Videa z rezidenčního komplexu Si-ťien Tchien-mao Kuo-pin-fu obletěla na přelomu června a července 2026 sociální sítě v době, kdy Copernicus hlásil rekordně horký červen pro západní Evropu. Záběry vypadají efektně: z okrajů plochých střech stoupá bílý závoj vodní mlhy a pod budovami se chodí podstatně lépe.
Co přesně v Jün-čchengu naměřili
Na každé budově je rozmístěno přes dvě stě vysokotlakých trysek. Ty rozprašují vodu na kapky tak jemné, že se v horkém a suchém vzduchu odpaří dřív, než stihnou dopadnout na zem. Při odpařování odebírají okolí teplo, klasický fyzikální princip, který zná každý, kdo vystoupil mokrý z bazénu do větru.
Správce areálu Ťia Wen popsal pro CNR konkrétní čísla: teplota vzduchu v areálu klesla o 5 až 8 °C, teplota povrchu země až o 12 °C. Jeden postřikový cyklus trvá přibližně deset minut. Měření probíhalo při venkovní teplotě kolem 38 °C a relativně nízké vlhkosti, tedy v podmínkách, které odpařovacímu chlazení maximálně přejí.
Důležitý detail: veřejně dohledatelná data popisují ochlazení vzduchu a povrchů kolem budov. Validované měření teploty samotné střešní krytiny před spuštěním a po něm se v otevřených zdrojích nepodařilo najít. Systém tedy prokazatelně tvoří chladnější mikroklima v areálu, ale jako „chlazení střechy“ v běžném stavebním smyslu ho zatím označit nelze.
Rozsah a peníze za projektem
Komplex v Jün-čchengu v provincii Šan-si provozuje systém od srpna 2024. Developer, skupina Si-ťien, investoval podle vlastního vyjádření pro server Ifeng přes 10 milionů jüanů, tedy zhruba 32 milionů korun. Dokončená první etapa pokrývá nejméně sedm obytných domů; některé čínské zdroje uvádějí osm.
Provoz a údržbu zajišťuje správa areálu. Jeden desetiminutový cyklus vyjde přibližně na 10 tisíc jüanů, asi 32 tisíc korun. Obyvatelé za službu neplatí zvlášť, je součástí základních poplatků za správu. Přesná spotřeba vody na cyklus ani za celý den nebyla zveřejněna, což je z hlediska hodnocení udržitelnosti systému podstatná mezera.
Že nejde o ojedinělý experiment, napovídá širší čínský kontext. Peking od roku 2015 centrálně financuje pilotní projekty takzvaných „houbových měst“, které pracují s retencí a odpařováním vody jako nástrojem městského klimatu. Jün-čcheng do tohoto rámce zapadá; Čína není napřed ve fyzice, ale ve schopnosti rychle pilotovat a viditelně nasazovat řešení v terénu.
Proč to v Česku nebude fungovat stejně
Odpařovací chlazení má jeden zásadní háček: potřebuje suchý vzduch. Čím víc je vzduch nasycený vodní párou, tím pomaleji se mlha odpařuje a tím menší je chladicí efekt. ČHMÚ výslovně uvádí, že vysoká vlhkost omezuje odpařování a zesiluje pocit dusna. Americký Národní institut pro obnovitelnou energii (NREL) jde ještě dál: přímé odpařovací chladiče se podle něj nemají používat ve vlhkém klimatu, protože do vzduchu přidávají další vlhkost.
České léto přitom střídá suché tropické dny s dusným, vlhkým vedrem. V prvním případě by efekt mohl být znatelný. Ve druhém by mlžení mohlo paradoxně zhoršit pocitové podmínky; německý Umweltbundesamt upozorňuje na potřebu dalšího výzkumu negativních biometeorologických efektů právě v horko-vlhkých epizodách.
A pak je tu zásadní rozdíl oproti klimatizaci: ta kromě chlazení vzduch i odvlhčuje, což je v dusném létě klíčová funkce. Systém z Jün-čchengu nic takového nedělá. Jako náhrada bytové klimatizace tedy není doložen, a podle fyzikálního principu ani být nemůže.
Co už v Česku máme
Praha provozuje městská mlžítka od roku 2019. Podle monitorovací zprávy Klimatického plánu jich v roce 2025 fungovalo 28, k tomu 15 takzvaných osvěžítek s automatickou aktivací při teplotě nad 23 °C. Brno má mlžítka na náměstí Svobody už řadu let. Princip rozprašování vody pro ochlazení veřejného prostoru tedy v Česku neznámý není.
Rozdíl oproti Jün-čchengu je v měřítku a umístění. Česká mlžítka stojí na úrovni chodníku, jsou bodová a slouží kolemjdoucím. Čínský systém pokrývá střechy celého obytného souboru a cílí na mikroklima mezi budovami. Přímý střešní komunitní systém ve stylu Jün-čchengu se v českých veřejných zdrojích zatím neobjevuje.
Kde by podobné řešení dávalo smysl? Podle nás v hustě zastavěných veřejných prostorech s minimem stínu, při suchých vedrech a tam, kde město dokáže řešit vodu nepitným zdrojem nebo retencí. Klíčové je provoz vázat na aktuální teplotu i vlhkost, vyřešit údržbu trysek a hlavně neprodávat to jako náhradu klimatizace.
Nový nápad to není. Nové je měřítko
Fyzikální princip odpařovacího chlazení zná lidstvo tisíce let. Co je na Jün-čchengu zajímavé, není věda, ale inženýrská odvaha: vzít známý efekt a nasadit ho řízeně na střechy sedmi vícepodlažních bytových domů s měřitelným výsledkem. Jako nástroj pro zmírnění městského tepelného ostrova v suchém klimatu to funguje. Jako univerzální řešení přehřátých bytů ve vlhké střední Evropě ne.
Kdo čeká zázračnou klimatizaci ze střechy, bude zklamán. Kdo hledá další dílek do mozaiky městské adaptace na vedra, může z Jün-čchengu něco vzít, jen s teploměrem v jedné ruce a vlhkoměrem v druhé.
Zdroj: Chalupáři-Zahrádkáři
Autor: Zdeňka Pavelková