Jednotlivé díly románu mají názvy: V zázemí (1921), Na frontě (1922), Slavný výprask (1922) a nedokončené Pokračování slavného výprasku (1923).
Švejk přeložený do 58 jazyků
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, které vycházely mezi lety 1921 až 1923, zkracovány jako Osudy dobrého vojáka Švejka či pouze Švejk, vyšly ve čtyřech dílech. Toto Haškovo významné dílo, které bylo několikrát i zfilmováno a zdramatizováno, je charakterizováno jako protiválečný humoristický román. Jde vůbec o nejpřekládanější český román. Podle údajů z roku 2013 se dočkal překladu do 58 jazyků. Jde o dílo nedokončené, přerušila ho Haškova smrt v roce 1923.
Lehce slabomyslný dobrovolník
Inspirací k sepsání románu Haškovi byly mimo jiné jeho zážitky z 1. světové války, zejména jeho působení v řadách 91. pěšího pluku Rakousko–uherské armády. Inspirací k příhodám románové postavy Josefa Švejka byly příhody různých lidí, se kterými se Hašek poznal.
Hlavní hrdina knihy Josef Švejk má sochy a pomníky ve světě v celé řadě měst, například v Humenném na Slovensku, v polském Přemyšlu a Sanoku, v ruském Petrohradu, Samaře, Omsku a Bugulmě, v ukrajinském Kyjevě, Lvově a Doněcku. První sochu Švejka v České republice odhalili v roce 2014 v Putimi, kde se odehrávala část příběhu.
Nápad napsat knihu o dobrovolníkovi, který je lehce slabomyslný, dostal Jaroslav Hašek již roku 1911, když si po příchodu z hospody napsal na kousek papíru slova: „Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín.“
Je to jedna z nejlepších knih, které kdy byly v Čechách napsány, a Švejk je docela nový typ ve světové literatuře, rovnocenný Donu Quijotovi, Hamletovi, Faustovi, Oblomovovi, Karamazovým.
Ivan Olbracht, spisovatel
Postavu Josefa Švejka lze těžko interpretovat. Zmiňuje se o tom sám autor v doslovu k prvnímu dílu románu: „Nevím, podaří-li se mi vystihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že slyšel jsem jednoho člověka nadávat druhému: „Ty jsi blbej jako Švejk,“ právě tomu nenasvědčuje. Stane-li se však slovo Švejk novou nadávkou v květnatém věnci spílání, musím se spokojit tímto obohacením českého jazyka“. Přinejmenším tuto zásluhu dnes Haškovi nelze upřít – slova švejk, švejkovina nebo švejkovství se stala běžnou součástí české slovní zásoby.
Jak již zaznělo, román začal vycházet na pokračování roku 1921, ale byl velmi kritizován – ztrhal ho zejména Viktor Dyk, Jaroslav Durych, F. X. Šalda. Příznivců měl zpočátku málo, jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht v kulturní rubrice Rudého práva. „Je to jedna z nejlepších knih, které kdy byly v Čechách napsány, a Švejk je docela nový typ ve světové literatuře, rovnocenný Donu Quijotovi, Hamletovi, Faustovi, Oblomovovi, Karamazovým,“ napsal tehdy Ivan Olbracht.
Osobní život Jaroslava Haška
Tento velikán české literatury se narodil 30. dubna 1883 v Praze. Pocházel ze sedláckého rodu. Otec Jaroslava Haška byl učitelem matematiky a také náboženský fanatik, zemřel mladý na intoxikaci alkoholem. Jaroslavova maminka se se svými čtyřmi dětmi více než patnáctkrát stěhovala.
Ve čtyřech letech lékař u malého Jaroslava diagnostikoval srdeční vadu a zakrnělou štítnou žlázu. Kvůli tomu Jaroslav strávil v dětství hodně času na venkově, hlavně u dědečka z matčiny strany.
V dětství Hašek často četl Karla Maye a také Julese Verna. Dospívající Jaroslav Hašek byl rebelem, kradl doma peníze a se sousedem – vysloužilým námořníkem Němečkem trávil hodně času po hospodách. Tam Němeček Haška učil pít alkohol, navíc před chlapcem záměrně souložil se svou dívkou. Pro Haška to bylo trauma, zásadně to asi ovlivnilo Haškův vztah k ženám.
