Jenže tiplice komárem není, patří sice mezi dvoukřídlé, ale s komáry sdílí jen vzdálenou příbuznost a povrchní podobu. Dospělá tiplice nemá funkční bodavý aparát, nesaje krev a člověku ani domácímu zvířeti nijak neublíží. Její ústní ústrojí je natolik redukované, že většina druhů nepřijímá ani pevnou potravu; dospělec žije z energetických zásob nashromážděných v larválním stadiu a jeho jediným úkolem je spářit se a naklást vajíčka. Celá dospělá fáze trvá jen několik dní. To, co vypadá jako hrozba, je ve skutečnosti neškodný, krátkověký tvor na cestě za rozmnožením.
Proč si tiplici pleteme s komárem
Záměna je pochopitelná. Štíhlé tělo, dlouhé nohy, průsvitná křídla; na první pohled vypadá tiplice jako komár, který se přejedl. V angličtině se jí říká „crane fly“, ale běžně i „giant mosquito“ nebo „skeeter eater“, což paradoxně živí další mýtus, že tiplice požírají komáry. Nepožírají. Jak upozorňuje Česká společnost ornitologická, tiplice nejsou komáři, nekoušou a nekrmí se jinými komáry. Dospělec prostě poletuje kolem světla, naráží do stěn a oken a snaží se ven, nebo dovnitř, podle toho, kde je zrovna tma a kde svítí lampa. Žádné zdravotní riziko nepředstavuje.
Které larvy skutečně škodí, a které ne
Formulace „některé larvy“ není vágní opatrnost, ale přesný popis reality. Čeleď tiplic zahrnuje tisíce druhů a jejich larvy obývají překvapivě rozmanitá prostředí:
- Detritivorní druhy žijí ve vlhkém opadu, trouchnivějícím dřevě nebo mechu a rozkládají organickou hmotu. Pro zahradu jsou prospěšné.
- Vodní druhy se vyvíjejí v potocích, tůních a mokřadech. S trávníkem nemají nic společného.
- Škodlivé druhy v české rostlinolékařské praxi se nejčastěji řeší tiplice bahenní (Tipula paludosa) a tiplice zelná (Tipula oleracea). Právě jejich larvy, šedé, beznohé, kožovitě tuhé, se drží v horních centimetrech vlhké půdy a okusují kořenové vlášení, korunky a někdy i nadzemní části trav.
Podle Rostlinolékařského portálu ÚKZÚZ škodlivost tiplic v podmínkách ČR zatím není plošně významná. Přemnožení se typicky váže na vlhčí lokality, špatně odvodněné zahrady a pozemky po zaorávce trvalých travních porostů. Kdo má suchý, dobře drénovaný trávník, pravděpodobně problém nemá.
Jak poznat, že larvy ničí trávník
Poškození se projevuje ohniskově, hnědnoucí a řídnoucí místa, zpravidla tam, kde se drží vlhkost. Sekundárním vodítkem bývají špačci, kosi nebo jiní ptáci, kteří intenzivně rozhrabávají drn: hledají právě larvy. Po vylíhnutí dospělců navíc z půdy vyčnívají drobné kukelní obaly, které vypadají jako hnědé trubičky, snadno přehlédnutelné, ale jednoznačný důkaz.
Pro jistotu existuje jednoduchý test: dvě lžíce saponátu rozpuštěné v asi 8 litrech vody se vylijí na čtvereční metr trávníku. Podrážděné larvy během několika minut vylezou k povrchu. Od ponrav chroustů se liší tím, že nemají nohy ani typický C-tvar; od drátovců tím, že nejsou tvrdé a žlutohnědé, ale měkké a šedavé.
Kdy a jak zasáhnout
Klíčové je trefit správné okno. Největší žír na kořenech probíhá na jaře, kdy přezimující larvy dorůstají a jsou nejhladovější. Jenže v tu dobu už jsou velké, hluboko v půdě a obtížně zasažitelné. Účinnější je zásah na podzim, v září až říjnu, kdy jsou čerstvě vylíhlé larvy malé a drží se těsně pod povrchem.
Biologické řešení nabízí parazitické hlístice; výrobce Nemastaru doporučuje aplikaci právě v tomto podzimním okně při teplotě půdy alespoň 12 °C, do vlhké půdy, ráno nebo navečer mimo přímé slunce. Hlístice aktivně vyhledávají larvy v půdě a parazitují na nich.
Naproti tomu povrchové insekticidní spreje typu ATAK fungují na jiném principu, zasáhnou bezprostředně viditelný létající nebo lezoucí hmyz, ale po zaschnutí dále neúčinkují. Na larvy schované v půdě nemíří. Kdo chce řešit příčinu hnědnoucího trávníku, potřebuje půdní přípravek, ne postřik na dospělce.
Prevence místo chemie
Nejlepší ochranou je zdravý, dobře odvodněný trávník. Pravidelné provzdušňování, odstraňování plsti a rozumné zavlažování snižují vlhkost horní vrstvy půdy, tedy přesně toho prostředí, které larvy potřebují. Na vlhčích pozemcích pomáhá zlepšení drenáže. A pokud se na zahradě objeví pár dospělých tiplic u lampy, stačí je nechat být. Za pár dní zmizí samy.
Tiplice patří k jedné z nejstarších vývojových linií dvoukřídlého hmyzu, fosilní doklady sahají přes 240 milionů let zpět. Přežily tak dlouho díky ekologické pružnosti, ne díky tomu, že by někoho bodaly. Ten „obří komár“ na stropě je jen unavený letec, který hledá partnera. Skutečný boj se vede o pět centimetrů pod drnem.
Zdroj: Chalupáři-Zahrádkáři
Autor: Zdeňka Pavelková