Jenže ještě 15. června 2026, v den, kdy Sparta zveřejnila soupisku pro start letní přípravy, byli tři z nich vedeni jako hráči s pozdějším nástupem a zbylí dva normálně figurovali v ose A-týmu. Obraz pěti ztracených opor se tedy skládal postupně, nikoli naráz. A právě v tom vězí jádro sporu, který kolem Briana Priskeho a jeho kádru probíhá. Na jedné straně stojí reálná obměna, na druhé otázka, zda se z ní smí stát univerzální omluva.
Pět odchodů, pět různých příběhů
Největší ránou byl přestup Rrahmaniho. Kosovský křídelník zamířil 9. července 2026 do Venezia FC a podle dat Transfermarktu za něj Sparta inkasovala v přepočtu zhruba 195 milionů korun. Haraslín odešel do saúdského Al-Fateh za odhadovaných 156 milionů, Kairinen do AEK Atény za přibližně 104 milionů korun.
U brankáře Vindahla a útočníka Kuchty šlo o hostování: Vindahl zamířil do Sampdorie s poplatkem kolem pěti milionů korun, Kuchta do Legie Varšava bez zveřejněné částky. Definitivní prodej versus dočasné zapůjčení je podstatný rozdíl, který se v debatě o „pěti ztrátách“ snadno zamlží.
Dohromady Sparta z odchodů utržila podle sekundárních tržních dat přes 450 milionů korun. Peníze na trhu tedy měla.
Co říká Fejgl a co říká klub
Jiří Fejgl svůj postoj k Priskemu formuloval veřejně a tvrdě už v březnu 2026, po jarním krachu v evropských pohárech. V pořadu Liga naruby řekl: „Nedovedu si představit, že by Brian Priske v příští sezoně vedl Spartu… Je to propad, ostuda.“ Titulková formulace „Materiál máš, přestaň se vymlouvat“ je redakční parafrází tohoto postoje: Fejgl dlouhodobě odmítá, aby se téma posil stalo vysvětlením pro slabé výkony.
Klub přitom Priskeho držel. Sportovní ředitel Tomáš Rosický 24. května 2026 pro iDNES potvrdil, že během celé sezony neproběhla jediná debata o trenérově konci. Zároveň ale přiznal, že sezona bez trofeje a s druhým místem za Slavií je zklamání. Sparťanský benchmark je prostý: bez titulu nebo poháru nelze sezonu hodnotit pozitivně.
Zajímavé je, že už při oznámení Priskeho návratu klub zdůraznil, že debata o podobě kádru a posilách probíhala ještě před veřejným oznámením. Sportovní ředitel Tomáš Sivok mluvil o „intenzivní debatě s Brianem“. Priske tedy nebyl vrácen do prázdna, měl vědět, s čím počítat.
Kde končí legitimní stížnost a kde začíná alibi
Obě strany mají faktický základ. Priske může oprávněně namítat, že ztratil tři hráče, kteří dohromady tvořili kreativní páteř týmu, a k tomu mu vypadli oba klíčoví hráči na hostování. To není kosmetická obměna.
Fejglova pozice ale stojí na jiném čísle: na šíři soupisky, kterou Sparta i po odchodech měla. Na startu přípravy figurovali v kádru nebo v seznamu hráčů s pozdějším nástupem mimo jiné Birmančević, Vitík, Karabec, Daněk, Sejk či Vydra. A klub přivedl nové tváře, norského útočníka Jonatana Brauta Brunese za odhadovaných 156 milionů korun a stopera Tobiase Guddala za zhruba 117 milionů. Sparta tedy reinvestovala, byť do jiných pozic, než kde krvácela nejvíc.
Podle nás je klíčový právě tento bod: trenér, který má k dispozici široký kádr, inkasuje za odchody stovky milionů a dostane nové posily, nemůže obměnu používat jako plošnou omluvu. Může ji pojmenovat jako komplikaci. Může žádat čas na sehrání. Ale nemůže s ní přijít pokaždé, když se zeptáte na výsledek.
Spor o míru odpovědnosti
Fejgl artikuluje něco, co část sparťanského publika cítí, ale neumí formulovat bez emocí: že problém není jen v tom, kdo odešel, ale v tom, co trenér vytěží z těch, kteří zůstali. Rosický sám řekl, že Sparta ví, jaké má problémy, a může na ně reagovat na trhu. Tím implicitně přiznal, že řešení existuje, a že odpovědnost za jeho realizaci leží i na trenérovi.
Priske má silné krytí vedení, má peníze z prodejů, má nové hráče. Pět odchodů je reálný zásah. Ale ve Spartě platí jediné měřítko, trofej. A na tu se výmluva kádrem nepočítá.
Zdroj: SportyŽivě
Autor: Josef Kebrle