Montréal 1982
Následovala Velká cena Kanady na nově přejmenovaném okruhu Gillese Villeneuva. Riccardovi se podařilo nejen kvalifikovat na dvacátém třetím místě, ale i dojet zahřívací kolo. Byl to pro něj tedy první závod, kdy startoval přímo ze startovacího roštu. Vše konečně ukazovalo na dobrý závod a přijela se podívat i jeho matka, se kterou poté plánovali dovolenou v New Yorku. Formule byly připraveny na startu a čekalo se na začátek závodu. Trvalo velmi dlouho, než se rozsvítila startovací světla a Didierovi Pironimu, který startoval z pole position, zhasnul motor. Zvedl do vzduchu ruku, aby ostatním signalizoval problém. Ostatní auta vyrazila, a i když se většině pilotů podařilo mu vyhnout, následoval chaos. Narazil do něj March Raula Boesela, do kterého poté narazil Geoff Lees se svým Theodorem. Nehodě se pokusil vyhnout Jochen Mass a zabrzil, zezadu do něj ale narazil Eliseo Salazar. Do stále stojícího Didiera Pironiho poté v rychlosti kolem 150 km/h narazil Riccardo Paletti.
Náraz odhodil Pironiho vůz o 30 metrů dál, ale jakmile se zastavil, vyskočil z vozu, přiběhl k Riccardovi a chtěl mu pomoci. Ital byl po nárazu v bezvědomí, náraz ale zničil předek auta a Riccardo měl nohy zmáčknuté až u hrudníku. Pironi a záchranný personál se snažili sundat Riccardovi helmu a dostat jej z auta, když v tu chvíli najednou vzplanulo palivo a olej z jeho vozu. Jeho matka mohla pouze sledovat, jak je její syn ve voze uvězněn, a i po zkrocení ohně trvalo skoro dvacet minut, než se ostatním podařilo pilota vytáhnout a Riccardo byl letecky transportován do nemocnice. Manažer týmu Osella, Franco Palazzoli, odstoupil s celým týmem ze závodu.
Díky včasnému zásahu neutrpěl prakticky žádné popáleniny, zdravotnický personál ale vzpomíná, že měl Riccardo rozšířené zorničky a jeho hrudník a břicho bylo plné krve od roztržené aorty. K tomu utrpěl zlomeniny obou noh. Během požáru auta se také nadýchal chemikálií z hasicího přístroje. Nebylo by mu pomoci, ani kdyby jej operovali na trati. Prohlášen za mrtvého byl o pár hodin později v Montréalské nemocnici. O týden později, v den jeho dvacátých čtvrtých narozenin, byly jeho ostatky přemístěny domů do Milána.
Riccardova nehoda znovu poukázala na to, jakým problémem je oheň. Naštěstí již maršálové a personál na trati bývali vybaveni hasičskými přístroji a a takovým vybavením, aby mohli při nehodách s ohněm adekvátně zasáhnout. Přesto byla FIA donucena zamyslet se nad tím, zda je třeba vylepšit vybavení pilotů a traťového personálu.
Analyzováno bylo také Riccardovo poničené auto, které dalo zpětnou vazbu ohledně stavby šasi a bezpečnosti, trosky auta zejména poukázaly na to, jak málo jsou piloti chráněni při čelním nárazu. McLaren už na tomto problému pracoval a zavedl plně karbonovou šasi, což ostatní týmy následovaly.
Nehody Gillese Villeneuva a Riccarda Palettiho vedly k tomu, že po roce 1982 FIA zpřísnila opatření týkající se přízemního efektu a do sezóny 1983 byl zavedena povinná plochá podlaha.
Pironiho zastavené auto na startovním roštu bylo dalším problémem, na který poukázala Riccardova smrt. Podobná nehoda se stala i o rok dříve v Zolderu – jejím účastníkem byl Ricardo Patrese. Patresemu se vypnul motor a na trať se vydal jeho mechanik, aby jej zkusil znovu nastartovat, když najednou zhasla světla, závod byl odstartován a do Patreseho auta narazil Siegfried Stohr, jeho týmový kolega. Bylo jasné, že se jedná o problém, který je třeba řešit. Když se o dva roky později stalo to samé Andreovi de Cesarimu, kterému nešlo zařadit, start byl odložen a auto bylo odstraněno z cesty. Dnes se již nestane, že startovní procedura pokračuje, pokud je signalizován jakýkoliv problém.