KOMENTÁŘ. Americký prezident Donald Trump se podle rostoucího počtu pozorovatelů rozhodně pokusí zabránit normálnímu průběhu listopadových „midterms“, tedy voleb v polovině jeho mandátu. Průzkumy voličských preferencí jsou už stabilně proti němu a jím prosazovaným kandidátům. Válka s Iránem se určitě nepovedla podle jeho představ, ekonomika doma se oproti slibům výrazně nezlepšuje.
Prezidentova popularita klesla na úroveň kolem pouhých třiceti procent. Kromě mnoha chvástavých řečí už, jak se zdá, nemá nic, čím by mohl voliče na poslední chvíli okouzlit. Pro pacienta s jeho diagnózou zbývá jediné – přidat na agresivitě.
V zahraniční politice to pro Trumpa znamená především rozvrácení Organizace spojených národů a soustavy mezinárodního práva, oslabení, a ještě raději zničení Evropské unie a Severoatlantické aliance, dosažení nikým neohrožované dominance USA v Severní, Střední a Jižní Americe a rozdělení sfér vlivu ve světě s Čínou a Ruskem.
Nebyli jste tam...
Pokud to někomu připadá jako čistá fantasmagorie a recept na hned několik válek, stačí si počkat do listopadu. Trumpovo bláznivé tažení proti Kanadě, která až donedávna byla bezpochyby nejbližším vojenským a ekonomickým spojencem USA, nemá racionální vysvětlení.
Následovaly ještě nesmyslnější, zatím ovšem jen verbální útoky na Velkou Británii, spojence s až doposud „zvláštním vztahem“ se Spojenými státy.
Osobní pomluvy premiéra nebo starosty Londýna na úrovni pavlačové drbny, otevřená podpora britské extrémní pravice a nepřátelská kritika vnitřních poměrů Británie, to všechno zatím vyvrcholilo překvapivou sérií výhrůžek, že dojde ke změně desítek let stabilní americké podpory britské kontroly nad Falklandskými ostrovy v Jižním Atlantiku.
Bude určitě zajímavé sledovat českou vládní zahraniční politiku. Premiér, ministr zahraničí i předseda Poslanecké sněmovny se už dlouho zaklínají jen podporou plánů Donalda Trumpa.
Na první pohled to může vypadat, že se Trump mstí za to, že Británie odmítla podpořit jeho útok na Írán. Jízlivý psychiatr minulý týden musel hýkat nadšením, když Trump v televizním rozhovoru pro britskou kontroverzní televizi GB soustavně mluvil v souvislosti s válkou v první osobě a litanii stížností korunoval výrokem: „Nebyli jste tam, abyste mě podpořili.“
Okamžité podpory se mu naopak dostalo od vlivného republikánského lobbisty Marca Zella, který Británii dokonce obvinil z „dezerce z války Spojených států s Íránem“.
Trumpův oblíbenec a spojenec, argentinský prezident Javier Milei vzápětí v živém televizním přenosu pronesl výhrůžný projev o nevyhnutelnosti navrácení Falkland (Las Malvinas v argentinském podání) pod argentinskou správu.
Obsah těchto výkřiků nedává smysl jen na první pohled. Milei už na jaře podpořil přesídlení jednoho z nejkontroverznějších amerických technomiliardářů Petera Thiela (Palantir, PayPal) do Argentiny a silně podporuje jeho plány na výstavbu autonomních robotických měst, výzkum nesmrtelnosti a prosazování konzervativně libertariánských představ o nutnosti skoncovat s demokracií ve jménu nástupu nových civilizačních elit.
Argentina navíc už od jara začala podporovat všechny Trumpovy kroky v podpoře Izraele. Prezident Milei je v Izraeli považován za druhého nejdůležitějšího spojence ve světě, hned za Donaldem Trumpem. Sám o sobě tvrdí, že kromě anarchokapitalisty a katolíka je „také trochu Žid“, protože, jak zjistil, jeho dědeček byl Židem po matce.
Trump, který je stále více považován za asi největší zpravodajský úspěch sovětských zvláštních služeb ve dvacátém století, nedělá dnes už prakticky nic, co by putinovskému Rusku překáželo.
Začal studovat Tóru a prohlásil, že po skončení svého prezidentského mandátu oficiálně přestoupí na židovskou víru. O to zajímavější bude sledovat přípravu a hledání mezinárodní podpory pro otevřeně genocidní plány radikálních židovských stran v izraelské vládě na vystěhování téměř dvou milionů Palestinců z pásma Gazy a likvidaci plánů na dvoustátní řešení v rozporu s mezinárodním právem a desítkami rezolucí Rady bezpečnosti.
Kdo se bojí do Kyjeva
Nás by určitě mělo nejvíce zajímat, že Trumpovy útoky na Velkou Británii mají velký ohlas a podporu v Moskvě, která v poslední době zesílila své provokace a především propagandu proti Londýnu.
Trump i Putin v tom shodně vidí cestu, jak oslabit Evropu jako mocenského a ekonomického konkurenta a hlavně jako živoucí důkaz toho, že svět může fungovat bez diktátorů a „transakční politiky“, tedy na základě mezinárodního práva a kolektivního jednání.
Pokud českým politikům příklady Kanady a Británie nestačily, co bude muset přijít, aby si vedle podlézání bláznivému jájínkovi vzpomněli i na prostý český národní zájem?
Nová americko-ruská shoda v podpoře argentinských nároků na Falklandy je toho jen dalším důkazem. Trump, který je stále více považován za asi největší zpravodajský úspěch sovětských zvláštních služeb ve dvacátém století, nedělá dnes už prakticky nic, co by putinovskému Rusku překáželo.
Až trapná výmluva Trumpova osobního „vyjednavače“ Steva Witkoffa, že zřejmě nedorazí do Kyjeva na jednání, protože se bojí, neb mu Rusové v Moskvě před pár dny řekli, že v Kyjevě není bezpečno, bude na dlouhou dobu určitě patřit mezi bezkonkurenčně nejpitomější výroky světové diplomacie nejméně tohoto desetiletí.
Po několika dnech váhání prohlásil, že nakonec do Kyjeva dorazí, ale jeho pověst „silného muže“ je zřejmě už navěky poničena. Okouzlující je i fotografie ze sobotního přivítání amerických vyjednavačů v Moskvě, na které jsou Trumpův zeť Jared Kushner a tři další muži z jeho doprovodu oblečeni jako na cestu z golfu a v teniskách.
Bude určitě zajímavé v této souvislosti sledovat českou vládní zahraniční politiku. Premiér, ministr zahraničí i předseda Poslanecké sněmovny se už dlouho zaklínají jen podporou plánů Donalda Trumpa.
Pokud jim příklady Kanady a Británie nestačily, co bude muset přijít, aby si vedle podlézání bláznivému jájínkovi vzpomněli i na prostý český národní zájem?