OBSAH ČLÁNKU:
- Výskyt a původ schizofrenie
- Příznaky schizofrenie
- Typy schizofrenie
- Léčba schizofrenie
- Nejčastěji pokládané otázky
Představ si, že se probudíš do úplně běžného rána. Jdeš si udělat kávu, ale najednou dostaneš nepříjemný pocit, že tě někdo pozoruje přes žaluzie. Na ulici potkáš souseda, který se usměje, tobě ale probleskne hlavou, že ti určitě chce ublížit. Do toho zaslechneš zlověstný šepot, když jsi úplně sama. Ty hlasy znějí stejně reálně, jako když na tebe mluví kamarádka u sklenky vína.
Lidi, kteří trpí schizofrenií, prožívají tzv. psychózu, které si obvykle nejsou vědomi. Nevymýšlejí si, opravdu mají pocit, že všechno, co cítí, vidí a slyší, je absolutní realita. Stejně jako je pro nás normální vidět stíny stromů a slyšet projíždějící tramvaj, pro ně je stejně tak normální pocit, že je pronásleduje mafie nebo že uvnitř místnosti slyší zvuk vrtulníku.
Odborníci by řekli, že mají naprosto deformované myšlení a vnímání, na což pak navazuje řeč a chování. Pro schizofrenii je typické nevyvratitelné přesvědčení o věcech, které nejsou objektivní pravda (odborně bludy) a vidiny nebo slyšiny věcí, které ostatní nevnímají (halucinace). Schizofrenik se tak často chová nepředvídatelně, třeba se směje u vážných situací. Celkově je i neskutečně utlumený, jako by byl jen tělo bez duše.
Pozor! Schizofrenici nemají žádnou rozpolcenou osobnost, jak se často plete ve filmech. Nemocný člověk má jen jednu osobnost, která ale ztratila kontakt s tím, co je reálné. Žije si ve svém vlastním vnitřním světě. Nemoc, při které mají lidi pocit, že v nich žije víc osob, ale fakt existuje. Odborně se jí říká disociativní porucha osobnosti.
Výskyt a původ schizofrenie
U mužů schizofrenie nejčastěji propuká mezi 15. a 25. rokem života. My ženy máme „štěstí“ – potkává nás o něco později, obvykle mezi 25. a 35. rokem.
Ještě než se rozjede naplno, vysílá nenápadné varovné signály. Člověk se začne lidem i světu pomaličku vzdalovat. Bývá nezvykle hloubavý, všechno si bere osobně a postupně se stahuje do sebe.
A jak tahle těžká nemoc vzniká? Odborníci si myslí, že si v sobě člověk nese genetickou dispozici (Tienari, 1991). Vliv mají i drobné komplikace při těhotenství nebo porodu, které v mozku zanechají nepatrnou vnitřní vlohu. Ta ale sama o sobě k nemoci nestačí.
Aby se schizofrenie naplno rozjela, potřebuje silný stres produkující kortizol (Walker & Diforio, 1997). Třeba těžký rozchod, úmrtí blízkého člověka, obrovský tlak ve škole nebo práci, případně experimentování s drogami. Můžeš si to představit tak, že genetika je jako zápalka a těžká životní situace jako jiskra, která ji „v pravý čas“ zapálí.
Příznaky schizofrenie
Psychologové rozlišují dva druhy příznaků u schizofreniků, konkrétně pozitivní, tedy kdy něco přebývá, a negativní, kdy zase něco chybí (Andreasen, 1982). Hned ti to naservírujeme konkrétněji.
- Pozitivní příznaky
- Negativní příznaky
- Deformované myšlení a řeč
Pozitivní příznaky
Příkladem pozitivního příznaku jsou bludy, které můžeš chápat jako poruchu myšlení. Nejčastěji se objevují paranoidní, kdy jsou lidi chorobně podezřívaví a vztahovační. Nikdo není schopný jim jejich přesvědčení vymluvit.
