U žen je tento vliv často ještě silnější. Ženy bývají citlivější na vztahy, více přemýšlejí o tom, co si o nich druzí myslí, a častěji si své starosti nechávají pro sebe. Když se pak přidá pocit, že jsou na všechno samy, tělo začne žít ve stálém napětí. Mnoho žen si přitom ani neuvědomí, že jejich potíže mohou souviset právě s dlouhodobou nespokojeností, osaměním nebo s tím, že si v hlavě neustále přehrávají černé scénáře.
Samota není totéž jako být sama
Člověk může být celý den mezi lidmi a přesto se cítit velmi osamělý. A naopak, někdo může žít sám a samotu vůbec necítit. Nejde totiž o to, kolik lidí kolem sebe máme. Důležité je, jestli máme pocit, že nás někdo chápe, že se máme komu svěřit a že někam patříme. Právě ženy po čtyřicítce a v pozdějším věku bývají samotou ohrožené více. Děti odejdou z domova, partner je často v práci, někdy přijde rozchod nebo smrt blízkého člověka. Žena přitom dál funguje, stará se o domácnost, práci i ostatní, ale uvnitř má stále silnější pocit prázdna. Výzkumy ukazují, že dlouhodobá samota se u žen postupně zhoršuje. Čím déle trvá, tím víc ovlivňuje nejen psychiku, ale i tělesné zdraví.
Co se děje v těle, když je žena dlouhodobě nešťastná
Když člověk prožívá samotu, strach nebo neustálou nespokojenost, tělo to bere jako ohrožení. Začne vyrábět více stresových látek. Ty mají pomoci zvládnout krátkodobou krizi, jenže když jsou v těle týdny, měsíce nebo roky, začnou škodit. Žena pak může mít pocit, že je pořád unavená, špatně spí, bolí ji hlava, hůř se soustředí nebo je podrážděná. Některé ženy začnou více jíst, jiné naopak ztratí chuť k jídlu. Často se objeví i bolesti zad, tlak na hrudi nebo pocit, že už na nic nemáte sílu.
Dlouhodobý stres a negativní myšlení oslabují obranyschopnost. Tělo je pak náchylnější k nemocem a hůře se uzdravuje. Nejde jen o psychické potíže. Studie ukazují, že ženy, které se dlouhodobě cítí osamělé nebo nespokojené, mají vyšší riziko celé řady nemocí. Častěji se u nich objevuje vysoký krevní tlak. Tělo je totiž stále ve střehu, cévy jsou více napjaté a srdce pracuje pod větší zátěží. To může časem vést až k nemocem srdce nebo k mrtvici. Samota také zvyšuje riziko cukrovky druhého typu. Dlouhodobý stres totiž narušuje hospodaření těla s cukrem. Žena může přibírat, mít větší chuť na sladké a být stále unavená.
Častější jsou také potíže s imunitou. Osamělé ženy bývají nemocnější, častěji bývají nachlazené, trpí na virózy nebo záněty. Tělo jako by ztratilo sílu bránit se. Velmi silná je souvislost mezi samotou a nemocemi duše. Dlouhodobá nespokojenost může přerůst v úzkosti nebo deprese. Žena začne mít pocit, že nic nemá smysl, že nikoho nezajímá nebo že už nikdy nebude lépe. Právě tady bývá nebezpečné negativní myšlení. Když si člověk stále opakuje: „Nikdo mě nemá rád.“ „Jsem jen na obtíž.“ mozek těmto větám začne věřit. Žena se pak ještě více uzavírá do sebe, méně chodí mezi lidi a samota se prohlubuje.
U některých žen může dlouhodobé osamění zhoršit také paměť a soustředění. Ve vyšším věku se častěji objevují potíže podobné začínající demenci. Mozek, který je dlouhodobě pod stresem a bez dostatečného kontaktu s druhými, stárne rychleji.
Proč negativní myšlení tělu tak škodí
Negativní myšlení neznamená, že si někdo občas postěžuje nebo má špatný den. Problém nastává ve chvíli, kdy žena každý den očekává to nejhorší, neustále se obává budoucnosti a sama sebe vidí jen v tom nejhorším světle. Takové myšlení je pro tělo vyčerpávající. Mozek nerozlišuje, jestli je nebezpečí skutečné, nebo jen v našich představách. Když si žena stále opakuje, že něco nezvládne, že je sama nebo že se určitě stane něco špatného, tělo reaguje stejně, jako by hrozilo skutečné nebezpečí. Srdce bije rychleji, stoupá tlak, svaly jsou napjaté a člověk je stále ve stresu. Po měsících nebo letech takového stavu může přijít:
- vyčerpání
- nespavost
- bolesti hlavy
- bolesti žaludku a střev
- vysoký tlak
- bušení srdce
- úzkosti a deprese
- zhoršení nemocí, které už žena má
Možná to zní zvláštně, ale mozek prožívá samotu podobně jako fyzickou bolest. Proto může být osamělost tak vyčerpávající. Není to slabost ani přecitlivělost. Je to skutečný stav, který se promítá do těla. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že dlouhodobá samota škodí zdraví podobně jako kouření nebo silná nadváha. Samota nevznikne ze dne na den, a stejně tak většinou nezmizí během jednoho týdne. Dá se ale postupně oslabit. Každý malý krok se počítá. Jedna návštěva, jeden telefonát, jeden rozhovor. Tělo i mysl potřebují vědět, že na všechno nemusíme být sami.
Zdroje: The Wave, CDC, Communities, NIH, Health, Health care, PMC
Související články