Těšíte se na klidný večer, a místo toho skončíte u stolu hned vedle dveří na toaletu nebo v místě, kudy táhne od vchodu. Většina lidí to mlčky vydrží a večer si tím pokazí. K přesazení přitom nepotřebujete žádné tajné zaklínadlo. Stačí personálu říct jednu věc, na kterou se skoro vždycky zapomíná.
Většina hostů radši mlčí. Úplně zbytečně V hlavě nám straší představa, že požádat o jiný stůl je drzé nebo že se to prostě „nedělá”. Spousta lidí proto celý večer trpí u stolu, který jim nesedí, jen aby nemuseli říct slovo. Je to ale jedno z těch zastaralých pravidel slušného chování, která můžete klidně pustit z hlavy.
Do restaurace i do hospody jdete utratit peníze a strávit příjemný čas. Máte plné právo sedět tam, kde vám bude dobře. A obsluha to ví. Personálu záleží na tom, abyste odcházeli spokojení a vrátili se. Zdvořilá prosba o přesazení pro obsluhu není nic mimořádného. Řeší ji dnes a denně.
Přečtěte si také: Žebříček 10 jídel, která by mělo umět každé dítě podle věku. Češi vychovávají generaci, co neuvaří ani vajíčko
Tajemství je v jediném slově: proč Tady přichází ta slíbená věta. Většina lidí, když se konečně odhodlá, řekne jen „mohli bychom si sednout jinam?”. Číšník v tu chvíli neví, jak zareagovat. Nezná důvod, takže vám klidně nabídne stůl, který je na tom úplně stejně.
Kouzlo spočívá v tom, že k prosbě přidáte důvod. Místo mlhavého „chceme jinam” zkuste „od dveří sem táhne, mohli bychom přesednout?” nebo „rádi bychom seděli u okna”. Personál najednou přesně ví, co potřebujete, a umí vám vyjít vstříc. Konkrétní důvod promění neurčitou stížnost v něco, co jde snadno vyřešit.
A nemusí jít o nic zásadního. Klidně řekněte, že je vám u stolu těsno, že chcete klid dál od baru nebo posezení blíž k oknu. Čím konkrétnější budete, tím líp.
Přečtěte si také: Tenhle 1 obyčejný hrnek z roku 1985 má dnes cenu až 18 000 Kč. Po Česku jich koluje sotva 200 kusů a vy ho máte možná v kuchyni
Nejlepší chvíle přijde dřív, než se posadíte Spousta hostů čeká, až je obsluha usadí, a teprve pak je napadne, že se jim místo nelíbí. Vstávat od prostřeného stolu a stěhovat se je přitom mnohem nepříjemnější než říct si o místo včas.
Nejvhodnější moment poznamenat, kde byste chtěli sedět, přichází ještě než si sednete. Ilustrační foto. Zdroj: Min(Felix) Xu / Unsplash. Ideální okamžik nastává ve chvíli, kdy vás personál vede ke stolu. Právě tehdy je nejsnazší poznamenat, že byste raději seděli jinde. Ještě lepší je myslet na to dopředu. Když si stůl rezervujete, řekněte svoje přání rovnou při rezervaci. Obsluha s ním pak může počítat a vyhnete se jakémukoliv přesouvání.
Kdy ani ta nejlepší věta nezabere Slib z titulku má jeden háček. Ani sebezdvořilejší prosba neznamená, že vás pustí opravdu kamkoliv. V plné restauraci jiný volný stůl jednoduše být nemusí, a personál za to nemůže.
Přečtěte si také: Tahle jarní pochoutka, která chutná líp než lanýž za 80 000 Kč/kg, právě teď zaplavila tržnice
Počítejte taky s tím, že některá místa jsou nedotknutelná. Jak připomíná gastronomický publicista Pavel Maurer, lepší podniky si drží vybrané stoly pro své štamgasty, tedy pravidelné hosty, které tam potkáte skoro pokaždé. Takový stůl nedostanete, ani kdybyste prosili sebehezčí větou.
Když vám obsluha nevyhoví, přijměte to v klidu a poděkujte. Hádka ani uražené mlčení vám dobrý večer nezachrání. Zkušení číšníci umí vyprávět o hostech, kterým ukázali jeden stůl za druhým a žádný se jim nezamlouval. Takový host si u personálu žádné body nepřidá. Vstřícnost a slušný tón v restauraci otevřou víc dveří než pocit, že máte na něco nárok.
Zdroje: Autorský text, https://www.tastingtable.com/2004530/how-to-ask-for-different-restaurant-table/, https://cestovani.inform.cz/restaurace/etiketa-stolovani-v-restauraci-jak-se-chovat-a-co-nedelat/, https://www.apetitonline.cz/lide-jidlo/etiketa-v-restauraci-kde-sedi-zena-kam-odlozit-kabelku, https://www.iglanc.cz/psychologie/etiketa-jak-se-chovat-v-restauraci/, https://radiozurnal.rozhlas.cz/pavel-maurer-jak-si-v-restauraci-poradit-s-necekanymi-problemy-6308001