Dál mají schizofrenici narušené vnímání, což se projevuje tím, že halucinují. Mezi nejčastější halucinace patří:
- sluchové a zrakové – člověk slyší hlasy a vidí před sebou různé obrazy, včetně lidí
- čichové a chuťové – nemocný cítí vůni jídla a jeho chuť na jazyku
- tělové – má pocit, že létá nebo padá, někdo ho posedl a ovládá jeho tělo nebo že za něj píše někdo jiný
- intrapsychické – pocit, že mu někdo vkládá myšlenky do hlavy nebo je on sám od někoho krade
Hrůzná statistika ukazuje, že téměř 5 % nemocných spáchá sebevraždu (Palmer et al., 2005). Někdy se tak rozhodnou právě kvůli naléhavému nabádání hlasů, které k němu můžou mluvit (třeba mu něco přikazovat) v hlavě, jindy ze zoufalého strachu z pronásledování.
Negativní příznaky
Pak jsou tu ještě negativní příznaky:
- oploštěná afektivita – schizofrenika nic nepřekvapí, nemá žádné emoce, nedokáže být ani příliš šťastný ani smutný
- abulie – není schopný se rozhodnout, nic nechce, je prostě pasivní
- ztráta zájmu
- sociální stažení – schizofrenik má často pocit, že mu nikdo nerozumí, že do tohohle světa nepatří
- kognitivní dysfunkce – pro nemocného člověka je neuvěřitelně těžké se soustředit, zapamatovat si věci nebo si srovnat, co má udělat
- nespavost nebo děsivé sny
Deformované myšlení a řeč
To ale ani zdaleka není všechno. Schizofrenik má úplně rozpadlé, roztříštěné myšlení, což je těžké si představit. Objevuje se třeba ozvučování myšlenek, které v hlavě slyší, jako by je někdo řekl v jeskyni. Taky trpí tzv. planým mudrováním, kdy svému okolí říká často nesmyslné úvahy o bezvýznamných věcech.
Schizofrenik prostě nedokáže uvažovat v souvislostech. Myšlenkám nemocného chybí logický řád, na který pak navazuje i nesouvislá řeč, které vůbec není rozumět. Zajímavé je, že někdy třeba dokola opakují stejné slovo, vymýšlí si nová a tak dále. Na řeč pak navazuje nepochopitelné chování.
Zajímavé ale je i to, že se schizofreničky a schizofrenici v tom, co prožívají, trošku liší. U žen má nemoc vlivem estrogenu o něco mírnější průběh. Mívají míň negativních symptomů, takže nejsou tak odtažité a pasivní, ale častěji trpí bludy o vztazích, úzkostmi a prudkými výkyvy nálad (Riecher-Rössler & Häfner, 1993). Muži se zase o dost víc izolují a ještě víc než normálně nedokážou navazovat vztahy.
Typy schizofrenie
Psychologové rozlišují různé typy nemoci, které od sebe odlišují hlavně bludy a halucinace (podle klasifikace MKN-10 a MKN-11).
- Paranoidní
- Hebefrenní
- Katatonní
Paranoidní
Člověk je přesvědčený, že ho někdo pronásleduje, sleduje a chce mu ublížit. Mozek mu sám od sebe vytváří zvuky nebo hlasy, které nikdo jiný neslyší. A neříkají mu nic pozitivního.
Trpí taky poruchou vnímání. Pro zdravé lidi běžné věci, jako je třeba blikající lampa na ulici nebo pohled cizího člověka, jsou pro ně tajnými znameními, že jim hrozí nebezpečí.
Hebefrenní
Tenhle typ schizofrenie se projevuje chaotickým a dětinským chováním. Člověk se bezdůvodně usmívá, má nevhodné výbuchy smíchu nebo bujarou náladu. Zmateně mluví i myslí, používá podivná gesta a přehnanou mimiku. Prostě jak puberťák, který z toho ale nevyroste.
