3 min

Pohádka o kouzelném klíčku na modré stužce

Sdílet

Dennívýzva

Na samém konci světa, kde se země sklání k moři a hory se zvedají až k obloze, vládnul v kouzelné zemi Kantahírii král Morald. Dlouhé roky čekal na syna a když se mu konečně narodil dědic, dal mu jméno Kristian. Zdálo se, že už mu nic nechybí – jenže právě tehdy se přihodilo cosi zvláštního.

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Když se malý princ narodil, někdo mu zavěsil kolem krku klíček na modré stužce. Nikdo nevěděl, odkud se vzal. Král zuřil: „Co je zamčeno, to se odemyká jen mou vůlí! Jaký klíč, k čemu?!“ Poručil klíček zahodit, zakopat, spálit, dokonce utopit v nejhlubším jezeře. Ale marně. Vždycky se znovu objevil na princově krku.

Král si řekl: „Ať si visí. Ale nezapomenu na něj ani na den.“ A opravdu – nikdy na něj nezapomněl.

Roky ubíhaly. Kristian vyrostl v mladíka vážného a zamyšleného. Všechny učitele poslouchal, ale srdce měl někde jinde. Král, zvědavý, se ho ptával přes svého mluvícího ptáka: „Co dnes dělal můj syn?“ A pták vždy odpovídal: „Studoval, šermoval – a pak opět zkoušel všechny dveře v paláci otevírat svým klíčkem. Ale nikde nepasuje.“

Král si povzdychl: „Zase ten klíč…“

Ale princ nepřestával. Každý den mířil do zahrady, k nejvzdálenějšímu koutku, kde rostla čajová růže. Sedával u ní dlouho, jako by s ní rozmlouval. A skutečně – růže mu odpovídala vůní a šeptem, kterému rozumělo jen jeho srdce.

Proč! (3)

Jednoho dne však přišel princ do zahrady a růže byla pryč. Celý kout zahrady byl vysekán, tráva spálená. Jen zlomený kousek stonku zůstal, přišlápnutý v hlíně. Princ jej zvedl na dlaň a tu mu vůně růže promluvila do duše:

„Za hradbou stojí šedá zeď. Každý třináctý den odtud slyšíš pláč. Najdi ten kout a dotkni se zdi klíčkem na modré stužce.“

Princ stonek políbil a opatrně položil do trávy. Vydal se do tajného kouta zahrady a skutečně našel vysokou, nevzhlednou hradbu. Vytáhl klíček a dotkl se jím zdi. Ozvalo se zapraskání, jako když na řece puká jarní led. Objevila se trhlina, rozrostla se do velikosti okna a nakonec až do celé brány.

A z ní vystoupila dívka v šatech pokrytých mechem a s vlasy, na nichž se třpytily kapky deště. V očích jí však planulo světlo. „Jsem princezna Karolína. Děkuji ti za vysvobození.“

Proč! (2)

V té chvíli se strhl vítr. Hučel v korunách stromů, vyrazil okenice paláce a vtrhl do hodovní síně. Král Morald právě obědval, když mu náhle koruna sklouzla z hlavy a skutálela se dolů po schodech. Král se rozběhl za ní, lidé se smáli: bez koruny ho nikdo nepoznal, vypadal jako zmatený starý muž s ubrouskem pod bradou. Za ním poskakoval jeho věrný pták.

Koruna se kutálela dál – a král ji pronásledoval. Říká se, že ji honí dodnes, někde daleko za horami.

Princ Kristian přišel do paláce s princeznou po boku. Lidé volali: „Vítej, princi! Tvůj otec zmizel i s korunou, zasedni na trůn, i kdybys měl na hlavě jen obyčejnou čapku!“

„Tak se proroctví naplnilo,“ zašeptala princezna. „Tvého otce varovali: v den, kdy mě někdo políbí, ztratí svou korunu. Proto mě dal zazdít v té stěně.“

Kristian ji objal: „Zapomeň na vše zlé, moje drahá.“

Spolu usedli na trůn říše Kantahírie a vydali první rozkazy: zbořit šedou hradbu v tajném koutě zahrady a zrušit všechny tajné kouty, aby už nikdy neskrývaly nespravedlnost.

A od té doby v Kantahírii vždy svítilo slunce, vítr roznášel svěžest a štěstí do všech stran a lidé volali: „Ať žije král Kristian!“

Cingilingy bom… Zazvonil zvonec a pohádky nebyl konec…

👠Přečtěte si i další Pohádku o kouzelných botách a měsíční sklenici

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o kouzelném klíčku na modré stužce

Žantovský: Tahanice mezi Hradem a vládou není nejdůležitější. Problém je mnohem větší

Nekonečného našli až po třech dnech. Za maskou věčného slunce skrýval nemoc i samotu

Vedra ukončí velmi silné bouřky, jejich výskyt bude komplikovaný

Týden podle hvězd: Lvi zazáří, Štíři odkryjí pravdu a Ryby čeká citlivé procitnutí

Ostatní zachránil, sebe ne: Vědec přežil uvnitř tornáda. Trvalo mu 18 let, než svůj zážitek popsal