4 min

Změna u lidovců, stagnace u ODS. Rozdíl, který bije do očí

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Sjezd lidovců v Ostravě nebyl jen další stranickou rutinou spojenou nepřekvapivě s volbou nového vedení.

Změna u lidovců, stagnace u ODS. Rozdíl, který bije do očí

Zdroj: inregion.cz

Sjezd lidovců v Ostravě nebyl jen další stranickou rutinou spojenou nepřekvapivě s volbou nového vedení. Ve skutečnosti šlo o moment, který velmi ostře nasvítil stav celé české opozice. Zatímco KDU-ČSL se rozhodla zariskovat, omladit vedení a vsadit na ambici vrátit se k moci, Občanská demokratická strana zůstala uzavřená ve vlastním světě, kde se změna sice skloňuje ve větách, ale v realitě se jí nikdo nechce ani dotknout.

Právě v tom je celý rozdíl. Lidovci si zvolili Jana Grolicha, třicátníka s jasným regionálním úspěchem a schopností oslovit voliče mimo tradiční bubliny. Spolu s ním přišlo i omlazení širšího vedení a změna stanov, která dává užšímu týmu větší prostor k rozhodování. Není to bez rizika, ale je to pokus. V dnešní české politice je již samotný pokus o změnu něco, co zasluhuje pozornost. „Nekandiduji, abych nabízel spolupráci kterékoli ze stávajících vládních stran. Kandiduji proto, že naším úkolem je tyto strany porážet ve volbách,“ z Grolichova projevu. Věta, která není opatrná ani alibistická, ale přesně vystihuje, co dnes opozice potřebuje, tedy ambici, nikoli přežívání.

Na druhé straně stojí ODS, která jako by se rozhodla, že nejlepším způsobem, jak reagovat na volební porážku, je předstírat, že se vlastně nic zásadního nestalo. Lednový kongres nepřinesl žádný viditelný posun, ani moment překvapení či energii, která by signalizovala snahu oslovit nové voliče. Výsledkem je vedení, které působí unaveně a uzavřeně, jako by jeho hlavním cílem bylo udržet status quo, nikoli změnit směr. To je přitom pro stranu, která chce znovu vládnout, zásadní problém. Politika není o tom, kdo vydrží nejdéle na místě. Je o schopnosti reagovat na změnu, přiznat si chyby a nabídnout novou cestu. ODS dnes nepůsobí jako strana, která by něco takového dokázala. Spíš jako struktura, která se sama přesvědčuje, že její čas znovu přijde, aniž by pro to musela cokoli zásadního udělat.

Strana, která mluví o změně a bojí se jí

Nejde jen o jména, ale o celkový dojem. Předseda Martin Kupka je bezpochyby slušný politik, jenže to v dnešní situaci nestačí. ODS potřebuje lídra, který bude vidět, slyšet a bude schopen strhnout pozornost. Místo toho působí její vedení jako kolektiv lidí, kteří se spíše snaží nikoho nenaštvat než někoho přesvědčit. Když se k tomu přidají výroky o návratu „klausovské pravice“ nebo úvahy o spolupráci s hnutím ANO, vzniká obraz strany, která se dívá dozadu místo dopředu. Jenže návrat do devadesátých let není politický program. Je to nostalgie, která může fungovat jako vzpomínka, ale ne jako strategie. Voliči nečekají opakování minulosti, chtějí odpovědi na současné problémy. Ty z ODS nepřicházejí. Symbolika některých jmen v čele strany pak celý obraz jen podtrhuje. Když se mluví o nové energii a otevřenosti a zároveň zůstávají v první linii politici, kteří jsou v politice desítky let nebo se vracejí po kauzách, působí to jako špatně napsaný vtip. Strana, která chce působit svěže, si tak sama podkopává důvěryhodnost.

Grolich jako zrcadlo

Proto je Grolichův nástup pro ODS nepříjemný. Ne proto, že by lidovci byli silnější nebo měli lepší výchozí pozici, ale proto, že ukázali něco, co občanští demokraté dlouhodobě nedokážou, tedy odvahu riskovat. Lidovci přitom nebyli nikdy považováni za stranu, která by měla sklon k radikálním krokům. Naopak, jejich politika byla často synonymem opatrnosti, o to větší je kontrast s tím, co předvedli nyní. Omlazení vedení, otevřenější komunikace a snaha oslovit nové voliče nejsou zárukou úspěchu, nýbrž sdělením, že si strana uvědomuje realitu. ODS naopak působí, jako by se rozhodla realitu ignorovat. Výsledkem je situace, kdy menší a tradičně opatrnější partner působí dynamičtěji než velká pravicová strana, která ještě před pár lety dominovala politické scéně. To není jen paradox, leč varování.

Politika bez rizika neexistuje

Grolichův projekt samozřejmě může selhat. Přenést regionální úspěch na celostátní úroveň je obtížné a preference lidovců zůstávají nízké. Ale rozdíl je v tom, že lidovci se o něco pokoušejí. ODS zatím jen čeká. Čekání je v politice ta nejhorší strategie. Znamená rezignaci na iniciativu, přenechání prostoru soupeřům a postupnou ztrátu relevance. Strana, která neudává tempo, se stává jeho obětí. Celá situace je o to vážnější, že opozice čelí silné vládní koalici. Pokud chce uspět, potřebuje silného charismatického lídra, srozumitelný program a schopnost mobilizovat voliče.

Co z toho plyne

Sjezd lidovců tak nebyl jen vnitřní záležitostí jedné strany. Byl to moment, který odhalil slabiny celé opozice. Ukázal, že změna je možná – ale jen pro ty, kteří ji chtějí. ODS dnes stojí na rozcestí. Může pokračovat v dosavadním stylu a doufat, že se situace sama zlepší. Nebo může udělat krok, který bude bolet, ale může ji vrátit do hry. Zatím to vypadá, že si vybrala první možnost. To je na celé věci nejproblematičtější. V politice neplatí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Platí pravý opak. Kdo nic nedělá, ten postupně mizí. Lidovci to pochopili. ODS zatím ne. Pokud se to nezmění, může se stát, že až se jednou bude rozhodovat o budoucí vládě, budou občanští demokraté stát stranou a přemýšlet, kde udělali chybu. Přitom odpověď budou mít celou dobu před očima. Stačilo se podívat do Ostravy.

Reklama

Další články z Inregion.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Inregion.cz

Web přináší pestrý mix článků z oblasti politiky, společnosti, bezpečnosti i aktuálních událostí doma i ve světě. Nejde jen o krátké zprávy, ale i o texty, které dávají tématům širší souvislosti a prostor pro hlubší pohled.Obsah kombinuje rychlé přehledy s publicistickými články a komentáři....

Změna u lidovců, stagnace u ODS. Rozdíl, který bije do očí

Ano po pěti letech! Sandeva a Prachař překvapili tajnou svatbou, nechyběla ani dcera Mia

Hliněné dopisy staré 3 400 let fungují jako WikiLeaks. Egyptské impérium v nich řeší dary, zlato i tajné agenty

Některé běžné potraviny obsahují překvapivě vysoké množství cukru. Mnoho lidí o tom vůbec netuší

Laďka Něrgešová slaví synovu plnoletost. Její slova o boji s časem berou za srdce

Nejjedovatější houba světa roste i v českých lesích. Záměna může skončit selháním jater