Haškova údajná homosexualita
Při debatách se spolubojovníky v ruských legiích tuto vzpomínku Jaroslav Hašek prý komentoval slovy: „Může být na světě něco horšího než takové lidské prase? Čerta starého jsem tomu rozuměl, nic jsem o těchhle věcech nevěděl a přece jsem pocítil takový hnus a odpor, že mi to stačilo otrávit celý život. Také jsem se od těch dob ženských bál jako čert kříže“. Zde mají asi také kořeny některé teorie o Haškově homosexualitě, šířené zejména literárním historikem Jindřichem Chalupeckým. To se však, třeba i podle dochované korespondence s Haškovou budoucí manželkou, nakonec ukázalo jako nesmyslná pomluva.
Hrad v Lipnici nad Sázavou, foto: Lenka Dvořáková
V roce 1897 se během studií na gymnáziu zúčastnil protiněmeckých nepokojů v Praze. Byl zatčen a učitelé gymnázia ho kvůli tomu přiměli z ústavu „dobrovolně“ odejít. Poté se učil drogistou v Kokoškově drogerii na rohu Perštýna a Martinské ulice, ale nakonec maturoval na Českoslovanské obchodní akademii. Na akademii se spřátelil s Ladislavem Hájkem, a společně napsali a vydali parodii lyrické milostné poezie Májové výkřiky, ve které se Hašek prvně vysmál patosu a vstoupil na půdu humoristické literatury.
Pracoval v bance, pak už jen psal
Po maturitě pracoval v bance, pak se ale začal živit výhradně literaturou a novinařinou. V té době se také seznámil s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život. Prošel společně s bratrem Bohuslavem pěšky třeba Slovensko, Halič a Maďarsko (tehdy Uhersko). Povídky z těchto cest Jaroslavu Haškovi otiskovaly Národní listy.
Co znamená slovo švejkovat?
Internetová jazyková příručka uvádí u slovesa švejkovat definici „počínat si jako švejk“, přičemž o něco starší Slovník spisovného jazyka českého u hesla švejk uvádí: „Člověk, který se s předstíranou naivitou a horlivostí podrobuje oficiálním autoritám, ale pouze formálně a často se zesměšňujícím záměrem, obecně také šprýmař.“
Slovník nespisovné češtiny uvádí u švejkovat definici: „Předstírat poslušnost a plnění povinností“.
Můžeme tedy říct, že švejkování je, pokud člověk „naoko“ poslušně přijímá i třeba nesmyslné příkazy, zákony apod., ale nedělá to z nějakého vnitřního přesvědčení, pouze poslušnost hraje, nebo ji dovádí do extrému, a tím danou věc zesměšňuje.
Zdroj: mojecestina.cz
V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Komuna a byl za svoji činnost krátce vězně, v témže roce se zamiloval do Jarmily Mayerové. Poté se jeho literární kariéra slibně rozjela. V roce 1910 se s Jarmilou Mayerovou oženil, po roce manželství se však Jarmila vrátila k rodičům, poté co byl Hašek zadržen, když se snažil předstírat svou vlastní smrt. Krátce po pokusu o sebevraždu byl na chvilku hospitalizován na psychiatrii.
Několik týdnů v Chotěboři
V roce 1912 strávil v létě několik týdnů na Vysočině, konkrétně v Chotěboři na Havlíčkobrodsku, kde se ho v jedné z hospod nemohli zbavit a marně čekali na zaplacení. Svůj pobyt v Chotěboři popsal v povídkách Zrádce národa v Chotěboři, Okresní soud v Maliboři, Jak je to s rodištěm Ignáta Herrmanna či Posvícení v Křivici.
Je zřejmé, že zážitky z Haškova života se výrazně promítaly do jeho tvorby, například pro postavu obecního blba Pepka Vyskoč v románu Osudy dobrého vojáka Švejka byl Jaroslavu Haškovi inspirací Josef Kouba – rázovitá jihočeská figurka, se kterou se spisovatel setkal roku 1913 v Protivíně při svém putování po jižních Čechách s přáteli malířem Josefem Ladou a spisovatelem Zdeňkem Matějem Kudějem.
Působil i na Sibiři
V roce 1915 Hašek narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel na haličskou frontu v Rusku. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, byl proto nějakou dobu hledaný. Až do léta 1916 byl v zajateckém táboře Totskoje, kde vstoupil do Československých legií.
Koncem února 1918 vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil. V dubnu přestoupil z československých legií do Rudé armády. Mimo jiné působil na Sibiři, kde vydával několik časopisů.
