3 min

Křesťanská naděje není placebo, skutečná změna přišla, přichází a přijde

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

V jedné italské liturgické písni, kterou zná spíše starší generace, se zpívá o tom, jak si člověk často myslí, že se nikdy nic nezmění – a že tedy nemá smysl…

Křesťanská naděje není placebo, skutečná změna přišla, přichází a přijde

Zdroj: Proboha!

V jedné italské liturgické písni, kterou zná spíše starší generace, se zpívá o tom, jak si člověk často myslí, že se nikdy nic nezmění – a že tedy nemá smysl se snažit o nápravu věcí, které nás trápí a na něž bychom přitom svými silami stačili. Je zvláštní, že tento druh poraženeckého viru najdeme i v křesťanském prostředí.

Kdybych měl vysvětlit někomu, kdo by v létě roku 2026 přišel vůbec poprvé do kontaktu s křesťanstvím, v čem je naše naděje jiná, řekl bych mu právě toto: Člověk se nesmí vzdát naděje, že se věci dají do pohybu a změní se.

Není to jen další placebo efekt. Není to nucený pozitivní přístup k životu přelitý náboženskou polevou. Je to postoj, který tvoří samotné srdce křesťanského chápání Boha a jeho působení v dějinách. Ukazuje, že mezi lidmi před tisíci lety, námi a těmi, kteří teprve přijdou, neexistuje žádná dělicí čára.

Církev je totiž především mystickým tělem Kristovým. Nepodléhá stárnutí ani změnám, a to za jediné podmínky: že zůstává věrná Kristovu odkazu a dělá to, k čemu byla ustanovena.

Říct, že „nic nemá cenu a na všechno vykašleme, protože to svět nebo Bůh nějak zařídí“, je zakopáním hřivny darů a talentů, o nichž mluví evangelium, a taky ta nejegoističtější věc, jakou můžeme udělat.

Kdo jsem já, abych se vysmíval zázrakům

Věčnost začíná v momentě, kdy milujeme

Bůh je v křesťanské víře Trojicí osob. Na vše, co stvořil, platí duchovní analogie zákona o zachování energie. Nic a nikdo se nepropadá do bezedné prázdnoty. Se vším, co jsme kdy milovali, se znovu setkáváme skrze svou paměť, sny a touhy.

Věčnost, jak o ní mluví Ježíš, není žádné vzdálené „tam, někde, jednou“. Abychom věčnost, která stojí mimo náš čas a prostor, dokázali vůbec prožívat, jsme jako Boží obraz nadáni tím, co je jejím synonymem – láskou.

Ve chvíli, kdy milujeme, kdy se dáváme milovat, kdy se s láskou obracíme k těm, kteří již nejsou mezi námi, kdy se modlíme a slavíme eucharistii – právě tehdy se věčnost vpíjí do našeho všedního života. A právě tehdy můžeme alespoň v náznaku zažít, že naše životy se mohou změnit. A někdy docela radikálně.

Tvrzení, že nic nemá smysl, je zoufalým popřením Boží lásky i lásky těch, kteří nás předešli. Ti, kdo už zažívají Boží blízkost bez tíhy lidského těla, jsou na naší straně. Vědí, co je pro náš život v časném i věčném řádu nejlepší.

Říct „vzdávám to“ znamená podrazit nohy nejen sobě, ale i všem těm, kdo za nás prosí, bojují a věří, že jejich služba z věčnosti nám může změnit život. Jednou, dvakrát, tisíckrát.

Modlitba – i ta za změnu vlastního života – není žádná pouťová taškařice. Z vlastní zkušenosti vím, že s obrovskou mírou naděje se paradoxně modlí i lidé, kteří žádnou víru nevyznávají a stále hledají svou cestu.

V samém srdci křesťanství, započatého Kristovou smrtí a vzkříšením a projevujícího se tak silně vůči těm nejzranitelnějším, spočívá pevná víra v to, že náš úděl se může změnit a také se změní. Proto to nikdy nevzdávejme a nikdy neříkejme nikdy.

Reklama

Další články z Proboha!

Prosím, ztište svět. O městském stresu, který běžně nevnímáme

Bez odvahy se víra i občanská odpovědnost stávají prázdnými slovy

Polarizace společnosti se přelévá i do církví a podle historika Tomáše Petráčka mění křesťanství v nástroj...

I zranitelnost na sítích může být marketing. Faleš dnes vypadá jako naaranžovaný kolaps

„Autenticita na sociálních sítích neznamená ukazovat celý svůj život ani natáčet videa bez přípravy....

„Jiné církve mi nevadí, ale ta naše je jediná pravá… “ I takhle vypadají projevy etnocentrismu v církvi

Ekumenické snahy a mezináboženský dialog vypadají lákavě. Proč ale v realitě křesťanského života tak často...

Když se Řím vydával za celý svět. Co nám Janovo Zjevení říká o pýše mocných?

4. díl série Zjevení První křesťané žili v prostředí masivní propagandy, která oslavovala Římskou říši jako...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Křesťanská naděje není placebo, skutečná změna přišla, přichází a přijde

Nové varování. Řízená střela z Ruska vybuchla v evropské zemi

Putinův ministr ostře pohrozil Kyjevu i Západu. Zděšení překvapivě nastalo jinde

Až na věky věků. Veronica Biasiol a Matěj Dejdar si řekli své ano

Je mi 42 a právě se mi narodilo první dítě. Reakce okolí mě zdrtila

Unesl letadlo, vzal 200 tisíc dolarů a vyskočil do noci. Po D. B. Cooperovi nezůstalo skoro nic