3 min

Proč jsou ruské stíhačky tak velké? Gigantická země a neefektivní motory

Sdílet

Dennívýzva

Pokud chcete hlídat obrovské, málo osídlené území, potřebujete velký stroj s velkými vnitřními palivovými nádržemi. Existují však i další důvody, proč jsou sovětské a nyní i ruské stíhačky tak obrovské oproti většině západních strojů.

Zdroj: Securitytech

Enormní území jako výchozí podmínka

Rusko pokrývá přibližně 17,1 milionu km², což představuje zhruba 11 % celkové pevninské plochy Země. Délka jeho státních hranic přesahuje 60 900 km, z toho přes 38 000 km tvoří námořní hranice ale i pozemní část, kolem 22 000 km, patří k nejdelším na světě.

Pro vojenské letectvo z toho plyne zásadní důsledek. Hlídkování, rychlá reakce a případné nasazení na vzdálených územích vyžadují letouny schopné pokrýt obrovské vzdálenosti bez mezipřistání. Sovětský svaz, a po něm Rusko proto systematicky konstruovaly bojová letadla s výrazně vyšší vnitřní zásobou paliva než srovnatelné západní typy.

Příkladem může být známý MiG-31 Foxhound, který nese přibližně 16 350 kg paliva v interních nádržích a dosahuje bojového doletu okolo 720 km, přeletový dolet je až 3 300 km. Pro srovnání americký F-15EX nese v interních nádržích přibližně 6 150 kg paliva a jeho bojový dolet se pohybuje okolo 1 272 km. Rodinu letounů F-15 ale provozují Spojené státy v globální síti základen, kde doplnění paliva není zásadním taktickým problémem.

Absence globální sítě základen

Spojené státy provozují v roce 2024 přibližně 750 vojenských základen ve více než 80 zemích světa. To jim umožňuje provozovat letadla, doplňovat palivo a provádět operace i daleko za hranicemi vlastního území bez nutnosti, aby každé letadlo samo o sobě mělo extrémní dolet.

Sovětský svaz takovou síť nikdy nevybudoval. Moskva měla přístup k omezenému počtu zahraničních letišť jako například v Sýrii (Latákíja/Hmímím, využíváno s přestávkami od 70. let), na Kubě (Lourdes) nebo dočasně v Egyptě, ale tyto kapacity byly nesrovnatelné se západní infrastrukturou.

Výsledkem byl konstrukční imperativ, že sovětský a ruský letoun musí být do značné míry soběstačný. Velký objem vnitřních palivových nádrží a schopnost operovat z primitivních nebo improvizovaných letišť se staly standardními požadavky na návrh sovětských/ruských letounů.

Zaostávání v motorech

Třetí pilíř ruské „gigantomanie“ je méně efektní, ale technicky dobře zdokumentovaný. Sovětské a ruské proudové motory po desetiletí zaostávaly za nejlepšími západními ekvivalenty v klíčových parametrech, zejména v poměru tah/hmotnost a v měrné spotřebě paliva.

Sovětský motor Tumanskij R-15B-300, používaný v MiGu-25, vykazoval poměr tah/hmotnost motoru přibližně 5,9:1. Srovnatelný americký motor Pratt & Whitney F100-PW-100, nasazený v F-15A od roku 1974, dosahoval hodnoty přibližně 7,8:1 a výrazně nižší měrné spotřeby paliva.

Tato propast měla přímý konstrukční důsledek, kdy aby sovětský letoun dosáhl stejného tahu jako americký protějšek, potřeboval buď větší (a těžší) motor, nebo jejich dvojici. A aby tento motor s jeho vyšší spotřebou unesl palivo na požadovaný dolet, musel být drak stroje celkově výrazně větší.

Situace se začala měnit až s nástupem motorů rodiny AL-31F pro Su-27, jehož vývoj byl dokončen přibližně roku 1985. AL-31F dosáhl poměru tah/hmotnost okolo 7,6:1, stále mírně za F100, ale dramaticky lepší než předchozí sovětská generace. Nicméně na rozměrech Su-27 se lepší motor neprojevil a drak samozřejmě zůstal stejný.

Tři faktory, jedna odpověď

Velikost ruských stíhaček není výsledkem jednoho rozhodnutí, ale je produktem tří vzájemně se doplňujících faktorů. Obrovské území vyžadovalo dolet, malá síť základen znemožňovala spoléhat na zásobování a méně efektivní motory nutily konstruktéry k větším drakům, aby vůbec dosáhly požadovaných parametrů.

Výsledkem je design DNA, která přetrvává dodnes: Su-35S nebo Su-57 jsou stále výrazně větší letouny než srovnatelné generace F-15EX nebo F-22 a důvody pro to zůstávají z velké části stejné jako v době studené války.

F-15EX versus Su-35

Aktuální ruská chlouba Su-35, která vychází vychází z původní rodiny Su-27, má délku 21,9 m, rozpětí křídel 15.3 m a výšku 5,9 m. Oproti tomu americký F-15EX (poslední vývojový stupeň letounu, který vzlétl poprvé 27. července 1972) má délku 19,4 m, rozpětí křídel 13.1 m a výšku 5,6 m. Zásoby paliva bez přídavných nádrží jsou u Su-35 téměř dvakrát větší než u F-15EX, konkrétně 11 500 kg ruského stroje oproti 6 150 kg u legendárního letounu Eagle.

Zdroj: The National Interest, Armijaij, Boeing
Autor/Licence fotografie: Su-35, Rulexip – Own work, CC BY-SA 3.0

Reklama

Další články z Securitytech

Tento článek byl publikován ze zdrojů Securitytech

Web se zaměřuje na témata spojená s bezpečností, moderní technikou a obrannými technologiemi. Čtenáři zde najdou články o vojenské výzbroji, bezpečnostních systémech, kyberbezpečnosti i technologických inovacích, které ovlivňují současný svět.Obsah propojuje technické informace s vysvětlením...

Proč jsou ruské stíhačky tak velké? Gigantická země a neefektivní motory

Západ žije v iluzi. Zalužnyj varuje před krutým procitnutím Evropy

Nová láska Daniela Křetínského má vlastní kariéru i slavné předky. Marie Jedličková není jen krásná modelka

„Pán slepic“: Babiš jako tragikomický vládce koblih a chaosu

Týden podle hvězd: Lvi zazáří v práci, Ryby pochopí, co už nemá smysl držet při životě

Mrazivé detaily o lidském safari: „Turisté“ soutěžili, kdo zastřelí nejkrásnější ženu