4 min

Potoky krve, masakry? Proč knihu Zjevení čteme úplně špatně

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

8. díl série Zjevení Když jsem v určitém období více studoval knihu Zjevení, prožil jsem několik zásadních „aha momentů“. Pochopil jsem například, že tuto apokalyptickou knihu nemusíme číst jako doslovný…

Potoky krve, masakry? Proč knihu Zjevení čteme úplně špatně

Zdroj:

8. díl série Zjevení

Když jsem v určitém období více studoval knihu Zjevení, prožil jsem několik zásadních „aha momentů“. Pochopil jsem například, že tuto apokalyptickou knihu nemusíme číst jako doslovný a přesný scénář konce světa, který se má celý odehrát v naší budoucnosti. Janovo poselství promlouvalo prostřednictvím obrazů a nadsázky k raným křesťanům v jejich konkrétní situaci. Jak promlouvá k nám dnes?

Už jako malého kluka mě při četbě Zjevení děsily zmínky o „srpu Božího hněvu“ a o „potocích krve, která poteče až po uzdy koní“. Vrtalo mi to hlavou: Pokud máme tyto obrazy číst doslovně a futuristicky, čekají nás v budoucnu místo automobilů znovu koňské povozy?

Krev odvaluje kameny

Extrémní nadsázka byla ve starověké literatuře běžným vyjadřovacím prostředkem. Teolog Craig Keener připomíná, že starověké zprávy o bitvách často uváděly, jak po ulicích dobytých měst tekly řeky krve z masivního vraždění. Podobně rabíni nadsazovali masakr ve městě Bethar a tvrdili, že z něj do vzdáleného moře vytékaly tak obrovské proudy krve, že po cestě odvalovaly kameny a koně se v nich topili. Jan tedy ve svém vidění používá dobový literární jazyk, nikoli meteorologickou nebo vojenskou předpověď.

V 19. kapitole Zjevení je Ježíš vyobrazen jako ten, kdo jede na bílém koni do boje proti šelmě a králům země. Za pozornost však stojí zásadní detail: jeho plášť je „potřísněn krví“ ještě před samotnou bitvou.

Tady se potřebujeme zastavit a přehodnotit, co nám chce autor naznačit. Ježíšovo vítězství není představováno stejným způsobem jako triumf pozemských vojevůdců. Jeho vítězství musíme číst ve světle kříže: nepostříkal plášť krví svých nepřátel, ale zvítězil tím, že prolil krev vlastní. Ani meč nemá za pasem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vychází mu z úst, jde o meč jeho pravdy. Celý obraz tak dramaticky spojuje motiv boje s motivem soudu.

Čí krev ve Zjevení vlastně teče?
Když se v knize Zjevení mluví o prolévání krve, jde téměř výhradně o krev Beránkovu a krev mučedníků.
Teolog Jiří Mrázek k tomu pokládá trefnou otázku: „Způsobuje snad Boží rozhorlení to, že teče krev? Spíše můžeme tuto výpověď chápat tak, že prolitá krev mučedníků způsobuje, že Bůh je rozhorlen.“ Bůh v Apokalypse není původcem masakru, ale tím, kdo reaguje na nespravedlivé utrpení nevinných.

Lis Božího hněvu leží na Golgotě

Jedním z míst, které mě v dětství i dospívání děsilo nejvíce, je tento obraz:

„Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu. A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.“

Zjevení Janovo 14:19–⁠⁠⁠⁠⁠⁠20

Tento text ve mně zanechával obrovské otazníky ohledně Božího charakteru. Vnímal jsem ho jako krutý masakr poháněný hněvem a pomstou. Jenže i zde musíme číst mezi řádky.

Možná není náhoda, že krev vytekla právě „venku za městem“. Místo za branami města bylo v biblickém a židovském kontextu vždy spojováno s nečistotou a popravami. Nacházela se tam Gehenna –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ smetiště, kde hořel oheň –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a podle evangelií leželo za městem i popraviště zvané Golgota.

