Gene Roddenberry měl za sebou kariéru bojového pilota, pilota Pan Am i policisty, než se stal scenáristou. Psal hlavně televizní westerny, ale sám byl velkým fanouškem sci-fi. Nemělo by být tedy překvapivé, že jednou přinesl námět, který této zálibě odpovídal. V konceptu
Star Treku se projevovala jeho zkušenost s armádou, hierarchií, technologií i přísnými velitelskými systémy a také určitý tvůrčí vztah k westernu. Ostatně sám svůj seriál studiu popisoval jako Wagon Train to the Stars, podle tehdy populárního westernového seriálu
Wagon Train.
Posádka vesmírné lodi byla pojata jako westernoví pionýři, kteří se vydají za nepoznané hranice země a objevují jak její krásy, tak nebezpečí a konflikty. Na konci epizody zachrání situaci a odjedou vstříc novým dobrodružstvím. Nakonec, western byl v té době populárním žánrem, se kterým nebylo možné šlápnout vedle. Na rozdíl od sci-fi. Na to bylo pohlíženo stále trochu svrchu. Na vzniku Star Treku se význačně podílela producentka Lucille Ball, šéfka společnosti Desilu Studios. Studio pomohlo vyleštit treatment a kodifikovat tvář, jakou by měl seriál mít, a nabídlo jej televizi NBC. Na podobě Star Treku se tehdy podepsalo dost vlivů; vedle už zmíněného westernu seriál skýtal poměrně bezpečný rámec. Posádka zkrátka každý týden zavítala na novou planetu v neznámém vesmíru.
Vnější vlivy
Vedle toho seriál ovlivnily romány C. S. Forestera o námořním kapitánu Horatiu Hornblowerovi a jeho dobrodružstvích během napoleonských válek. Uzavřená loď, disciplína uprostřed neznámé situace a velitel, který se během nepříznivých podmínek musí rozhodovat rychle – to se stalo jedním z určujících aspektů Star Treku. Zcela nevyhnutelně se do seriálu propsala i Roddenberryho láska ke sci-fi. Star Trek fungoval prakticky jako Krajní meze se stálými postavami, každá epizoda přinesla nový fantastický problém. Zároveň je tu jeden vliv, který má sám o sobě zajímavou historii.
Sci-fi Zakázaná planeta se jako inspirace přímo nabízí – disciplinovaná posádka vesmírné lodi s vojenským režimem, velitel jako hlavní hrdina, nová planeta, záhadný jev a morální dilema. Když se Roddenberryho po letech ptali, zda Zakázaná planeta fungovala jako inspirační zdroj, odpověděl, že rozhodně ne. Studoval ji, ale spíš aby věděl, které omyly při tvorbě Star Treku neopakovat. Například mu v sestavě vesmírné lodi neseděl kuchař, jenž drhne nádobí, nebo absence radarových systémů. Rozhodně ale zdůraznil, že se nikdy nepodíval na jiné sci-fi s úmyslem něco si od něj půjčit.

Nicméně se časem objevilo memorandum, které Roddenberry poslal producentovi Herbu Solowovi. V něm Roddenberry žádal o kopii filmu či alespoň záběry lodi, ovládacích panelů a konfigurací, přičemž jej ujišťuje, že ze snímku nechce krást, jen stimulovat vlastní myšlení. Může to být koneckonců v souladu s tím, co později sám tvrdil. Star Trek byl sám o sobě z mnoha důvodů bezprecedentní koncept a u takových námětů je lehké zamrznout bez jistoty, že něco podobného už někdo jiný předtím udělal. A Roddenberry chtěl třeba skutečně vědět, co by měl udělat jinak. Tak jako tak, umění nevzniká ve vzduchoprázdnu, vždy vychází z předchozích vlivů. U hraných počinů je navíc obvyklé, že filmaři hledají vizuální reference i v jiných filmech. O dost přiznanějším zdrojem inspirace byl tvůrcům Star Treku také snímek Robinson Crusoe na Marsu, v němž astronaut po havárii přežívá na titulní rudé planetě.
Začátky
V každém případě se studiu NBC koncept líbil natolik, že si objednalo pilot. Ten nesl název Klec a představil vesmírnou loď Enterprise, řízenou kapitánem Pikem (Jeffrey Hunter). Posádka Enterprise přiletěl k planetě, ovládané rasou telepatických mimozemšťanů. Pikeovi samotnému asistuje mimozemšťan Spock (Leonard Nimoy). Pilot se ale studiu nelíbil. Nicméně bylo jasné, že seriál má určitý potenciál. Roddenberry a Desilu Studios nicméně prokázali, že dokážou něco nevšedního – vytvořit dospělou sci-fi. A tak jim dalo studio ještě jednu šanci a objednalo další pilot.
