3 min

Historie ústavní péče: Žádné dítě v amerických ústavech se nedožilo 3 let. Zabíjel marasmus a ještě větší zhouba

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Ještě ve 20. letech 20. století byla úmrtnost kojenců mladších jednoho roku v sirotčincích ve Spojených státech téměř stoprocentní. Ve všech ústavech kromě jednoho zemřelo každé dítě mladší dvou let.

Historie ústavní péče: Žádné dítě v amerických ústavech se nedožilo 3 let. Zabíjel marasmus a ještě větší zhouba

Zdroj: Stevens, Edward Fletcher, b. 1860 / No restrictions, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=42735687No restrictions, Wikimedia commons

V 19. století umírala více než polovina všech dětí, jež byly ponechány v sirotčincích, během prvního roku života na nemoc, které se tehdy říkalo marasmus (pochází z řečtiny a znamená souchotiny). Tato nemoc byla také známá jako dětská slabost nebo atrofie. Ještě ve 20. letech 20. století byla úmrtnost kojenců mladších jednoho roku v různých sirotčincích ve Spojených státech téměř stoprocentní, popsal tragickou skutečnost portál European Institute of Perinatal Mental Health.

Mohlo by vás zajímat: Sirotci byli v arktických podmínkách ostatním na obtíž, ale Inuité za ně cítili kolektivní zodpovědnost. Až na jednoho

Doktor Henry Dwight Chapin, významný newyorský pediatr, ve své zprávě o dětských ústavech z deseti různých měst z roku 1915 odhalil ohromující skutečnost, že ve všech ústavech kromě jednoho zemřelo každé dítě mladší dvou let. Během setkání Americké pediatrické společnosti ve Filadelfii potvrdili panelisté, kteří byli přizváni k diskusi o zjištěních Dr. Chapina, že jeho objev se shoduje s jejich vlastními zkušenostmi.

Čas motlitby v blíže neurčeném ústavu (jesle). Zdroj: Pinterest

Doktor R. Hamil s pochmurným hlasem zdůraznil: „Měl jsem tu čest s ústavem zde ve Filadelfii, v němž byla úmrtnost kojenců do jednoho roku věku, pokud byli přijati do ústavu a ponecháni v něm po delší dobu, stoprocentní."

Mohlo by vás zajímat: Měsíc po porodu zůstávaly Eskymačky s dítětem v odděleném iglú, „jen“ pečovaly o dítě a odpočívaly. O vše se starali muži

Doktor R. T. Southworth dodal: „Mohu uvést příklad jednoho ústavu z New Yorku, který již neexistuje a v němž bylo vzhledem k velmi značné úmrtnosti přijatých kojenců zvykem uvádět stav každého kojence v přijímací kartě jako beznadějný. To se týkalo všech následných událostí," vyjmenovává smutné statistiky portál Evropského institutu perinatálního duševního zdraví se sídlem ve Španělsku.

Záchrana přišla v podobě pěstounů či příbuzných

Nakonec doktor J. H. M. Knox popsal studii uskutečněnou v Baltimoru: z 200 kojenců přijatých do různých ústavů jich téměř 90 % do roka zemřelo. Uvedl, že těch 10 %, které přežily, zřejmě ovlivnilo to, že byly na určitou dobu odvezeny z ústavu k pěstounům nebo příbuzným.

Poté, co doktor Chapin rozpoznal citovou absenci v dětských ústavech, zavedl nový systém: děti měly jít do pěstounských rodin namísto státních ústavů. Byl to však doktor Fritz Talbot z Bostonu, který po návštěvě Německa před 1. světovou válkou přivezl myšlenku „něhy a péče", ani ne tak slovy, ale ve skutečné praxi.

Mohlo by vás zajímat: Dětský ráj: U přírodních národů nedá dlouho matka bez dítěte ani ránu. Potom ze dne na den nastává nezvratný šok

Něha a péče

Během svého pobytu v Německu navštívil doktor Talbot dětskou kliniku v Düsseldorfu, kde ho doktor Arthur Schlossmann, ředitel této instituce, provedl po pavilonech. Byly čisté a upravené; Talbota však zaujala obézní stará žena, která nesla na bedrech malé dítě. „Kdo je to?" zeptal se a doktor Schlossmann mu odpověděl: „Aha. To je stará Anna. Když jsme dítěti poskytli veškerou možnou lékařskou péči a ono se stále nelepší, obracíme se na starou Annu. Ta nikdy nezklame."

Brutální (ne)péče

Severní Amerika byla bohužel pod vlivem Luthera Emmetta Holta staršího - profesora pediatrie na newyorské poliklinice a Kolumbijské univerzitě a jeho dogmatického učení. Holt byl autorem brožury The Core and Feeding of Children (Jádro a výživa dětí), která poprvé vyšla v roce 1849 a v roce 1935 se dočkala již patnáctého vydání. Během svého dlouhého působení se stal nejvyšší autoritou v této oblasti - tak trochu jako americký pediatr Benjamin Spock v 60. letech 20. století.

Mohlo by vás zajímat: Urozený pane a mé pře-nejmilejší dítě! Jsem stará Češka: Mateřská láska až za hrob ve starobylém českém šlechtickém rodu

V letáku doktor Holt doporučoval zrušit houpací kolébky, nezvedat dítě, když pláče, krmit ho po hodinách a nerozmazlovat ho přílišnou manipulací - i když se doporučovalo kojení, krmení z láhve se nezavrhovalo. Samotná myšlenka něhy a péče byla považována za nevědeckou, a proto se o ní ani nezmiňovala, ačkoli, jak jsme již řekli, dětská klinika v Düsseldorfu začala uznávat její význam již v prvním desetiletí 20. století, informuje evropský portál.

Historie ústavní péče: Žádné dítě v amerických ústavech se nedožilo 3 let. Zabíjel marasmus a ještě větší zhouba

"Čekal jsem na to 24 let." Senzační Salač vyhrál Grand Prix v Silverstonu

81 lidí zahynulo nad Tyrhénským mořem. Dodnes není jasné, kdo nebo co zničilo let Itavia 870

Ambiciózní lídr prozradil, která města chce dobýt. Mluvil i o vyšším cíli

KVÍZ: Bez Googlu a bez nápovědy. 21 otázek prověří, jak je na tom váš všeobecný přehled

Škoda tyhle fotky minout: Tygr v akci, invaze z Afriky nebo zachráněný anděl