Zolder
Sezóna 1982 začala špatnými znameními. V Jižní Africe se porouchal motor, v Brazílii nedojel závod a skončil mimo trať, v Long Beach skončil třetí, ale Ferrari bylo diskvalifikováno kvůli svému dvojitému zadnímu křídlu. V Imole mu týmový kolega Didier Pironi „ukradl“ vítězství, když ho v posledním kole agresivně předjel. Pironi tvrdil, že neudělal nic špatně, neboť tým jim jen přikázal jet pomalu, ne držet pozice. Villeneuve se zařekl, že s Pironim již nikdy nepromluví. Jeho přátelé prý nikdy Gillese neviděli tak rozrušeného. O dva týdny později formule 1 přejíždí do Belgie. Joann Villeneuveová ten víkend zůstala s dětmi v hotelu v Monaku, namísto aby manžela doprovodila na závod v karavanu.
Sobotní kvalifikace na Velkou cenu Belgie v Zolderu se blížila ke konci, a byl čas vydat ze sebe a z vozu to nejrychlejší. Gilles, rozhodnutý porazit Pironiho, se se svými opotřebovanými pneumatikami chystal na poslední rychlé kolo, a blížil se k monopostu Jochena Masse. Musel se rozhodnout – přibrzdit nebo ho objet zleva, případně zprava. Je to rozhodnutí, které v rámci sekund piloti dělají několikrát za víkend. Jochen Mass viděl blížící se rudé auto v zrcátkách a snažil se svým Marchem uhnout. Zabočil doprava, jenže Gilles se rozhodl v tu chvíli udělat to samé. Levé přední kolo jeho Ferrari narazilo do pravého zadního kola Massova vozu v rychlosti 227 km/h a vylétlo do vzduchu. Na chvíli zmizelo ze záběru kamerového přenosu, ale poté se po saltu řítilo zpět na zem. Prudkost pádu utrhla přední část vozu a Gilles byl katapultován ven přes trať. Dopadl do sítí o několik metrů dál, stále připevněný k částem auta, ale bez helmy. Jochen Mass vyskočil z auta, a zastavili také další piloti a sledovali pokusy maršálů o oživování. Když na místo přijel Didier Pironi, Jochen Mass jej odvedl pryč.
Gilles utrpěl těžká zranění, mimo jiné i zlomený krk. Zemřel večer téhož dne v nemocnici v Leuvenu ve věku třiceti dvou let. Během pohřbu pronesl jeho bývalý kolega Jody Scheckter prostou řeč. „Gilles mi bude chybět ze dvou důvodů. Zaprvé, byl to ten nejrychlejší pilot v historii automobilových závodníků. Zadruhé, byl to ten nejupřímnější člověk, jakého jsem znal. Ale on neodešel. Vzpomínka na to, co dokázal, čeho dokázal, ta tu bude navždy.“ I Enzo Ferrari, který ztratil za svůj život spoustu blízkých a pilotů, byl jeho smrtí velmi zasáhnut. „Jeho smrt nás připravila o velkého šampiona – o toho, kterého jsem velmi miloval. Moje minulost je poznamenána žalem; rodiče, bratr, syn. Můj život je pln smutných vzpomínek. Když se ohlédnu zpět a vidím tváře těch, které jsem miloval, vidím mezi nimi jeho.“
Jochen Mass odešel z královny motorsportu téhož roku po nehodě ve Velké ceně Francie, ze které vyvázl s lehkými popáleninami. Nehoda mu kromě Gillese připomněla i krutý fakt, že pokud zůstane, může se mu stát něco podobného a jeho rodina by si musela projít stejným utrpením. „Když jsem měl v ten rok podobnou nehodu v La Castellet, cítil jsem, jako by na mě shůry někdo ukazoval, a pomyslel jsem si, že raději skončím. Bylo to příliš blízké, příliš podobné,“ vzpomíná německý pilot.
Jak se změnil svět formule 1 po jeho nehodě?
Když Michael Schumacher v roce 1998 ve Spa v podobném scénáři najel zezadu do McLarenu Davida Coultharda, mohl děkovat, že se to stalo s vozem Ferrari F300, a ne s šestnáct let starým Ferrari 126C2. Villeneuveova smrt znovu vedla k zamyšlení nad bezpečnostními opatřeními ve formuli 1 a nad konstrukcí aut. Dnešní auta prochází mnohými crash testy, testy zatížení a testy převrácení. Aerodynamika byla přepracována, aby se auta držela doslova přilepena na trati. V dnešní době monoposty zřídkakdy opustí trať i přesto, že se dostanou do kontaktu s jinými vozy. Objeví se vzácné výjimky, například nehoda Christiana Fittipaldiho a Pierluigi Martiniho v roce 1993, oba piloti ale pokračovali v závodě.
Gilles Villeneuve se stal ikonickou postavou a svět si navždy bude pamatovat jeho agresivní styl jízdy, ostré zatáčky, které projížděl ve smyku, vždy bezhlavý, vždy na hraně. Roku 1982 byl okruh v kanadském Montréalu přejmenován, aby nesl jeho jméno a v sezóně 1997 se zapsalo jméno Villeneuve do historie, když se jeho syn Jacques stal mistrem světa.
„Kdybych jel pomalu, nebyl bych pilotem formule 1. Nebyl bych Gilles Villeneuve.“