost, že je připravena znovu nést odpovědnost za stát.
Do celé věci navíc vstupuje i načasování. Česká televize je právě teď pod tlakem nejen kvůli obecným debatám o financování, ale i kvůli volbě nových radních, v níž se opět hraje o posílení lidí typu Matochy nebo Veselého. O to absurdněji pak působí, když si ODS nedokáže udržet ani elementární jednotu v tom, co s veřejnoprávním médiem vlastně chce dělat. Jedna část strany varuje před útokem na nezávislost, jiná otevírá fantazie o burze a rozptýleném vlastnictví. Jedna část mluví o veřejné službě, druhá o trhu. Jedna část chce působit jako rozumná demokratická opozice, druhá koketuje s jazykem, který zní čím dál bližší těm, kdo by Českou televizi nejraději rozebrali na součástky a prodali jako ideologický šrot. To veřejnost velmi dobře vidí. Ne jako kreativní pluralitu uvnitř demokratické strany, ale coby další malý důkaz, že ODS stále není vyrovnána sama se sebou.
Proto se také do obou aktérů sporu pustili i lidé, kteří už nejsou ochotni dělat jemné rozdíly mezi „rozumným“ a „provokativním“ křídlem ODS. Petr Matas Kupkovi napsal, že už ODS volit nebude a že je to stejné jako minulé volební období, kdy voliči říkali, že některé postavy stranu poškodí, a nic se nestalo. Jiní komentující se vysmívali celé „diskuzi stínové vlády na síti“ a ptali se, zda by nebylo lepší si nejprve ujasnit oficiální postoj strany, než se opět veřejně handrkovat. Tohle je pro ODS mimořádně zničující moment právě proto, že veřejnost tuhle přestřelku nečte jako zdravou vnitrostranickou debatu. Čte ji jako důkaz rozkladu. Jako další epizodu, v níž se strana sama před voliči usvědčuje z toho, že v ní vedle sebe žijí lidé s naprosto rozdílnými představami o státu, trhu, médiích i základním stylu politiky.
Zde lze spatřit širší význam celé epizody. Nejde jen o to, že Kupka „usadil“ Ivana nebo že Ivan následně couval do vysvětlení. Jde o to, že ODS znovu veřejně ukázala vlastní vnitřní trhlinu. Strana, z níž už odešel Martin Kuba a v níž se po Fialově odchodu do minulosti stále hledá nový ideový střed, dnes působí dojmem partaje, která je zároveň příliš opatrná pro ty, kdo chtějí tvrdý pravicový řez, a příliš rozhádaná pro ty, kdo chtějí seriózní opoziční alternativu. Zůstává obraz strany, kde se její představitelé hádají o televizi, zatímco voliči mezitím ztrácejí chuť poslouchat kohokoli z nich.
© inregion.cz
Fiala se pustil do Babiše a Macinky kvůli summitu NATO. Připomněl, že vláda mění bezpečnostní politiku v osobní mstu
Očekávané události 10. dubna 2026
Vondra si kopl do Majerové a znovu připomněl, jak hluboko klesla část ODS
Macinka se pustil do prezidenta kvůli summitu NATO. Přišla tvrdá odpověď
Krocení cen po Babišovsku. O takovou pomoc nestojíme, vzkazují lidé vládě
Očekávané události 9. dubna 2026
Očekávané události 8. dubna 2026
Pavel dnes v Brně připustil druhou kandidaturu. Zatím nevidí nástupce
Decroix zpochybnila vládní plán na snížení věku trestní odpovědnosti. Podle ní data ukázala, že by změna nepomohla
