4 min

Matematika lásky: Kdy máme největší šanci najít toho pravého

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Existuje věk, kdy máme největší šanci potkat člověka, se kterým zůstaneme celý život? Kdyby se mě na to někdo zeptal ještě před pár lety, asi bych řekla, že něco takového přece nejde spočítat. Láska není matematická rovnice. A už vůbec neexistuje tabulka, podle které bychom poznali, kdy už je čas přestat hledat.

Detailní záběr páru, který tvoří srdcový znak rukama, zatímco nosí pohodlné pletené svetry, symbolizující lásku a jednotu.

Zdroj: pexels / Snapwire

Jenže právě s podobnou otázkou si pohrává matematička a popularizátorka vědy Hannah Fry. A její teorie je překvapivě jednoduchá. Podle matematického modelu máme největší šanci udělat dobré rozhodnutí o životním partnerovi až poté, co máme za sebou určitou část seznamování. V praxi to může vycházet někam do druhé poloviny dvacátých let až k začátku třicítky. A přiznám se, že mě to trochu zaujalo. Protože co když jste člověka, se kterým chcete zůstat celý život, potkali až po čtyřicítce? Znamená to, že jste vykolejili z matematické rovnice? Nebo že jste prostě potřebovali trochu víc času?

Nejdřív se dívat, potom vybírat

Celá teorie vychází z poměrně známého matematického problému, kterému se říká „problém sekretářky“. Představte si, že hledáte nejlepšího člověka na určitou pozici. Kandidáti přicházejí postupně, vy ale nevíte, kdo přijde později. Jakmile jednoho přijmete, je konec. A pokud někoho odmítnete, už se k němu nemůžete vrátit. Jak tedy poznat, kdy už je čas říct: Ano, tohohle beru?

Matematika překvapivě nabízí odpověď. Nejlepší je nejdřív přibližně sedmatřicet procent možností jen poznávat. Dívat se, co je vlastně k dispozici. Získat představu o tom, co nám vyhovuje. A teprve potom dát šanci prvnímu člověku, který se nám zdá lepší než všichni předchozí. Zní to trochu chladně, když mluvíme o lásce. Jenže když odmyslíme matematiku, možná na tom něco je. Vždyť první lásky a první vztahy často opravdu nejsou ty poslední. Neznamená to, že byly zbytečné. Právě naopak. Díky nim zjišťujeme, co chceme, co nechceme a co už příště rozhodně nechceme přehlédnout.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

7 věcí, které zralé ženy ve vztahu už nedělají. Žádný chlap nestojí za to, aby kvůli němu ztratily samy sebe

A proč se tedy mluví právě o věku od šestadvaceti do třiceti let? Tady je potřeba malá brzda. Matematika neříká, že v osmadvaceti letech potkáte svého životního partnera. Tak jednoduché to není. Číslo vzniká podle toho, jak dlouhé období seznamování si představíme. Hannah Fry například pracuje s příkladem člověka, který začne randit v patnácti a chce se usadit kolem čtyřicítky. Prvních třicet sedm procent tohoto období končí přibližně v polovině dvacátých let. Proto se v různých výkladech můžeme setkat s věkem kolem 26, 27, 28 nebo 30 let. Není to tedy žádné magické číslo. Neexistuje den, kdy nám ve 23:59 skončí seznamovací období a ve 24:00 máme začít vybírat manžela nebo manželku. Jde spíš o myšlenku, že potřebujeme nějaký čas na zkušenosti, než dokážeme opravdu poznat, co je pro nás dobré. A možná právě proto je konec dvacítky a začátek třicítky tak zajímavý. Už máme něco za sebou, ale pořád máme před sebou spoustu možností.