Roku 1920 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu zraněn při vražedném útoku. Ve stejném roce onemocněl tyfem a v květnu se v Krasnojarsku oženil s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura, která o něj po onemocnění pečovala.
Bohém je zpět
Do naší země se znovu vrátil v roce 1920, zanedlouho ho přestala zajímat komunistická politika a znovu se vrátil ke svému bohemskému životu, velkou inspirací v tvorbě mu byly časté návštěvy hostinců.
Středa, 12. března 2025, 19:33Z kraje
Březen je měsícem knihy. A také měsíc, který svým počasím většinou už přeje výletům do přírody. Příležitostí, jak oboje zmíněné spojit, jsou procházky místy, která jsou neodmyslitelně spjatá s řadou slavných českých spisovatelů, kteří mají kořeny...
Dva roky v Lipnici nad Sázavou
Důležitým rokem pro Kraj Vysočina byl rok 1921, konkrétně konec léta, kdy Hašek společně s malířem Jaroslavem Panuškou a s manželkou Šurou odjel do Lipnice nad Sázavou. V této době už byl vážně nemocný a hodně obézní. A právě v Lipnici, ve svém domě pod hradem, začal psát své vrcholné dílo – Osudy dobrého vojáka Švejka. Nakonec se dostal do stavu, že nemohl psát, přesto dále diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. 3. ledna 1923 zemřel v témže městě na ochrnutí srdce. Jaroslav Hašek je pochován na místním starém hřbitově.
Hostinec U Černé koruny, foto: Lenka Dvořáková
Haškův odkaz v Lipnici
Dvouletý pobyt Jaroslava Haška v Lipnici nad Sázavou připomíná hned několik počinů. V letech 1958–1989 se v Lipnici nad Sázavou, v místním amfiteátru, každoročně konal festival humoru a satiry Haškova Lipnice. Po přestávce byl festival obnoven v roce 2012.
V červenci 2008 byl v Lipnici nad Sázavou (v blízkosti Haškova oblíbeného hostince U České koruny, kde napsal podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka) odhalen druhý Haškův pomník, dílo akademického sochaře Josefa Malejovského z roku 1982, jehož umístění v Praze bylo dříve odmítnuto.
Lipnice nad Sázavou na Havlíčkobrodsku – to není jen hrad a spisovatel Jaroslav Hašek. Určitě pěkným výletem je i známý Národní památník odposlechu. Umělecká galerie v přírodě - Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči – je dostupná přímo z...
Dále pak v srpnu 2008 byla na nádraží ve Světlé nad Sázavou odhalena bronzová deska sochaře Radomíra Dvořáka, která připomíná příjezd Jaroslava Haška a jeho přítele malíře Jaroslava Panušky v roce 1921.
Pobyt tohoto českého velikána v Lipnici nad Sázavou připomíná také nedaleký hostinec U české koruny, jehož rekonstrukci zrealizoval spisovatelův vnuk Richard Hašek.
Hlava XXII. na louce u Lipnice nad Sázavou, foto: Lenka Dvořáková
Při příležitosti 130. výročí Haškova narození byla na louce u Lipnice nad Sázavou odhalena 27. dubna 2013 velká žulová hlava vysoká 265 cm s názvem Hlava XXII. Sochu vytvořil umělec Radomír Dvořák. Na soše je vytesán citát ze Švejka: „Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr“.
Tipy na víkend: Oslava Brány Jihlavy, Tančírna v Třešti, akce proti úložišti
Před 11 lety odešla legenda Jarda Holík. Určitě nám dnes drží palce, řekl Ščerban
FOTO: Rozkopaná Rantířovská ulice místní trápí, vše by se prý dalo zvládnout rychleji
Smutné výročí: Před 21 lety zemřel při Rallye Pelhřimov závodník Tomáš Vojtěch
Kraj jde s dobou. Vysočina rozšiřuje elektromobilitu a omezuje fosilní závislost
Bývalý Ukrajinský dům v Jihlavě začnou po rekonstrukci využívat žáci DDM a ZUŠ
Speed Marathon na Vysočině: 66 míst, 133 přestupků, padly pokuty přes 200 tisíc
Kvůli nehodě se zraněním byl uzavřený sjezd na Jihlavu. Řidič zřejmě usnul
Lidé v petici odmítají rozšiřování modrých zón. Připomínky bereme vážně, říká město
