Když politik buduje značku na odporu k elitám a zároveň si nechá startovací kapitál složit od úzkého kroužku milionářů, není to odvaha ani transparentnost. Je to politická fikce, pečlivě zabalená do sloganu o „poctivé práci pro lidi“. Martin Kuba svým hnutím Naše Česko nepřináší nový začátek. Přináší starý model v novém obalu: několik velkých šeků, darovací smlouva přes e-mail a rétorika, která předstírá, že za vším stojí lid.
Miliony od „nikoho“
Podívejme se na čísla. Ve veřejně potvrzených darech jde nejméně o 5,2 milionu korun: Pavel Horský přispěl 1,5 milionu, Matěj Spurný dalšími 1,5 milionu, firma Sebre poslala milion a Milan Teplý z Madety přihodil 1,2 milionu. K tomu se přidává František Čupr, místopředseda představenstva Sparty, tedy přímý spolupracovník Daniela Křetínského, který Spartě předsedá. Čuprovo dárcovství je potvrzené, přesná částka v otevřených zdrojích chybí. Transparentní účet hnutí u Komerční banky vykazoval ke konci června zůstatek 6,88 milionu korun.
To není crowdfunding zdola. To je investiční kolo s omezeným počtem společníků.
Recyklovaná donorová síť
Nejpikantnější na celém příběhu není to, že podnikatelé dávají peníze do politiky, to dělají odjakživa. Pikantní je, že Kuba prodává Naše Česko jako rozchod se starými pořádky, zatímco jeho dárci jsou staré pořádky. František Čupr podle Hlídače státu daroval už v roce 2018 ODS rovných 300 tisíc korun. Donorová logika se nepřerušila. Jen přeskočila z jedné hlavičky na druhou.
A tady se nabízí řečnická otázka: pokud se kolem Kuby seskupují titíž lidé, kteří dříve financovali ODS, v čem přesně spočívá ten „nový začátek“? V logu? V doméně cesko.cz? Přeskupení známé pravicové sítě politiků a donorů kolem čerstvé značky není revoluce. Je to rebranding.
Bez státních peněz, bez alibi
Kubova situace má jednu strukturální zvláštnost, která celý rozpor ještě zostřuje. Po odchodu z ODS mu neplynou žádné státní příspěvky za krajské mandáty. Zákon je v tom nekompromisní: příspěvek na mandát náleží po celé volební období straně, na jejíž kandidátce byl zastupitel zvolen. Kuba odešel, peníze zůstaly v ODS.
Nové hnutí je proto existenčně závislé na soukromých dárcích. A ne na tisících drobných přispěvatelů, ale na hrstce movitých. Samotná architektura darování na webu hnutí to prozrazuje: žádný jednoduchý tlačítkový formulář, žádný veřejný crowdfunding. Místo toho kontakt přes e-mail, individuální darovací smlouva, domluva na míru. To je model šitý na velké částky, ne na stokoruny od „běžných lidí“.
Slogan versus účetnictví
Kuba na webu hnutí mluví o „řešení problémů vás, běžných lidí“, o politice, která má „reálně zjednodušit život“ na úřadě, ve škole, v nemocnici. Krásná slova. Jenže když se podíváte na transparentní účet, neuvidíte tisíce drobných převodů od učitelek, řidičů a důchodců. Uvidíte několik milionových položek od lidí, kteří sedí v představenstvech, řídí potravinářské koncerny a pohybují se na úrovni, kde se „běžný život“ odehrává maximálně za oknem služebního vozu.
Samotné financování automaticky neurčuje program, to je fér přiznat. Ale nastavuje optiku. Hnutí bez masové členské základny, bez státních příspěvků a s rozpočtem postaveným na pěti velkých šecích bude vždy čelit jedné otázce: kdo má k telefonu Martina Kuby blíž, milionový dárce, nebo ten „běžný člověk“ ze sloganu?
Co si za to kupují
Přímý důkaz protiplnění neexistuje. Mluvčí Sparty výslovně uvedl, že Čuprův dar byl osobní iniciativou nespojenou s klubem. Budiž. Ale v politice se nekupuje program, kupuje se blízkost, přístup, privilegovaná pozice u stolu, kde se rozhoduje. A právě to je podstata problému: ne korupce, ale asymetrie. Kdo složí milion, ten se s Kubou potká. Kdo složí dvě stě korun, ten si přečte slogan na webu.
Do říjnových komunálních a senátních voleb zbývají dva měsíce. Na regionální kampaň jsou jednotky milionů použitelný základ. Na celostátní ambice, které z Kubovy prezentace čiší, by to samo o sobě nestačilo, a další milionové šeky od „nikoho“ by ten rozpor mezi značkou a realitou jen prohloubily.
Naše Česko není hnutí pro obyčejné lidi. Je to hnutí pro obyčejné lidi financované neobyčejnými penězi, a právě ten rozdíl by měl každého voliče zajímat víc než jakýkoli slogan.
Zdroj: Kontext24
Autor: Vojtěch Havelka