3 min

Jaká byla nejčastější křestní jména za první republiky? Srovnání s dneškem vás pobaví

Sdílet

Dennívýzva

Zatímco naši prarodiče pojmenovávali děti po svatých a předcích, dnešní rodiče hledají inspiraci v seriálech i na sociálních sítích. Co za tím stojí a má to vůbec smysl řešit?

Zdroj: Shutterstock

Když se podíváte na matriky z období první republiky, najdete tam Jany, Josefa, Františky, Marie a Anny. Desítky, stovky, tisíce stejných jmen, která se opakovala generaci za generací jako tichá rodinná dohoda. Dnes? Stačí otevřít statistiky Českého statistického úřadu a zjistíte, že paleta jmen se rozrostla do rozměrů, které by naše babičky považovaly za sci-fi.

Není to tak, že by tradiční jména úplně zmizela. Anna se stále drží na špičce popularity u dívek, Jakub patří mezi nejčastější chlapecká jména. Jenže vedle nich se s překvapivou razancí usadili Oliverové, Liamové, Sofie a Mie – jména, která ještě před třiceti lety zněla v českém prostředí jako z jiného světa.

Co stálo za stabilitou jmen za první republiky

Historici, kteří procházejí matriční záznamy a výsledky sčítání lidu z meziválečného období, popisují svět jmen jako překvapivě předvídatelný. Rodiče tehdy nevybírali z online generátorů ani se neinspirovali hollywoodskými hvězdami. Volba jména byla záležitostí tradice, víry a rodinné identity.

Náboženský kalendář hrál klíčovou roli – děti dostávaly jména po svatých, jejichž svátek připadal na období narození. Rodinná tradice znamenala, že se jména dědila: prvorozený syn nesl jméno po dědečkovi, dcera po babičce. A pak tu byl vlastenecký rozměr – v období po vzniku samostatného státu se objevovala jména jako Přemysl nebo Libuše, která odkazovala na národní mytologii.

Zajímavé je, že regionální rozdíly byly obrovské. Co bylo naprosto běžné v katolických oblastech jižních Čech, mohlo na protestantské Vysočině působit nezvykle. A v multikulturních částech tehdejší ČSR se mísily české, německé, slovenské i maďarské vlivy.

Proč se dnes vše mění

Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát: svět se zmenšil. Internet, sociální sítě, streamovací platformy – to vše nás denně vystavuje jménům z celého světa. Když sledujete americký seriál, norský thriller nebo korejskou romantickou komedii, jména postav vám zůstávají v hlavě. A když pak přemýšlíte o jménu pro vlastní dítě, ta inspirace se prostě nabízí.

Data ČSÚ ukazují nejen mírný ústup některých tradičních jmen z absolutní špičky, ale především dramatický nárůst celkového počtu unikátních jmen. Rodiče si zkrátka vybírají z mnohem širšího spektra než kdykoliv předtím.

Není to náhoda, že tento trend koreluje s otevřeností české společnosti světu. S větší mobilitou, cestováním a snadnějším přístupem k zahraniční kultuře se rozšiřuje i paleta jmen, která nám připadají přijatelná nebo dokonce atraktivní.

Kdo volí exotiku a kdo tradici

Trendy ve výběru jmen se liší napříč socioekonomickými skupinami i mezi městem a venkovem. Rodiče z větších měst, s vyšším vzděláním a širším rozhledem, častěji inklinují k neobvyklým a mezinárodním jménům. Venkov, i když se tam moderní vlivy prosazují stále více, drží své kořeny pevněji.

Zajímavý je i rozdíl mezi pohlavími. Ženská jména jako Anna, Marie nebo Tereza mají jakousi nadčasovou eleganci a jsou vnímána jako méně podléhající módním trendům. U chlapců je tlak na modernost a jedinečnost často silnější, což vede k rychlejším změnám v žebříčcích popularity.

Stát jako poslední strážce

Česká legislativa do volby jmen stále mluví. Zákon o matrikách stanoví, že jméno nesmí být směšné, hanlivé, nesmí jít o zkratku a musí odpovídat pohlaví dítěte. Rodiče mohou vybrat maximálně dvě jména. Pokud matrikář pochybuje o vhodnosti zvoleného jména, může si vyžádat znalecký posudek od soudního znalce v oboru jazykovědy.

Je to taková záchranná brzda, která má chránit děti před unáhlenými rozhodnutími rodičů. Ale v době, kdy je hranice mezi českým a mezinárodním jménem stále rozmazanější, se i tato pravidla aplikují s větší flexibilitou.

Co to vlastně znamená

Jména nikdy nebyla jen prázdná slova. Vždy odrážela dobu, hodnoty a aspirace rodičů. Za první republiky to byla stabilita, víra a rodinná kontinuita. Dnes je to otevřenost světu, touha po jedinečnosti a možná i trochu vzdor vůči uniformitě.

Ani jedno není správné nebo špatné – je to prostě jiné. A děti pojmenované Oliver nebo Mia budou jednou možná pojmenovávat své potomky jmény, která nám dnes připadají naprosto nepředstavitelná. Nebo se vrátí k Janům a Mariím. Kdo ví.

Zdroje článku: TN.cz, dotyk.cz, nespechej.cz

Autor článku: Kateřina Urbanová

Pokud jste v článku našli chybu nebo jakoukoli zavádějící informaci, neváhejte nás kontaktovat na e-mailu info@clanky.org

Reklama

Další články z NESPECHEJ.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů NESPECHEJ.cz

Nespechej.cz je pozvánka zpomalit – a znovu si všimnout věcí, které běžně přehlížíme. Web nabízí inspiraci k jednoduššímu, vědomějšímu životu, který není o výkonech, ale o rovnováze. Témata se točí kolem zdraví, duševní pohody, rodiny, vztahů i smysluplného využití času. Namísto radikálních změn...

Jaká byla nejčastější křestní jména za první republiky? Srovnání s dneškem vás pobaví

Policie zadržela zloděje lebky svaté Zdislavy v obci ve Středočeském kraji

Temné obvinění z Floridy znovu ožilo. Chlad mluví o pomstě a spiknutí

Drsná léčba hned po vystřízlivění. První záchytka u Apolináře nabízela unikát

Čtrnáct hodin pekla: jak se z „plebsu“ rodí legendární američtí mariňáci

Smutná pravda o antikoncepci, kterou by měly znát všechny ženy. Existují důkazy, že způsobuje ztenčení mozkové kůry