Co když jsem toho pravého našla až po čtyřicítce

Tady se dostáváme k části, která je podle mě mnohem zajímavější, rozhodně pro mě. Protože co když jste ve dvaceti vůbec nevěděli, koho hledáte? Co když jste ve třiceti stále zkoušeli pochopit, proč některé vztahy fungují a jiné ne? Co když jste potkali spoustu lidí, několikrát se zamilovali, několikrát se spletli a pak jednoho dne, úplně mimo jakoukoli matematickou tabulku, potkáte někoho, s kým vám všechno začne dávat smysl? Přesně tady má celá teorie své limity. Skutečný život totiž není seznam dvaceti předem připravených kandidátů. Nevíme, kolik lidí během života potkáme. Nevíme, kdy je potkáme. A už vůbec nevíme, jací budeme my sami za deset nebo dvacet let. Hannah Fry sama upozorňuje, že životní partneři nejsou stejní jako kandidáti na pracovní místo nebo byty, mezi nimiž si vybíráme. Její matematický model je především zajímavý způsob, jak se na rozhodování podívat, nikoli návod, podle kterého bychom měli řídit svůj milostný život. A to je docela uklidňující. Možná totiž nehledáme toho pravého. Možná se nejdřív učíme poznat sami sebe.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Za jak dlouho muž pozná, že jste ta pravá? Psychologové našli překvapivou odpověď

Když je nám dvacet, často máme poměrně jasnou představu o tom, jak by měl náš ideální partner vypadat. Měl by být chytrý, hezký, vtipný, zajímavý, úspěšný, spontánní. Jenže pak přijdou vztahy a život. A najednou zjistíme, že některé věci, které jsme považovali za strašně důležité, vlastně nejsou. A naopak začneme oceňovat úplně jiné vlastnosti. Třeba že se s tím člověkem můžeme opravdu bavit. Že se umí omluvit. Že nás respektuje. Že nemusíme předstírat, že jsme někdo jiný. Že se vedle něj cítíme v bezpečí. Že spolu dokážeme projít i nepříjemnými obdobími, aniž bychom měli potřebu utéct. Právě zkušenosti z předchozích vztahů nám mohou pomoct pochopit, co od partnerství vlastně potřebujeme. Jeden z podkladů k této teorii zdůrazňuje například schopnost člověka vidět vlastní chyby, převzít za ně odpovědnost a dokázat o nich s partnerem otevřeně mluvit. A to je možná jedna z věcí, které se s věkem opravdu mění. Ve dvaceti hledáme často především chemii. Později už možná víc hledáme člověka, se kterým se nám dobře žije.

Zdroje: Ideas, Mark Manson, Marie Clare, Lofficiel Ibiza, Thortful

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Kočky se naučily mňoukat tak, aby to připomínalo dětský pláč. Odborníci zjistili, proč jim na to tak dobře skáčeme

Moje sestra začala být cítit močí a potem. Bojím se, že si toho v práci všimnou, ale nevím, jak jí to říct

Mám svou sestru moc ráda a nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu řešit něco tak citlivého. Poslední dobou...

Tajemství vily Tugendhat: Příběh geniální designérky Lilly Reich, která stvořila její slavný interiér

Minulý víkend připomněly grandiózní oslavy v Brně už čtvrtstoletí od chvíle, kdy byla vila Tugendhat...

Václav Matějovský prozradil pikantní tajemství z minulosti: Co se dělo za tenkými zdmi jeho bytu?

Život ve společném bytě má podle Václava Matějovského jednu velkou výhodu, nikdy není nuda. A jednu zásadní...

Recept: Cuketové rolky plněné tvarůžkovou pěnou

Cuketa je díky své jemné, neutrální chuti ideálním partnerem pro výrazné olomoucké tvarůžky. Zatímco...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Matematika lásky: Kdy máme největší šanci najít toho pravého

Měla to být chvilková zábava u pláže. Otec se syny zůstal uvězněný na rozbouřeném moři

Poláci vysvětili 55,6 metru vysokou sochu Panny Marie, nejvyšší v Evropě

Brečela po pěti letech, Mäki dojal drtivý finiš. Ta prsa tam nějak byla, popisovala

Sabina promluvila o rozchodu s Bachelorem Honzou: Kope kolem sebe, nedokáže se poprat s pravdou

Pětiletý Luboš zmizel před svým domem. Pátrání zahrnulo hroby i staveniště a po 15 letech se ozval muž z Afriky