Ten představil nového kapitána Enterprise Jamese T. Kirka (William Shatner). Shatnerův energický a charismatický projev studio zaujal víc, stejně jako psychologicky mnohem hlubší zápletka. Hlavní figurou epizody je člen posádky a Kirkův kamarád Gary Mitchell (Gary Lockwood). Ten se během střetnutí s anomálií začne měnit ve všemocnou bytost a přitom ztrácet své lidství. To byla přesně epizoda, na níž studio čekalo a která určila další kroky seriálu.

Za padouchy už nebyli anonymní mimozemšťané fungující na základě jiných pravidel. Byl to člověk, s nímž se zprvu dá ztotožnit, k němuž mají postavy vztah a jenž na začátku působí sympaticky. Jeho vývoj představuje pro postavy nejen existenční problém, ale navíc je i diváka emočně bolí. Postupem dílu se začne měnit v monstrum na základě jednoduché ontologické otázky – co se stane s člověkem, když z něj uděláme Boha? Kirk musí udělat rozhodnutí, které je objektivně správné, ale morálně je s ním v rozporu. A přestože má k dispozici prakticky bitevní loď s technologií 23. století, nemá nástroje ho porazit tradičně, a tak musí vynaložit svůj intelekt.
Epizoda byla vším, co definuje Star Trek. Hrdinové jsou profesionálové orientující se podle platných pravidel a předpisů. Nejsou to zmatené postavy existující v naprostém neznámu, znají svou práci a neznámou anomálii umějí poměrně rychle zpracovat a vyřešit. Často se setkávají s bytostmi, které je převyšují a zastupují všemocnou entitu. To poskytne seriálu rozměr, jenž krásně doplňuje vesmírné sci-fi; ontologickou nejistotu, existenci něčeho vyššího a mocnějšího, než je nejmodernější futuristická technologie, až to místy přesahuje do kosmického hororu.
Dospělé sci-fi
Kirk je hrdinou, jenž má k dispozici svaly i mozek a oboje vyzkouší. Nejčastější věc, která se v každé epizodě klasického Star Treku opakuje, je situace, kdy se Kirk dostane do nepříjemné pozice, z níž se nejprve snaží dostat silou. Následuje bojová sekvence, která ukáže, že Kirk je zdatný rváč, nicméně je mu to v dané situaci k ničemu, a tak musí vymyslet, jak protivníka přelstít. To je pak divácky mnohem uspokojivější.
Především ale musí učinit rozhodnutí, které ho víc stojí, než kolik mu přinese. Často něco obětuje, vydá se proti vlastnímu přesvědčení nebo scenáristé najdou jiný způsob, jakým mu vítězství zhořkne. Neděje se tak samozřejmě v každé epizodě, jeho vítězství jsou v podobném poměru čistá jako morálně problematická. Často mu ale jeho dobrodružství přinesou nejen situační, ale také morální problém. Star Trek je seriál, který funguje na skvělých doplňujících se kontrastech.
Vedle striktní technologie a srozumitelných pravidel naproti neznámu je tu také kontrast disciplíny a emocí. Hvězdná flotila, pod kterou Enterprise spadá, funguje podle jasných předpisů, například primární směrnice – nezasahovat do vývoje jiných světů. Čemuž je těžké odolat, když se člověk ocitne uprostřed tohoto vývoje a čirou náhodou má prostředky, jak situaci teoreticky zlepšit. Proto jsou pro Kirka důležití dva další hrdinové: doktor McCoy (DeForest Kelley), představující emoce a humanismus, a Spock, Vulkánec spoléhající na logiku a chladný rozum. V situacích, kdy hrozí dilema mezi morální špínou a globálně horší možností, na něho každý naléhá se svým pohledem, jenž jsou sice protichůdné, ale oba objektivně dobré. Na Kirkovi je, aby mezi nimi našel střední cestu, což je o dost zajímavější.
