6 min

Proč AfD není jen „opoziční strana“. A proč česká média zlehčují její extremismus

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Vítězství Alternativy pro Německo v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku znovu ukázalo neschopnost či neochotu části českých médií pojmenovat nahlas extremismus uvnitř AfD. Důkazů o něm je přitom řada. Nejsilnější německou opoziční stranu v Česku často doprovází nepřesné nálepkování, či naopak příliš neutrální popis a bagatelizace. Na první pohled by se mohlo zdát, že tuzemskému

profimedia-1131849004

Zdroj: Šéfové AfD Alice Weidelová a Tino Chrupalla s volebním lídrem v Sasku-Anhaltsku Ulrichem Siegmundem (uprostřed). Foto: Bernd von Jutrczenka/dpa/Profimedia

Na první pohled by se mohlo zdát, že tuzemskému zpravodajství o víkendovém dění ve východoněmecké spolkové zemi Sasko-Anhaltsko není co vyčítat. Spousta prostoru pro analýzy, řada reportérů přímo na místě, vysoká priorita pro průběh voleb i samotný výsledek v řazení zpráv na webu, v tisku i televizích, včetně komerčních.

A pak je tu pohled druhý. Ten ukazuje, že část českého mediálního mainstreamu – navzdory neustále přibývajícím důkazům o pravicově extremistických vazbách – okolo nahnědlých tónů AfD stále opatrně našlapuje.
Radikální, protestní nebo jen opoziční?
AfD je v médiích často označována za protiimigrační, anti-establishmentovou, protestní, občas radikální nebo krajně pravicovou. Někdy přibude označení proruská, a ano – občas padne u AfD i přívlastek extremistická.

V tom lepším případě v souvislostech (tedy s vysvětlením, že část strany – například mládež AfD – má dlouhodobě prokazatelné vazby na neonacistické kruhy), v tom horším jen jako paušalizující nálepka.

Bernd Posselt: „Neuvěřitelně mnoho českých komentátorů podle mě zlehčuje téma AfD. Nerozumím tomu, jak nějaký Čech může mít zájem na tom, aby v sousedním – a přiznejme si, že o trochu větším – Německu posilovali zrovna nacionalisté.“

Je zjevné, že právě druhá varianta dělá kritikům extremismu v AfD medvědí službu, protože označuje za extremisty celou Alternativu pro Německo a přeneseně tak i její voliče či sympatizanty. Tak to jistě není, zároveň se ale extremismus nedá jen tak vygumovat.

V českém zpravodajství o Sasku-Anhaltsku z posledních dnů nechyběla zmínka o extremismu i díky zprávě ČTK, kterou řada českých médií převzala. Klíčová věta zněla takto: „Sasko-anhaltskou organizaci AfD považuje zemská tajná služba od roku 2023 za prokazatelně pravicově extremistickou.“

Německá kontrarozvědka skutečně označila jako „potvrzeně extremistické“ v posledních letech různé zemské odnože AfD i pobočky její – mezitím rozpuštěné – mládežnické organizace.

Na celostátní úrovni ale soud tajné službě prozatím zakázal takto AfD označovat, přestože zpravodajci k tomuto závěru u celé AfD rovněž došli.
Argument tajnou službou
To, že klíčové státní orgány nějakou stranu označí za extremistickou, by mělo být vnímáno jako velmi tvrdé zhodnocení stavu. Vidíme to i v Česku.

Zde to ale oslabuje (zatím částečně úspěšná) snaha SPD Tomia Okamury vysoudit na státu, že ministerstvo vnitra je prý v minulosti zařadilo do zpráv o extremismu neoprávněně. Jeden pravomocný a několik nepravomocných rozsudků konstatovalo, že vnitro porušilo práva Okamurova hnutí.

