Kdo je vlastníkem telefonu, tak to moc dobře zná. Čekáte například, až vám zavolá milovaná bytost, telefon zvoní, a on je to nějaký trouba, co se vám snaží vnutit něco naprosto úžasného, co ve finále vůbec úžasné není, a co vy rozhodně nepotřebujete.
Před časem mi nějaký vytrvalec volal pětkrát denně, zrovna když jsem neměla mobil u sebe, protože jsem se nacházela na sborovém soustředění, a to musí mobil stranou. Vytrvalec volal, jak jsem posléze zjistila, v různou dobu, celý den i večer. Moje smůla a jeho štěstí (nebo naopak), že jsem nebyla v dosahu.
Po návratu ze soustředění se mi ten nezmar dovolal… zástupce pojišťovny. Vyslechla jsem si naučený úvod jen proto, abych se dotyčného optala, zda je to opravdu on, co mi celý týden pětkrát denně volal, a abych ho posléze ujistila, že NIC nepotřebuju, NIC nechci. Chci pouze jednu jedinou věc, aby se mi už nepokoušel volat.
Tuhle mi zase někdo volal. Byla jsem v dobrém rozmaru, nic na práci, tak jsem si řekla, že tentokrát neutnu snahu v zárodku a vyslechnu si, cože mi to budou nabízet. I zvedla jsem telefon.
„Zajícová, dobrý den.“
„Dobrý den, tady Marie Nováková, firma Vodafone. Hovořím, prosím, s paní Zuzanou Zajícovou?“
„…hmmm… ano. Co potřebujete?“
Zde si dovolím poznámku – tento můj oblíbený dotaz vždycky volajícího malinko znejistí a uvede do rozpaků. Jelikož Vodafone je ale můj mobilní operátor, byla jsem shovívavá.
„Paní Zajícová, mám pro vás velmi zajímavou nabídku.“
„Je ta vaše nabídka konkrétní?“
„Samozřejmě, paní Zajícová, jistěže. Je to velmi konkrétní nabídka, paní Zajícová, je to mimořádná příležitost pro naše klienty, jako jste vy, paní Zajícová. Víte o tom, že máme nyní velmi výhodnou akci, paní Zajícová?“
Hovor ještě chvíli pokračoval, paní Zajícová sem, paní Zajícová tam, hlavně, aby si paní Zajícová zvedla tarif, jenže paní Zajícová si neměla zájem zvednout tarif, paní Zajícová byla zvědavá. Odmítla jsem kategoricky senzační nabídku, nepodlehla následnému přesvědčování, ale začala jsem se sama dotazovat.
„Můžu se vás, prosím, na něco zeptat? Na něco osobního?“
„Jistě, paní Zajícová, samozřejmě, paní Zajícová.“
Začala jsem poměrně zeširoka. Vysvětlila jsem té dobré ženě, že mám problém. Nejen s ní, ale se všemi obchodníky po telefonu. Špatně snáším to neustálé oslovování. Já chápu, ujistila jsem ji, že ona za to nemůže, že je učí na školení, jak jednat se zákazníky, takový ten osobní kontakt, že jo.
Ve sluchátku bylo slyšet lapání po dechu.
„Tedy, paní Zajícová, no…“
„Můžete mi, prosím, sdělit, jak se jmenujete? Já vím, že jste se mi představila, ale já jsem to už zapomněla.“
„Marie Nováková, paní Zajícová…“
„Děkuji, paní Nováková.“
„Paní Zajícová, on si na to ještě nikdo nestěžoval, mě tedy, paní Zajícová, nenapadlo, že by to mohlo vadit…“
„Paní Nováková, vadí, leze to, paní Nováková, na nervy. Paní Nováková, děkuji za nabídku a na shledanou, paní Nováková.“
Paní Nováková se začala smát. Nabídku jsem sice odmítla, ale konečně jsem na druhé straně uslyšela normální projev včetně přiznání, že je to tak opravdu učí. Pak mi paní Nováková řekla normálně na shledanou. Nadechla se, spolkla paní Zajícovou, a zase se zasmála.
Moment, zvoní mi mobil. No jo, zase nějaký operátor – prodejce, operátor – call centrum, obchodník – IT, telesales consultant, telesales operátor, telemarketing operátor…
Má smůlu. Dnes nemám náladu ani čas.