Pružná struktura
Star Trek se tak přibližuje klasickým sci-fi románům, v nichž fantastika sloužila jako nástroj pro sociální či politickou kritiku či psychologický příběh, mnohem víc než k béčkové zábavě, jakou poskytovala sci-fi ve filmu. Přitom nešlo jen o tento rozměr. Star Trek je svou premisou a nastavením fikčního světa ideální žánrové hřiště. Výchozí zápletka je jednoduchá – posádka navštěvuje neznámé světy. Má jasně identifikované postavy a pravidla a na každé planetě přes ně může interpretovat jiné žánrové konvence; nejen sci-fi, ale také válečnou fikci, western, fantasy, horor, v jednom případě dokonce i gangsterku. Epizoda Jeho Veličenstvo vrah je svéráznou variací na Hamleta a další Shakespearovy hry, díl Vlk v ovčíně je pro změnu adaptací slavné povídky Horla od Guye de Maupassanta. Vedle různých námětů ale Star Trek fascinuje hlavně tím, jak se dotýkal palčivých společenských otázek.

Seriál totiž vznikl v době konfliktu ve Vietnamu, probíhající studené války i krátce po oficiálním konci americké rasové segregace. Americká společnost byla stále aktivně nastavená na xenofobické tendence, strach z války i nepřátelské nálady vůči okolnímu světu. Star Trek představoval (a v tomto ohledu dodnes představuje) lákavý fikční svět. Jeho budoucnost je utopická. Svět se sjednotil, zmizela měna, cesty do vesmíru nejsou o dobývání, ale o objevování. Na jednom můstku pracují Američan, Rus, Japonec, černoška a mimozemšťan a nikdo to nekomentuje.
Záchrana skrze reprízu
Obzvláště klíčovou postavou se stala komunikační důstojnice Nyota Uhura (Nichelle Nichols). Uhura má pro televizní historii dost zásadní význam. V epizodě Platónovy nevlastní děti dojde k polibku mezi ní a Kirkem, což bývá označováno za první scénářem napsaný mezirasový polibek v americké televizi. Nichols chtěla ze seriálu údajně odejít, protože se chtěla vrátit k milovanému divadlu, a to i přes Roddenberryho prosby. Až Martin Luther King, sám fanoušek Star Treku, herečku přesvědčil, když se s ní setkal na jedné akci. King totiž při rozhovoru s Nichols vypíchl důležitou věc – Uhura je první filmová a seriálová černošská postava, která není redukovaná na podřadnou funkci. Je schopnou profesionálkou a cennou členkou týmu. To byl pro Nichols dostatečný argument.
Je to zároveň jeden ze stavebních kamenů Star Treku. Společnost překonala mnohé konflikty 20. století a učinila krok ke své lepší podobě a známá sci-fi značka se nikdy nebála poukázat na společenské či rasové otázky. Na svou dobu to byl průkopnický seriál, co se sledovanosti týče, měl ale dost smůlu. Příliš nepomáhalo, že vzhledem k žánru a premise šlo o dost drahý projekt. Po dvou sériích boje za každého diváka a každý dolar na rozpočet se NBC rozhodlo seriál zrušit. Nicméně fanoušci mezitím vytvořili dost silnou základnu. Zahájili masivní dopisovou kampaň a zaplavili NBC žádostmi o další sérii. Televize jim vyhověla a třetí řada vznikla. Jenže pak přišla zrada – vysílací slot ve 22:00. Znechucený Roddenberry se stáhl z vedení seriálu a kvalita epizod začala klesat. Stejně tak klesala i sledovanost. A tak první Star Trek opustil vysílání se třemi sériemi o 79 epizodách.
Nicméně NBC ho nenechala u ledu. Na začátku 70. let přišla syndikace. NBC prodávala Star Trek lokálním stanicím a těm se dobrodružný seriál o 79 epizodách hodil. Navíc se začal vysílat odpoledne, kdy jej mohly vidět děti po příchodu ze školy. Seriál dosáhl vlny popularity, o jaké se mu při své premiéře nesnilo. Fandom rostl a v roce 1972 uspořádali fanoušci Star Treku první velké fanouškovské setkání.
Fandom samozřejmě začal požadovat novou sérii, té se ale nedočkal. Na oblíbený seriál navázal animovaný Star Trek, v hrané podobě se ale oblíbené postavy vrátily až v roce 1979, kdy úspěch Hvězdných válek povzbudil tvůrce v úsilí natočit snímek Star Trek: Film. A tehdy už se začala definitivně psát sci-fi historie. Od té doby už franšíza rostla prakticky organicky a stala se jednou z nejvlivnějších sci-fi ság popkultury, která díky úspěšnému restartu od J. J. Abramse a aktuálním seriálům na Paramount+ žije dodnes.
Podívejte se také na nejlepší sci-fi seriály podle Kinoboxu.
Zdroje: Smithsonian Museum, Television Academy Foundation, National Air and Space Museum, StarTrek.com, Star Trek Fact Check