Slavná éra parolodi PRAHA. Před 160 lety začala plout mezi Prahou a Štěchovicemi

Sdílet

Dennívýzva

Přesně 26. srpna 1865 zahájila své pravidelné plavby na lince Praha – Štěchovice slavná paroloď Praha. Tento okamžik znamenal nejen nový způsob cestování, ale také začátek dlouhé tradice vltavské paroplavby.

Zdroj: Pražská Drbna - zprávy z Prahy

Zrod Pražské paroplavební společnosti

Myšlenka pravidelné paroplavby na Vltavě přišla do Prahy už v první polovině 19. století a inspirovala se úspěchem labské paroplavby. Na Vltavě ale tehdy chyběla vhodná infrastruktura i technické podmínky, překážkou byly zejména pražské jezy.

Rozhodující krok nastal v roce 1865, kdy skupina pražských podnikatelů a měšťanů založila Pražskou paroplavební společnost (PPS). U jejího zrodu stál například František Dittrich, úspěšný obchodník a komunální politik, který se později stal pražským primátorem. Dittrich byl nejen iniciátorem, ale i hlavním organizátorem a následně i předsedou společnosti.

Mezi významnými akcionáři společnosti stál také Vojtěch Lanna mladší, syn stavitele a rejdaře Vojtěcha Lanny staršího. Rodina Lannů měla dlouhou tradici v lodní dopravě i stavebnictví a mladý Lanna svým vlivem a kapitálem výrazně podpořil rozjezd PPS.

Vedle něj se na založení PPS podílel také Joseph John Ruston, majitel smíchovské strojírny Ruston a spol. (pro mnohé známá jako „Rustonka“), kde vznikl právě parník Praha. Ruston byl v té době považován za jednoho z nejmodernějších strojírenských podnikatelů v Praze.

Jak to bylo s parníkem?

Stavbu lodi zajistila pražská Rustonka, která byla i tvůrcem vůbec prvního českého parníku Bohemia. Parník Praha byl postaven za pouhých pět měsíců a PPS za něj zaplatila 29 300 zlatých.

Parník byl dlouhý 42 metrů, široký s kolesy 9 metrů a celkem unesl až šest set lidí. Na bocích měl napsáno Praha-Prag. Dle dohody musel mít parník co nejmenší ponor, a proto byl trup konstruován z lehkého „štýrského“ železa.

Parník byl typově označován jako „s hladkou palubou“, což znamenalo, že neměl palubní nástavby. „Jediné, co vyčnívalo nad úroveň paluby, byly lunetovité kolesnice s představky, v nichž byly umístěny kuchyně a toalety. Střechy představků spojovala lávka, která spolu se zábradlím představovala kapitánský můstek,“ vysvětluje František Vichta v knize Historie pražské paroplavby.

Paroloď PRAHA-PRAG při plavbě ve Štěchovicích.

V podpalubí bylo rozděleno cestovní i provozní zázemí. Vepředu se nacházel jednoduše zařízený salon pro cestující 2. třídy, restaurace a kajuty strojníka s kormidelníkem. Zadní část lodi nabízela luxusnější prostředí s elegantním salonem 1. třídy, dámskou toaletou a kajutou kapitána.

První zkušební plavba do Štěchovic proběhla 15. srpna 1865, ale skutečný svátek přišel 26. srpna 1865 ráno v devět hodin, kdy se parník Praha vydal na slavnostní zahajovací plavbu. Paluba byla vyzdobena vlajkami, z Výtoně a na Vrané zazněla dělová salva, někdo na břehu z květin vytvořil nápis Sláva – Praha a večer Prahu ozářil ohňostroj.

Na palubě nechyběly významné osobnosti. „Ku plavbě na zkoušku bylo sezváno na 70 osob, ponejvíce akcionáři, představení některých úřadů, zejména náměstník místodržitele hrabě Lažanský, pražský purkmistr Dr. Bělský, biskup Krejčí, který však loď toliko sobě prohlédl a plavby se neúčastnil a konečně zástupcové všech pražských politických žurnálů,“ popsaly noviny Národní listy ze dne 27. srpna 1865.

Jak o plavbě psaly Národní listy 26. srpna 1865.

Cestující si oblíbili nejen novinku v dopravě, ale i atmosféru plaveb, jelikož byla posádka pro neděle a svátky vybavena slavnostními kroji. Za cestu z Prahy na Zbraslav zaplatili cestující 30 krejcarů v první třídě a 20 krejcarů ve druhé. Jízdenka až do Štěchovic vyšla dráž, na 55 krejcarů v první třídě a 40 ve druhé.

Pohon parníku zajišťoval kývavý dvojčitý parní stroj o výkonu 58 koňských sil, který udával lodi rychlost až 14 kilometrů za hodinu po proudu a 8 kilometrů za hodinu proti proudu.

První sezóna skončila velkým úspěchem, PPS za 45 plavebních dnů prodala 19 005 lístků a vydělala čistých 665 zlatých. Od 27. srpna 1865 vyjížděl parník Praha třikrát denně na pravidelnou linku mezi Prahou a Zbraslaví. Později se na této lince střídal s parníkem Vyšehrad I a oba pak obsluhovaly i delší spoj do Štěchovic.

Parník Praha vozil cestující po Vltavě až do roku 1921, kdy byl prodán do Polska za 29 500 zlotých. Plul v Krakově pod označením ZN 1, později pod jménem Stanislaus. V provozu vydržel až do roku 1951 a podle některých zpráv se mohl dožít dokonce ještě další služby ve Varšavě.

Reklama

Další články z Pražská Drbna

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pražská Drbna

Pražská Drbna sleduje tep metropole z první ruky. V záplavě celostátních zpráv nabízí pohled z ulice – na to, co se děje v městských částech, mezi lidmi, v dopravě, na radnici i v kultuře. Neřeší jen velké kauzy, ale i malé události, které utvářejí každodenní život v hlavním městě. Čtenáři tu...

Slavná éra parolodi PRAHA. Před 160 lety začala plout mezi Prahou a Štěchovicemi

Třpyt, flitry i odvážné výstřihy. Tohle jsou outfity z UniCredit party

Haaland pohřbil sambu. Norsko přes Brazílii prošlo do historického čtvrtfinále

Co to Kája zase předvedla? divila se v derby Krejčíková. Tým sebral Češce telefon

Proč mají sýry Babybel červený obal? Pro 90 % Čechů to bude velkým překvapením

Radost z dobré věci pokazil Babiš. Nikol Leitgeb čekalo ve Varech nepříjemné překvapení