Tuzemská SPD tak může svým voličům vyprávět historku o údajně účelovém jednání ministerstva a tajných služeb proti „vlasteneckým“ stranám. Jak doma, tak i v Německu proti AfD. A tato historka na řadu příznivců současné vládní koalice zabírá.

V českých médiích se konkrétní doklady toho, že AfD má extremistické a Rusku blízké křídlo, objevují až příliš sporadicky

Nic to přitom nemění na faktu, že SPD si ke kooperaci s AfD vybírá právě radikály, v minulosti třeba ty z mládežnické organizace Junge Alternative, která se kvůli neúnosné reputaci kolem svých krajně pravicových excesů loni sama rozpustila. Tomio Okamura a spol. tak pomáhají extremismus uvnitř AfD normalizovat i před českým publikem.

A protože slovo extremismus v dnešní přepjaté době působí samo o sobě jako červený hadr – navzdory jeho platným a zavedeným politologickým definicím – stálo by za to nahradit či doplnit ho konkrétními příklady, co to v případě AfD znamená.
Okoralé Benešovy dekrety vs. čerstvý extremismus
Abychom tento práh poznání ještě více snížili, můžeme doporučit zdroj z těch nejdostupnějších – wikipedii. Ta celkem přesně mapuje krajně pravicové slovní i jiné excesy AfD od roku 2016 na samostatné a obsáhlé stránce, přičemž výčet nemusí být stále zdaleka úplný.

Předloni například vyšlo najevo, že frakce AfD v německém Bundestagu zaměstnává přes stovku lidí s kořeny v neonacistické a pravicově-extremistické scéně.

Pro stálé pozorovatele české mediální scény není tajemstvím, kdo je k AfD dlouhodobě shovívavější – jsou to například MF Dnes nebo týdeník Echo, abychom zmínili alespoň některé ze zavedených titulů.

V Drážďanech aktuálně soudí skupiny takzvaných Saských separatistů, kteří chtěli na východě Německa zřídit stát po nacistickém vzoru včetně etnických čistek. Jsou mezi nimi i bývalí politici AfD. Jeden z nich byl před zatčením prokazatelně i v kontaktu s českou SPD Tomia Okamury.

Okamura sám opakovaně přivítal zástupce AfD v české sněmovně a dopřál jim třeba i fotku u řečnického pultíku. Přijal v parlamentu také „štáb“ německého magazínu Compact blízkého AfD, který vydává například oslavné medaile s Vladimirem Putinem.

V českých médiích se ale tyto konkrétní doklady toho, že AfD má extremistické a Rusku blízké křídlo, objevují sporadicky. Stejně jako popis vazeb Okamurovců na AfD, snad s výjimkou už lehce okoralé výtky „spolupráce se stranou, která odmítá Benešovy dekrety“. Tu se však už v SPD naučili na novinářské dotazy celkem snadno odbývat.
Když nepomůže ani ruský dron
Pro stálé pozorovatele české mediální scény není tajemstvím, kdo je k AfD dlouhodobě shovívavější – jsou to například MF Dnes nebo týdeník Echo, abychom zmínili alespoň některé ze zavedených titulů.

Pondělní MF Dnes například v textu o sasko-anhaltských volbách tvrdila, že „některé výtky vůči AfD se ukázaly neopodstatněné“ a že „nemá v plánu masové vracení migrantů, jen těch, kterým byl odmítnut azyl či páchají kriminální činy“.

[souvisejici]

Autor zjevně nesledoval pár dní staré projevy politiků AfD na sjezdu stranické mládeže v Magdeburgu, kde přímo na pódiu padaly výroky o „milionové remigraci“ a o tom, že „Německo může žít i s šedesáti miliony obyvatel“. Dnes jich má přitom přes osmdesát milionů.

Právě dvojznačné či zjevně nepřátelské výroky zástupců AfD na adresu migrantů dlouhodobě vyvolávají pochyby o tom, co strana pod pojmem remigrace (termín a proces aktuálně prosazovaným krajní pravicí v celé Evropě) vlastně myslí. A zda by se nedotkla i Němců s migračními kořeny již dobře integrovaných v Německu.

