Při stěhování nebo úklidu se snadno stane, že staré věci po rodičích putují rovnou do kontejneru. Málokdo přitom tuší, že některé z nich mají dnes u sběratelů překvapivě vysokou cenu. Platí to hlavně o jedné věci, kterou měla za socialismu doma skoro každá rodina a dnes už jí rychle ubývá.
Barevné sklo z každé kredence Řeč je o barevném lisovaném skle z dob socialismu. Vázy, mísy, popelníky a cukřenky v odstínech modré, zelené, jantarové nebo fialové zdobily obýváky a kredence napříč celým Československem.
Vyrábělo se jednoduše a hlavně levně. Rozpálená sklovina se pod velkým tlakem vtlačila do kovové formy, během okamžiku byl výrobek hotový, a tak šlo sklo chrlit v obřích sériích. Cena se držela nízko, takže takovou vázu měla doma opravdu každá domácnost.
Přečtěte si také: Řezník vysvětluje. Nejhorší místo pro uskladnění masa, které se rychle zkazí
Právě proto si téhle produkce dlouho nikdo příliš necenil. Když pak vyšla z módy, spousta kusů skončila v bazaru, ve sběrném dvoře nebo rovnou v popelnici.
Cenu dělá jméno za návrhem Rozdíl mezi obyčejnou vázou a sběratelským skvostem se skrývá v tom, kdo ji navrhl. Zlom přišel na konci 50. let, kdy do skláren nastoupili školení výtvarníci a obyčejná sériová produkce začala získávat uměleckou ambici.
Nejvíc dnes letí kousky od trojice František Vízner, Rudolf Jurnikl a Vladislav Urban, kteří v 60. letech patřili k přední generaci výtvarníků lisovaného skla. K absolutní špičce oboru patří i návrhy Adolfa Matury. Jejich vázy a mísy působí spíš jako plnohodnotné designové objekty, plné hlubokých reliéfů, optických efektů a sytě barveného jádra.
Přečtěte si také: Vezměte pomeranč a napíchejte do něj hřebíček. Za tenhle nápad by měl někdo dostat vyznamenání
O sběratelské hodnotě lisovaného skla rozhoduje především jméno jeho výtvarníka a propracovanost reliéfu. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. V roce 1965 se většina českých a moravských skláren spojila do koncernu Sklo Union. Pod něj spadaly i proslulé hutě v Rosicích, Libochovicích a Heřmanově Huti, odkud pochází řada dnes vyhledávaných kusů.
Doma nechtěné, v cizině žádané Zatímco u nás lidé tohle sklo často bez rozmyslu vyhazují, v zahraničí kolem něj vyrostla živá sběratelská scéna. Zájem hlásí hlavně sběratelé z Anglie a Německa a nejvzácnější kousky míří do jejich sbírek.
České lisované sklo se navíc dostalo i za dveře světových muzeí, například do amerického Corning Museum of Glass nebo pražského Uměleckoprůmyslového musea. Že jde o uznávaný designový fenomén, potvrdila i velká výstava Ušlechtilý lis v chebském Retromuseu.
Přečtěte si také: Není hůř postříkaná zelenina než tato: Češi ji jedí denně a netuší, kolik chemie v ní zůstává
Zachovalých kusů rok od roku ubývá. Po roce 1989 sklárny nedokázaly čelit levnému dovozu ze zahraničí a jejich provozy postupně končily. Nejdéle vydržela Heřmanova Huť, kde skončila výroba až v roce 2009. Čím méně starých vzorů zbývá, tím víc jejich cena roste.
Jak poznáte cenný kus Než se rozhodnete, jestli máte doma poklad, nebo běžnou vázu za pár korun, zaměřte se na tři věci:
Autor. Pokud se výrobek povede spojit s konkrétním uznávaným designérem, jeho hodnota rázem stoupá. Napovědět může tvar, katalogové číslo na dně nebo srovnání s odbornými publikacemi a sběratelskými weby. Vzácnost. Běžně vyráběné série mají cenu spíš symbolickou, kdežto neobvyklé tvary, netypické barvy nebo malé edice sběratelé shánějí. Stav, ten je možná nejdůležitější. Škrábance, matné stopy po utírání nebo zašlý vodní kámen dokážou srazit cenu i na desetinu, protože sběratelé chtějí kusy bez oťuků a poškození. Kolik za staré sklo dostanete Přečtěte si také: Levná zelenina, kterou dietologové řadí do jídelníčku nejčastěji. Zasytí a stojí pár korun
Ceny se pohybují od stovek korun po desítky tisíc a rozhoduje právě kombinace jména, vzácnosti a stavu. Obyčejná lisovaná váza vynese jednotky tisíc, výjimečné autorské kusy a kompletní sady se šplhají mnohem výš.
Že nejde o plané odhady, ukazují aukce. V aukční síni Prague Auctions se práce Františka Víznera prodávaly za jednotky tisíc korun a jeden jeho vzácnější autorský kus změnil majitele za 21 000 korun. Za nejhledanějšími signovanými kusy jsou sběratelé ochotní jít ještě výš.
Zpeněžit ho jde nejsnáze přes aukční portály nebo starožitnictví.
Přečtěte si také: Babiččin trik na svíčkovou zná málokdo. Stačí 1 lžička do omáčky a chuť bude jako z restaurace
Než starou vázu vyhodíte Ne každá barevná mísa po babičce je malé jmění a většina kusů má hodnotu spíš symbolickou. I tak se starému sklu vyplatí chvíli věnovat dřív, než zamíří natrvalo do kontejneru.
Podívejte se na dno, porovnejte tvar s fotkami na sběratelských webech a všímejte si signatur nebo katalogových čísel. Klidně se totiž stane, že zaprášený kousek ze skříně někdo jiný ocení násobně výš, než byste čekali.
Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Matura, https://www.sklo-union.eu/fenomen, https://www.jidloaradost.ambi.cz/clanky/pribeh-ceskeho-pullitru-jak-se-ze-spotrebniho-zbozi-stal-designovy-symbol-ktery-se-po-letech-vraci-do-hospod, https://www.pragueauctions.com/akce/kalendar/velka-aukce-ceskeho-skla-a-keramiky-1/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/brousene-sklo-cena/