Snímek nejen vzdoruje představám o tom, jaká by měla být Scottova tvorba, ale stále diváka překvapuje tím, jak své vyprávění vede. Přestože podvrací určité vzorce, pracuje s různými poetikami, které se k sobě hodí. Koneckonců, postapokalyptické sci-fi je žánr, který snese konvence westernu, military, meditativního dramatu či hororu. Vzhlížet ke hvězdám všechny tyto konvence zahrnuje, a to tak, že jedna druhou neruší, jen hrdinům i divákovi ukáže rozsah světa, v němž se snímek odehrává.
Poté, co byla civilizace značně ochromena vágně popsanou epidemií, žije mladý pilot Hig (Jacob Elordi) s věrným psem Jasperem a survivalistou Bangleyem (Josh Brolin) na opuštěném malém letišti. Každý den Hig nasedne do své Cessny a vykonává různé pochůzky; hlídá svůj domov před možnými vetřelci, shání zásoby ve zpustlém Denveru, nostalgicky navštěvuje svůj starý dům a sem tam vypomáhá místní komunitě mennonitů vedené Aaronem (Benedict Wong). Přežívání naplněné přelety nad pustým městem, neustálou ostražitostí a každodenním bojem o holý život Higa neuspokojuje. Mnohem víc jej zajímá podivné vysílání, které při přeletech někdy zaslechne z vysílačky. Láká jej možnost, že kdesi v dálce existuje naděje na lepší život, i kdyby to znamenalo cestovat přes zemi plnou loupeživých band a s nejistotou, zda jeho cesta má skutečný cíl.
Tématem Vzhlížet ke hvězdám je hledání lepšího života a naděje na budoucnost, zároveň počin pracuje s hrdinou řešícím uvěřitelný existenční problém; upíná se k naději na vstřícnější budoucnost, která možná vyléčí jeho bolest z minulosti, přičemž vůbec nevnímá, co mu nabízí přítomnost. Snímek si v tomhle zachovává významnou meditativní rovinu o muži, jenž chce něco víc, než co mu může svět nabídnout, a hledá to ve výpravě za něčím, co tam možná vůbec není. Higova psychologie a vytrvalost jsou nejdůležitějšími prvky, které dominují nad žánrovými proprietami filmu. Ty jsou ale stále výrazně přítomné.
Vzhlížet ke hvězdám je ve své podstatě western, v němž příroda slouží jako meditativní prostor; navozuje dojem klidu, jenž narušují nájezdy banditů, a film tím ukazuje dvě tváře svého světa. Meditativní pasáže jsou divácky příjemné a navodí westernovou poetiku. Náhlé násilné střety pak fungují na dvou úrovních. Na jednu stranu jsou narušením oné meditativní linky, připomínkou, že svět může být místo stejně kruté jako nádherné. Působí jako srozumitelná motivace, proč Hig hledá lepší život.
Zároveň je akce natočená zručně, působí efektně, i když je současně příjemně civilní. Akční scény se zároveň proměňují, divák nikdy nemá pocit, že sleduje variaci téhož. Nemají působit příjemně, skvěle přispívají k atmosféře beznaděje i pocitu neustálého ohrožení, přesto se na ně dobře dívá. Oboje funguje zároveň. Scott si při jejich režírování ponechává svou obvyklou hravost a nápaditost a vyprávění jimi silně osvěží. Právě to osvěžení je důležité, protože Vzhlížet ke hvězdám není počinem o násilí.
Snímek přitom dobře pracuje se svým světem. Nevysvětluje různé kultury ani příčiny a průběh epidemie; všechny tyto věci přirozeně vyrůstají z toho, co film ukazuje. Nakonec jsou důležitější než výstavba světa postavy příběhu. Ten dokáže svého diváka stále překvapovat, a to hlavně díky tomu, jak pracuje s jeho očekáváním. Nastaví několik situací s předvídatelným vývojem, aby diváka překvapil nejen nečekaným vývojem událostí, ale rovnou změnou tónu celého příběhu.
Dusný hororový moment se promění v zajímavou přestřelku, tragická scéna přejde do odlehčeného tónu. Právě změna tónu je na filmu jednou z nejzajímavějších věcí, protože to nevypadá, jako by si tvůrci náhle rozmysleli záměr – což by ani nešlo, protože snímek se v tomto drží knižní předlohy Petera Hellera – sedí to k vývoji vyprávění, světa a především hlavního hrdiny.
Na směs meditativního psychologického dramatu, hororu a akčního westernu má Vzhlížet ke hvězdám dost plynulé tempo, jen občas drhnou některá narativní rozhodnutí. Hrdinové se odhodlají ke kroku, který dává smysl, nicméně divákovi dával smysl o pár desítek minut filmu dříve. Zároveň se vyprávění vyznačuje lehce zkratkovitou prací s některými vedlejšími figurkami. Ty mají potenciál, nicméně často slouží spíše jako funkce v zápletce než postavy, které by divák chtěl sledovat.
Naštěstí je podpírají přesné herecké výkony. Jacob Elordi není příliš energickým hercem, a i když dokáže přenést na plátno požadované emoce, působí trochu toporně. Naštěstí jej vyvažují Brolinův nekompromisní Bangley, Margaret Qualley v roli farmářky Cimy a skvělý Guy Pearce coby její rtuťovitý otec. Je to sestava, která dává Vzhlížet ke hvězdám přidanou hodnotu.
Podívejte se také na nejlepší sci-fi filmy podle Kinoboxu.