4 min

Strašák jménem populismus? Nic nového pod sluncem, říkají nám dějiny

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Mnozí s obavami sledujeme velký nárůst populismu v mnoha zemích. Hesla jako „vše pro naše lidi“ či „uděláme z naší země nejlepší místo pro život“ zní sice hezky, jedná se však… The post Strašák jménem populismus? Nic nového pod sluncem, říkají nám dějiny appeared first on Proboha!.

Strašák jménem populismus? Nic nového pod sluncem, říkají nám dějiny

Zdroj: Proboha!

Mnozí s obavami sledujeme velký nárůst populismu v mnoha zemích. Hesla jako „vše pro naše lidi“ či „uděláme z naší země nejlepší místo pro život“ zní sice hezky, jedná se však o laciná tvrzení, které mohou mít v konečném důsledku devastující následky. Dějiny nám ale říkají, že se nejedná o nic nového.

Napříč staletími totiž myslitelé popisovali tentýž problém demokracie. Aristotelés, Alexis de Tocqueville a Jonathan Sacks – každý ve své době – před populismem pravidelně varovali. Jejich diagnóza je překvapivě podobná: demokracie může začít umírat ve chvíli, kdy se politika přestane řídit zákonem, pravdou a odpovědností, a naopak začne podléhat emocím. Právě na ty totiž populisté sázejí.

Aristotelés a demagogie jako nemoc demokracie

Už ve 4. století př. n. l. popsal Aristotelés ve svém spise Politika fenomén, který nazval demagogie. Podle něj nejde o náhodnou deformaci politického života, ale o nemoc demokracie, která se objevuje tehdy, když se politika začne opírat o emoce davu místo o vládu zákona.

Aristotelés charakterizuje demagoga jako politika, který získává moc tím, že lichotí lidu (slibuje nesplnitelné), a tím podněcuje jeho emoce. Takový vůdce nestaví svou autoritu na pravdě nebo odpovědnosti, ale na schopnosti mobilizovat dav. Podle Aristotela mají demagogové několik typických znaků. Jejich politika je založena především na práci s emocemi davu. Často dávají velké sliby, za které nenesou skutečnou odpovědnost. Zároveň útočí na elity a instituce, protože právě instituce představují překážku jejich moci. A nakonec téměř vždy vytvářejí nepřátele – vnější, nebo vnitřní – aby mohli mobilizovat hněv společnosti.

Jak obstát ve světě plném násilí? Klidně nebýt optimista, zato mít naději

Aristotelés tuto situaci shrnuje známou větou: „Tam, kde nevládne zákon, tam vznikají demagogové.“ Podle něj je největším nebezpečím demagogie to, že se může stát přechodným stupněm k tyranii. Politika, která začíná lichocením lidu, může skončit vládou jednoho člověka.

Demokratické hodnoty, které ale neumožňují myslet jinak

O více než dva tisíce let později analyzoval podobné napětí francouzský myslitel Alexis de Tocqueville ve svém díle Democracy in America.

Tocqueville obdivoval americkou demokracii, ale zároveň si všiml jejího skrytého rizika. Podle něj svobodu nemusí ohrožovat pouze postava tyrana či diktátora, ale paradoxně i samotná většina. Tento jev nazval „tyranie většiny“.

Podle Tocquevilla může většina postupně získat tak silnou kulturní a společenskou moc, že začne určovat, co je přijatelné si myslet, říkat nebo zastávat. V takovém prostředí vzniká silný tlak veřejného mínění, který vede k umlčování menšinových názorů a k rostoucí konformitě společnosti. Právě v takovém prostředí se dobře daří populistickým politikům, kteří se prezentují jako jediní skuteční mluvčí lidu. Paradoxem demokracie pak je, že může být politicky svobodná, ale zároveň kulturně nesvobodná. Tocqueville tuto myšlenku shrnuje pozoruhodným postřehem: „Demokracie může zachovávat instituce svobody, ale zároveň vytvářet prostředí, v němž se lidé bojí myslet jinak než většina.“

My proti nim, pocit křivdy a ponížení

Britský rabín a filozof Jonathan Sacks analyzoval podobný fenomén v kontextu 21. století ve své knize Morality: Restoring the Common Good in Divided Times.

