Nejtěžší pro ni nebyl samotný věkový rozdíl. Bála se, že její dcera jednou zůstane sama a bude svého rozhodnutí litovat. Jak tuhle situaci nakonec vyřešila? Přečti si její příběh.
Článek vznikl na základě e-mailu čtenářky, která se na naši redakci obrátila s prosbou o zveřejnění svého příběhu. Na její žádost bylo jméno v článku změněno. Použitá fotografie je ilustrační. (pozn. redakce).
Myslela jsem si, že si dělá legraci
„Moje dcera měla vždycky ráda starší muže. Chyběl jí táta, který nás opustil, když jí byly dva roky. Když mi jednoho dne řekla, že někoho poznala a chce, abych se s ním seznámila, byla jsem ráda.
Když Karel zazvonil u dveří, málem jsem omdlela. Před domem stál sympatický pán, slušně oblečený, usměvavý. Jenže vypadal spíš jako můj vrstevník než jako partner mojí šestadvacetileté dcery.“
Pak přišel další šok. „Po večeři jsme si sedli do obýváku. Dcera mě chytla za ruku a s úsměvem oznámila, že se budou brát. Myslela jsem si, že si dělá legraci.
Když jsme se rozloučili, nenápadně jsem se dcery zeptala na věk jejího budoucího manžela. Suše řekla, že Karlovi je osmapadesát let.
V tu chvíli jsem přestala vnímat všechno kolem sebe. Mezi mou krásnou dcerou a jejím budoucím manželem byl věkový rozdíl dvaatřicet let! Nedokázala jsem to pochopit, jen jsem lapala po dechu a civěla na ni s otevřenou pusou.“
Nevadil mi věk. Bála jsem se, že zůstane sama
Marie přiznává, že si dlouho vyčítala vlastní reakci. „Nechtěla jsem dceru soudit. Karel byl slušný, vzdělaný a choval se k ní krásně. Nikdy jsem na něm nenašla nic špatného. Jenže jako máma jsem nedokázala přestat přemýšlet nad tím, co bude za deset, patnáct nebo dvacet let.
Co když bude dcera ve čtyřiceti pečovat o nemocného manžela? Co když spolu nikdy nebudou mít děti, přestože si je přeje? Co když o něj přijde mnohem dřív než většina žen o své partnery? Tyhle otázky mi nedaly spát.
Odsoudila jsem vlastní dítě
Přiznávám, že jsem udělala chybu. Několik měsíců jsem se ji snažila přesvědčit, aby si to rozmyslela. Hádaly jsme se, přestaly jsme si volat a naše vztahy ochladly. Dcera mi nakonec řekla větu, která mě zasáhla.
‚Mami, ty vidíš jenom jeho věk. Já vidím člověka, se kterým chci zestárnout.‘ Teprve tehdy mi došlo, že jsem ji vlastně vůbec neposlouchala. Celou dobu jsem poslouchala jen svůj vlastní strach.“
Až ta svíčka dohoří…
Marie se se situací musela vnitřně smířit. Zároveň ale došla k zajímavému poznání. „Nikdo z nás neví, kolik času mu zbývá. Znám lidi, kteří přišli o partnera ve třiceti, i páry, mezi nimiž byl velký věkový rozdíl a prožili spolu krásný život.
Pořád se bojím, že bude moje dcera jednou trpět. Zároveň ale vím, že kdybych ji nutila žít podle mých představ, definitivně bych o ni přišla,“ uzavírá svoje vyprávění Marie.
Jak by ses zachovala ty? Dokázala bys přijmout, že si tvoje dcera bere muže o víc než třicet let staršího? Napiš nám svůj názor do diskuze pod článkem!
Autorský článek + výpověď čtenářky