Měří cca 50 km a je známé strmými útesy s terasovitými hájky citronovníků, domky v pastelových barvách, úzkými uličkami se schodišti a výhledy na moře, kde moře splývá s oblohou v modrém odstínu.
Toto magické pobřeží, jehož vesničky jsou vyhledávané zámožnými turisty a zamilovanými páry, si též oblíbilo mnoho filmových hvězd. Vilu zde měla Lollobrigida i Sophia Loren. V Positanu žil 35 let slavný režisér Franco Zeffirelli. V roce 2007 ji prodal a nyní vila slouží jako hotel. Zde pobývali Laurence Olivier, Maria Callas, Liz Taylor.
Pohádkové Positano
Neobyčejně malebné městečko rozložené na skalnatém svahu nad mořem. Barevné domky kaskádovitě postavené na skalách s výhledem na moře. Růžové, broskvové, terakotové odstíny domků, kam se dostaneme po svislé ulici, což jsou vlastně schodiště. Nejsou zde ulice, vše vede nahoru po schodech.
Nad pobřežím se nachází Monti Lattari (Lattarské hory), kde se můžete vydat na pěší túru. Stezky jsou značené. Nejznámější je 12 km trasa Stezka bohů (Sentiero dei Dei), která vede z nádherného Positana do Praiana.
Sorrento
Střed města se rozkládá na vysoké tufové skále prudce klesající k moři téměř svislými, až 50 m vysokými útesy, uprostřed citrónovníkových a pomerančovníkových sadů, na jižní straně Neapolského zálivu. Citrony jsou všude. A stejně tak citrónový likér Limoncello. Pravé limoncello je z místních citrónů zvané limone di Sorrento. Suvenýry s motivem citrónů a keramiku najdete po celém pobřeží. Na suvenýrech, na utěrkách či prostírání najdete recept na tento likér, který se vyrábí z citronové kůry, macerováním v lihu a s příměsí cukru.
Podle bájí v Sorrentu žily Sirény, které svým zpěvem lákaly mořeplavce do záhuby. Město však proslavil barokní básník Torquato Tasso /1544-1595/, který se v Sorrentu narodil. V centru města se nachází náměstí po něm pojmenované a zde je též jeho pomník.
Torquato Tasso, syn nevalného básníka Bernarda Tassa, dvořan vévody Alfonse II. ve Ferraře a později jeho vězeň, psanec bloudící po Itálii z jednoho knížecího sídla na druhé, štvaný neustálým vnitřním neklidem a náboženskými pochybami, pokud ho nevysvobodila r. 1595 smrt ze všech jeho pozemských útrap.
Otec Bernardo Tasso byl z rodu hrabat di Tasso (lat. Taxis), byl spřízněn s Thurn-Taxisy.
Torquato Tasso ve svých 22 letech.
Wikipedie, volné dílo
Život Torquata Tassa byl plný dramatických zvratů. Trpěl psychickými poruchami, nyní považovanými za maniodepresi. Současníci popsali, jak se pološílený toulal ulicemi Říma, přesvědčen, že je pronásledován. Sedm let byl hospitalizován ve ferrarském Svatoanenském blázinci. Odtud po propuštění odcestoval do Mantovy, cestoval mezi Florencií, Neapolí a Římem. Stále psal, ale nikdy se úplně nevzpamatoval. Zemřel v Římě.
Za svou slávu vděčí dvěma dílům: pastorálnímu dramatu Aminta, o lásce pastýře Aminty a lovkyně Silvie. A hrdinnému eposu Osvobozený Jeruzalém, kde zpracoval skutečné události s bohatě opředenou básnickou obrazotvorností. Líčí boj mezi křesťany a muslimy na konci 1. křížové výpravy při obléhání Jeruzaléma r. 1099. Celý epos vyšel v překladu J. Vrchlického r. 1887, je to doposud jediný úplný překlad.
Jeho dílo se stalo inspirací pro malířství, hudební díla (Händel, Dvořák), filmovou a knižní tvorbu, např. Johann Wolfgang von Goethe tragédie: Torquato Tasso (1790).
V každém větším italském městě jsou po něm pojmenované ulice.
Píseň Sorrento, pův. Známá jako Torna a Surriento (Vrať se do Sorrenta) je slavná neapolská písnička, kterou složil v r. 1902 hudební skladatel Ernesto de Curtis. Text je napsán v neapolštině a popisuje krásu přístavního městečka Sorrenta (neapolsky Surriento) v Neapolském zálivu. Vyznává se v ní z lásky ke své milé, která chce odjet a prosí jí, aby jej neopouštěla a do Sorrenta se vrátila. Píseň si můžete poslechnout na tomto místě.
I já bych se do Sorrenta ráda vrátila.
Zdroje:
Reálie italského jazyka
Wikipedie
Lonely Planet: Jižní Itálie
Země Světa: Itálie Kampánie
Fotografie v textu a ve fotogalerii: Michaela Přibová