Chová se impulzivně, náladově. Nedokáže dokončit nějakou smysluplnou činnost. Kvůli tomu, že okolí nerozumí jeho chování, postupně dochází k sociální izolaci.
Katatonní
Při tomto stavu člověk ztrácí kontrolu nad svým tělem a vnímáním. Jo, je to opravdu tak děsivé, jak to zní. Nemocný si prochází dvěma fázemi – buď ztuhne jako socha a nereaguje, nebo je neklidný. Kromě toho reaguje dvěma styly – buď dělá bezmyšlenkovitě to, co mu někdo řekne, nebo se naopak tvrdohlavě brání jakémukoli pokynu. A mezitím uvnitř prožívá naprosto snový svět, který tvoří neuvěřitelně živé vize a halucinace.
Existují i další typy, jako třeba depresivní stavy po schizofrenii, stav, kdy zůstávají jen negativní symptomy nebo plíživá schizofrenie s postupným vývojem, ale tím tě v našem přehledu nebudeme zatěžovat.
Léčba schizofrenie
Odborníci se shodují, že nejlepší je kombinovat léky a psychologickou podporu (NICE, 2014).
- Farmakoterapie a biologická léčba: Základem jsou antipsychotika, v závažnějších případech ale může schizofrenik jít i na elektrokonvulzivní terapii (ECT) (ano, pořád se to na psychiatriích dělá, a ne, nevypadá to tak šíleně, jako ve filmech).
- Psychoterapie a nácvik dovedností: Skvělé je doplnit léky psychoterapií a hlavně cvičením sociálních dovedností. Schizofrenii totiž často nejde úplně vyléčit, cílem psychologů je spíš nemocnému pomoct začlenit se do společnosti a fungovat i s příznaky. Lékaři se do léčby snaží zapojovat i rodinu a blízké nemocného člověka. Velmi pomáhá i arteterapie, kde se schizofrenik může kreativně vyřádit.
- Kognitivní trénink a práce s myšlením: Účinný je i trénink paměti a pozornosti i práce s myšlenkovými vzorci. Nemocní se v terapii učí například neskákat k ukvapeným závěrům (třeba k přesvědčení, že jim soused chce ublížit) a líp rozumět tomu, proč lidi v jejich okolí reagují tak, jak reagují.
- Hlídání zdravých návyků: Ani schizofrenici se nevyhnou dodržování jídelníčků, pohybu a hlídání hladiny cukru nebo tlaku. Zajímavostí je, že je lékaři motivují i k odvykání od kouření, cigaretový kouř totiž snižuje účinek některých léků.
- Peer podpora: Neodmyslitelnou součástí léčby skoro každé duševní nemoci jsou tzv. peer pracovníci, které si můžeš představit jako parťáky. Prošli si tím samým, a díky tomu můžou předat své zkušenosti dál. A jsou živým důkazem, že to jde a je možné se zotavit.
Náš tip: Když nebudeš vědět, na co se večer kouknout, vzpomeň si na nás a zkus nějaké filmy o schizofrenii. Filmoví fanoušci doporučují trhák Hlasy (se sexy Ryanem Reynoldsem), Čistá duše nebo Hlasy v hlavě. Díky našemu článku už budeš vědět, co se u postav se schizofrenií děje!
Nejčastěji pokládané otázky a odpovědi na ně
Co je schizofrenie?
Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, při kterém člověk ztrácí kontakt s realitou.
Jaké jsou příznaky schizofrenie?
Mezi příznaky schizofrenie patří bludy, halucinace, poruchy řeči, sociální stažení, pasivita, ztráta zájmu a problémy se soustředěním.
Jak začíná schizofrenie?
Člověk se může postupně uzavírat do sebe, vzdalovat ostatním, být nezvykle hloubavý a brát si běžné situace moc osobně.