V křesťanském čtení tak můžeme tento obraz lisu Božího hněvu nahlédnout ve světle kříže. Bůh v Kristu sám vstupuje do lidského světa plného násilí, bere jeho důsledky na sebe a vzkříšením poráží smrt i zlo.

Kdo s čím zachází, tím také schází

Na jiném místě Zjevení čteme: „Těm, kdo prolili krev svatých a proroků, dal jsi pít krev; stalo se jim po zásluze!“ (Zj 16,6).

Tento obraz ukazuje logický důsledek: zlo, které lidé sami páchají, se nakonec obrací proti nim. Není to záchvat konkrétního Božího hněvu nebo cílené mučení jednotlivců. Je to popis samospádného principu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ spirála násilí funguje tak, že kdo s čím zachází, tím také schází. Tragédií této spirály ovšem zůstává, že v ní často umírají i nevinní.

Mnozí komentátoři chápou například první čtyři pečetě (známé jako Čtyřicet jezdců Apokalypsy) coby obrazy Božího soudu. Jenže když je rozlomena pátá pečeť, mučedníci pod oltářem volají: „Kdy už, Pane, vykonáš soud?“

To nedává smysl. Byly snad předchozí katastrofy pouhým lidským zlem a nikoli Božím soudem? Nebo ti mučedníci něco nepochopili? Za obrazy, které zbrkle nálepkujeme jako „Boží tresty“, se skrývá něco hlubšího, co běžnému doslovnému čtení uniká.

Křesťanské poselství kříže spočívá v tom, že Bůh v Kristu zlo porazil již uprostřed dějin. A i když se až do konce tohoto věku budeme se zlem a násilím potýkat, jeho rozhodující porážka neleží teprve v nějaké daleké budoucnosti. Nečeká nás už žádná velkolepá podívaná na Ježíše bojujícího v ringu s drakem na konci světa. Rozhodující zápas už byl dobojován.

Na úplném začátku svého vidění spatřil Jan kolem Božího trůnu „duhu podobnou smaragdu“. Duha je starozákonním symbolem smlouvy s Noem – připomínkou Boží věrnosti a milosrdenství. V knize, ve které na první pohled čteme takové množství hrůz, se nám tak hned na počátku dostává ujištění o nezměněné Boží lásce a zaslíbení daném celému lidstvu.

(Pokračování v dalším díle.)

Je to jako déjà vu na konci dějin. Proč se v knize Zjevení konec vrací znovu a znovu?

Reklama

Další články z Proboha!

Jak krajní pravice objevila Krista. Dá se křesťanství ubránit před populisty?

Bůh na sídliště. Křesťané z Těšína chtějí měnit místní komunitu, nečekají v kostele a jdou do terénu

Zajímalo nás, jak může vypadat konkrétní podoba církevní pomoci v sociálně vyloučené lokalitě, a tak jsme...

Proč po nich vlastně toužíme? Tichá místa, která nám připomínají, že život není závod

Všimla jsem si, že podvědomě vyhledávám klidná místa. Často se ohlížím po útulně působících koutcích, které...

Zapomeňte na běžné horory. Seriál The Beauty vám ukáže nejčernější noční můru konzumní společnosti

Každý člověk zná pořekadlo „pro krásu se musí trpět“. Své o tom vědí i postavy z amerického seriálu The...

Jonášův příběh vybízí k zodpovědnosti. Prožil jsem ho na vlastní kůži

„Pokud se naučím lidi redukovat a nepřijímat je v jejich celistvosti, tak v konečném důsledku zůstanu sám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Potoky krve, masakry? Proč knihu Zjevení čteme úplně špatně

11. září ještě neskončilo. Newyorští hasiči popsali krutou daň za tehdejší hrdinství

Inspekce varuje před nebezpečným masem z Penny. Lidé ho mají doma, ihned ho vraťte

Dvě manželství skončila rozvodem. Václav Klaus mladší si druhou ženu bral tajně

Věci, které muži chtějí v posteli, ale jen málokdy si o ně řeknou nahlas

Proč mají psi tolik tvarů, ale kočky vypadají stále poměrně podobně?