Šéfredaktor týdeníku Echo Dalibor Balšínek výsledek AfD v Sasku-Anhaltsku označil za „po dlouhých letech nadějné zprávy z Německa“ a dodal, že „diskreditace, nadávky, nálepky ani ruský dron už nepomáhá“, se zjevným (leč mylným) pocitem, že AfD má reputaci proruské partaje nezaslouženě.
Příliš neutrální zpravodajství
Za proruskou je AfD považována z dobrých důvodů. Řadu let se zasazuje o zrušení protiruských hospodářských sankcí, její politici mají v Rusku dobré kontakty a výmluvným detailem je to, že u sasko-anhaltského politika AfD Hanse-Thomase Tillschneidera nedávno novináři při natáčení objevili na poličce hrnek s logem ruské armády.

Europoslanec AfD českého původu Petr Bystroň je vyšetřován kvůli podezření z braní ruských úplatků. Saský šéf AfD Jörg Urban se v červnu po návratu z Ruska ukázal na ruské ambasádě v Praze. A takto bychom mohli pokračovat.

Před bagatelizací AfD částí českých médií loni v rozhovoru pro HlídacíPes.org varoval šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt, který této straně už před lety kvůli extremismu zakázal vstup na akce krajanského sdružení.

„Neuvěřitelně mnoho českých komentátorů podle mě zlehčuje téma AfD. Nerozumím tomu, jak nějaký Čech může mít zájem na tom, aby v sousedním – a přiznejme si, že o trochu větším – Německu posilovali zrovna nacionalisté,“ řekl Posselt.

Část českých médií ale čtenářům a divákům dál servíruje AfD jen jako obyčejnou opoziční stranu. Takto bezpříznakové označení ale není znakem domněle objektivního a neutrálního zpravodajství, nýbrž přehlížením a zamlčováním extremismu.

Další možnost vyzkoušet si přesnější popis stavu a lepší formulace toho, co je AfD ve skutečnosti zač, se nabídne již brzy: za dva týdny budou zemské volby i v Meklenbursku-Předním Pomořansku a v Berlíně. I tam podle průzkumů AfD míří vysoko.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Hejty na prezidenta nasvítily zásadní téma: jak je na tom Česko s nemocnicemi?

Stabilita režimu, eliminace disentu. Čínská státní bezpečnost jako zábavní projekt

Filmové blockbustery i televizní dokumenty se v Číně stávají nástrojem státní bezpečnosti. Pojem čínské...

Petr Pavel jako lídr opozice? Mantra vládních politiků, od níž teď Babiš couvá

ANALÝZA. Najít bod zlomu, kdy Petr Macinka, následován dalšími koaličními politiky včetně Andreje Babiše,...

Západ v sevření krizí: čeká nás obroda, nebo pomalý rozklad?

Existují okamžiky, které rozdělují dějiny na „předtím“ a „potom“. Většinou si jich zpočátku ani nevšimneme...

Osamělý vlk a české eso RAF. Jaký byl ve skutečnosti a jaký je ve filmu

Josef František byl stíhacím esem bitvy o Británii. Mimo okruh znalců historie druhé světové války je však...

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Proč AfD není jen „opoziční strana“. A proč česká média zlehčují její extremismus

„To byl čistý hnus.“ Konečná drsně útočila na Pavla, experti mu ale dávají za pravdu

Trump označil Island za součást USA. Země s ostrou reakcí nečekala

Jan Bendig o nejhorším vztahu svého života: Zažil psychické týrání i vydírání

„Už to nedám…“ Richard Tesařík před smrtí bojoval s onkologickým onemocněním

Sestry Van Burenovy projely v roce 1916 Ameriku na motorkách. Chtěly dokázat, že ženy zvládnou víc, než jim dovolovali