Na účet jim nepřijde jediná výplata, a přesto musí každý měsíc zaplatit nájem, energie, jídlo, drogerii nebo oblečení pro děti. Z čeho tedy žijí?
Odpověď asi tušíš. Ze sociálních dávek. A když jednotlivé příspěvky poskládáš dohromady, pravděpodobně tě výsledná částka docela překvapí. V určité modelové situaci se totiž může měsíční podpora přiblížit hranici 40 000 Kč.
Neznamená to ale, že stačí dát výpověď, dojít na úřad a čekat na tučnou výplatu od státu. Současný systém má řadu podmínek a hodně záleží na tom, kde rodina bydlí, kolik platí za bydlení, jak staré má děti, jaký má majetek a proč rodiče nepracují.
Čtyři dávky nahradila jedna „superdávka“
Český systém sociální podpory prošel velkou změnou. Příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení nahradila dávka státní sociální pomoci, které lidově říká prostě superdávka.
Ta má čtyři části: složku na bydlení, složku na živobytí, bonus na dítě a pracovní bonus. Poslední jmenovanou můžeme u naší modelové rodiny rovnou škrtnout. Když ani jeden z rodičů nepracuje, pracovní bonus logicky nedostanou. Přesto budou ročně brát víc než leckterý pracující zaměstnanec.
Nejvíc peněz spolkne bydlení
Pokud jsi v posledních letech hledala nájemní byt, asi tě následující informace příliš nepřekvapí. Největší položkou rozpočtu bývá bezpochyby bydlení. Složka na bydlení pomáhá domácnostem, kterým náklady na střechu nad hlavou ukrajují příliš velkou část příjmů. Do výpočtu vstupuje nájem a energie, zároveň ale existují stanovené limity.
A hodně záleží na adrese. Jinak se počítá domácnost v menším městě a jinak třeba v Praze nebo Brně. Čtyřčlenná rodina žijící v Brně se tak podle konkrétních nákladů může u složky na bydlení dostat zhruba na 14 až 16 000 Kč měsíčně. V menší obci bude podpora zpravidla nižší. Neplatí tedy jednoduché pravidlo „mám nájem 25 tisíc, stát mi pošle 25 tisíc“. Výpočet má svoje stropy.
Něco musí zbýt taky na jídlo
Zaplatit nájem je jedna věc. Jenže děti se jaksi odmítají živit vzduchem a rodiče pravděpodobně taky. Proto existuje složka na živobytí. Ta má domácnostem s velmi nízkými příjmy pomoct se základními potřebami, jako je jídlo, hygiena nebo oblečení.
U modelové rodiny se dvěma dětmi do 6 let může jít o několik tisíc korun měsíčně. Původní modelový výpočet pracuje například s rodičovským příspěvkem ve výši 10 000 Kč a se složkou na živobytí 6 470 Kč.
Tady je ale důležitý jeden detail. Rodičovský příspěvek se při posuzování příjmů neztratí někam do černé díry. U některých částí sociální podpory se s ním počítá, takže změna jeho měsíční výše může ovlivnit i výslednou částku dalších dávek.
Rodina z naší modelové situace si opravdu může přijít i na 40 tisíc korun měsíčně.
Za dvě děti další peníze
Do hry vstupuje taky bonus na dítě. U nízkopříjmové rodiny může činit 500 Kč měsíčně na jedno dítě. Naše modelová rodina se dvěma dětmi se tedy může dostat na další tisícovku. A ani tady ještě pořád s výčtem sociálních příspěvků nekončíme.
Pokud je jedno z dětí dostatečně malé, může rodič pobírat taky rodičovský příspěvek. Ten není klasickou součástí superdávky. U dítěte narozeného od roku 2024 činí celková částka rodičovského příspěvku 350 000 Kč.
Rodiče bez denního vyměřovacího základu nebo s nízkým základem si od roku 2026 mohou zvolit čerpání až 15 000 Kč měsíčně. Vyšší měsíční čerpání samozřejmě neznamená, že stát rozdává víc peněz. Jen se stejných 350 tisíc vyčerpá rychleji.
A jsme skoro na 40 tisících!
Teď si to zkusme orientačně spočítat. Rodina může čerpat peněžitou pomoc na bydlení, několik tisíc na živobytí, bonus na dvě děti a k tomu rodičovský příspěvek.
Podle konkrétní situace domácnosti a nastaveného čerpání rodičovského příspěvku se celkový objem peněz přicházejících od státu může dostat nad 30 000 Kč a za určitých okolností se klidně přiblíží i 40 000 Kč měsíčně.
Zní to jako hodně? Na první pohled rozhodně. Jenže srovnávat tuhle částku s čistou výplatou zaměstnance by nebylo úplně fér. Část peněz je totiž určená na náklady na bydlení, část na děti a rodičovský příspěvek je navíc omezen celkovou částkou. Jakmile se vyčerpá nebo dítě dosáhne stanoveného věku, končí.
Stačí tedy jednoduše nepracovat?
Samozřejmě se nestačí rozhodnout, že práce není nic pro tebe. Nový systém počítá s podmínkou pracovní aktivity. Pokud člověk může pracovat, musí být například výdělečně činný aspoň 30 hodin měsíčně nebo vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Existují samozřejmě výjimky. Podmínka pracovní aktivity se nevztahuje například na rodiče pečujícího o dítě mladší 4 let, některé osoby se zdravotním omezením, seniory nebo další zákonem vyjmenované zranitelné osoby.
Takže představa zdravého páru, který celý život odmítá pracovat, nikde se neeviduje, doma má slušné úspory a stát mu přesto automaticky každý měsíc pošle skoro 40 000 Kč, realitě neodpovídá.
Částka blížící se 40 000 Kč vypadá vedle běžné české výplaty hodně štědře. Jenže jde o součet několika různých forem podpory v konkrétně nastavené modelové situaci. Stačí změnit město, cenu nájmu, věk dětí, majetek domácnosti nebo výši rodičovského příspěvku a výsledek bude úplně jiný.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- mpsv.gov.cz/superdavka
- cs.wikipedia.org/wiki/Superdávka
- mpsv.gov.cz/dssp-kalkulacka