Co jsou bludy u schizofrenie?
Bludy jsou přesvědčení, která neodpovídají objektivní realitě. Člověk může například věřit, že ho někdo sleduje nebo mu chce ublížit.
Jaké halucinace způsobuje schizofrenie?
Objevit se mohou sluchové, zrakové, čichové, chuťové, tělové nebo intrapsychické halucinace. Časté je například slyšení hlasů.
Co jsou pozitivní příznaky schizofrenie?
Pozitivní příznaky jsou projevy, které se k běžnému vnímání přidávají. Patří mezi ně hlavně bludy a halucinace.
Co jsou negativní příznaky schizofrenie?
Patří mezi ně ztráta emocí a zájmu, pasivita, sociální stažení nebo problémy s pamětí, pozorností a rozhodováním.
Jak schizofrenie ovlivňuje myšlení a řeč?
Myšlení může být roztříštěné a bez logiky. Výsledkem bývá nesouvislá řeč, opakování slov nebo vytváření nových výrazů.
Je schizofrenie rozpolcená osobnost?
Ne. Člověk se schizofrenií nemá víc osobností, ale jednu osobnost, která může ztrácet kontakt s realitou.
V jakém věku schizofrenie propuká?
U mužů nejčastěji mezi 15 a 25 lety, u žen obvykle později, mezi 25 a 35 lety.
Jak vzniká schizofrenie?
Na rozvoji se může podílet genetická dispozice, další biologické vlivy a silný stres.
Co může spustit schizofrenii?
Spouštěčem může být těžký rozchod, úmrtí blízkého, silný tlak ve škole či práci nebo experimentování s drogami.
Jaké jsou typy schizofrenie?
Především paranoidní, hebefrenní a katatonní. Liší se projevy, bludy, halucinacemi a chováním.
Jak se schizofrenie léčí?
Léčba kombinuje hlavně antipsychotika a psychologickou podporu. Pomoct může i psychoterapie, trénink dovedností, zapojení rodiny a podpora peer konzultanta.
Dá se schizofrenie vyléčit?
Schizofrenii často nejde úplně vyléčit. Léčba se zaměřuje na zmírnění příznaků a pomoc člověku s fungováním v běžném životě.
Autorka článku: Mgr. Kateřina Rakúsová
Použité zdroje:
- Zápisy z psychopatologie a skripta na státnice na magisterském oboru psychologie vysoké školy FSS Muni Brno
- mkn10.uzis.cz/prohlizec/F20
- icd.who.int/browse/2026-01/mms/cs#1683919430
- Tienari, P. (1991). Interaction between genetic vulnerability and family environment: the Finnish adoptive family study of schizophrenia. Acta Psychiatrica Scandinavica, 84(5), 460–465. doi.org/10.1111/j.1600-0447.1991.tb03178.x
- Walker, E. F., & Diforio, D. (1997). Schizophrenia: A neural diathesis-stress model. Psychological Review, 104(4), 667–685. doi.org/10.1037/0033-295x.104.4.667
- Andreasen, N. C. (1982). Negative Symptoms in Schizophrenia. Archives of General Psychiatry, 39(7), 784. doi.org/10.1001/archpsyc.1982.04290070020005
- Palmer, B. A., Pankratz, V. S., & Bostwick, J. M. (2005). The Lifetime Risk of Suicide in Schizophrenia. Archives of General Psychiatry, 62(3), 247. doi.org/10.1001/archpsyc.62.3.247
- Riecher-Rössler, A., & Häfner, H. (1993). Schizophrenia and oestrogens — is there an association? European Archives of Psychiatry and Clinical Neuroscience, 242(6), 323–328. doi.org/10.1007/bf02190244
- NICE. (2014). Psychosis and schizophrenia in adults: prevention and management. National Institute for Health and Care Excellence (NICE guideline CG178). nice.org.uk/guidance/cg178