Podle Sackse není populismus pouze politickým stylem. Je především symptomem hlubší krize společnosti. Populismus vzniká tehdy, když se rozpadne společný morální rámec, který drží společnost pohromadě. V takové situaci lidé začínají ztrácet důvěru v instituce, veřejný prostor i samotnou demokracii. Do popředí se dostávají emoce – především strach a hněv. Politici pak velmi snadno mobilizují identitu společnosti pomocí jednoduchého rozdělení: „my“ proti „nim“.

Donald Trump špatně spí a pak hodně postuje? Nevšímejme si toho

Sacks upozorňuje, že populismus často stojí na třech základních emocích: na strachu, na hněvu a na resentimentu – tedy na pocitu křivdy a ponížení. Proto také říká: „Populismus je politika hněvu.“ Podle Sackse je skutečnou odpovědí na populismus obnova důvěry, společných hodnot a veřejné odpovědnosti.

Aristotelés, Tocqueville i Jonathan Sacks žili v různých epochách a reagovali na odlišné historické situace. Přesto jejich analýzy směřují k témuž závěru – demokracie je křehký systém. Aby fungovala, potřebuje víc než jen volby. Potřebuje vládu zákona, silné instituce a také společnou morální kulturu. Když tyto pilíře oslabí, začnou se v politice prosazovat emoce davu, tlak většiny a politika hněvu. A právě tehdy se demokracie může začít měnit v něco úplně jiného, než čím měla být.

Historie nám ukazuje, že demokracie většinou neumírá převratem. Umírá tehdy, když společnost začne dávat přednost emocím, které jsou vybičované jednoduchými slogany a řešeními před pravdou a odpovědností. Demagogové pak už jen sklízejí to, co společnost sama zasela. A dějiny nám znovu a znovu připomínají, jak vysoká může být cena této chyby.

The post Strašák jménem populismus? Nic nového pod sluncem, říkají nám dějiny appeared first on Proboha!.

Reklama

Další články z Proboha!

Kreml vede válku proti Evropě, počet Rusů trávících dovolené v našich resortech se ale zvyšuje

Spiritualita nekončí meditací. Musí proměňovat i společnost

Rozhovor nad knihou Zelená spiritualita – II. část „Život je opravdu posvátný,“ shrnuje Adam Borzič jádro...

Křesťanská naděje není placebo, skutečná změna přišla, přichází a přijde

V jedné italské liturgické písni, kterou zná spíše starší generace, se zpívá o tom, jak si člověk často...

Snaha distancovat se od křesťanství v politice přispěla k jeho zneužití

Bývalý diplomat a kurátor ČCE Jiří Schneider komentuje pro Křesťanskou Revue vývoj současného trendu...

V Nolanově Odyssei o Helenu vůbec nejde, je to spíš film o nás samotných

Homérův epos Odyssea zná prakticky každý. Od chvíle, kdy oceňovaný režisér Christopher Nolan, známý svými...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Strašák jménem populismus? Nic nového pod sluncem, říkají nám dějiny

Stačila jedna „plavecká finta“. Jak šokované Španělsko odráží rekordní nápor migrantů

Horko v Česku udržuje tepelná kupole, oproti minulosti se ale liší

„Éra státních neziskovek končí.“ Macinka předělává výkladní skříň Česka v zahraničí

Při natáčení lechtivých scén ve filmu herci používají hromadu podivných pomůcek. Pro muže ponožka, pro ženy swim shapers

Středověká svatební noc nebyla soukromou záležitostí. Když ženich selhal, museli zasahovat i přihlížející