7 min

Nehody, které změnily svět F1: Jochen Rindt

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Jochen Rindt byl známý svým divokým stylem jízdy na plný plyn, zálibou pro adrenalin a záměrně neupraveným vzhledem. Do historie se však zapsal tím, že se jako jediný stal šampionem po své smrti. V dnešním díle si připomeneme tohoto rakouského pilota původem z Německa, který přišel o život nedaleko místa, kde zemřel jeho hrdina z dětství.

Nehody, které změnily svět F1: Jochen Rindt

Zdroj: SvětFormule.cz

Jochen Rindt 1942 – 1970

Karl Jochen Rindt se narodil v Mohuči za druhé světové války, 18 dubna 1942. Osiřel po roce, když jeho rodiče zemřeli při bombovém náletu, a poté byl adoptován svými prarodiči. Vyrůstal ve Štýrském Hradci v Rakousku, a závodil i pod rakouskou vlajkou. Jeho dědeček byl právník a Jochen tak vyrůstal zajištěný. Ve škole se seznámil s Helmutem Markem, se kterým se začali zajímat o motorsport, a spolu se Stefanem Pachaneckem během dospívání nasbírali několik pokut za rychlost. Zatímco Helmut Marko se vydal akademickou cestou, Jochen Rindt se přesunul do motorsportu. Ze začátku závodil na mopedech, poté se přesunul na motokros. Závodil i se svým volkswagenem na veřejných silnicích, a za to se často dostával do problémů s policií. Několikrát jej vyloučili ze školy. „Ve škole jsem měl neustále problémy a jednou jsem málem srazil jednoho z učitelů na motorce.“

Jochen Rindt byl známý svým drsným, až zastrašujícím chováním a neupravým vzhledem, vše to ale bylo záměrné. Často se vzpomíná například na způsob, jakým si zavazoval boty. Místo tkaniček používal provázky. Když si v roce 1967 vzal finskou modelku Ninu Lincolnovou, novináři neváhali tento sňatek označit jako sňatek „Krásky a zvířete“. Jochen byl sebevědomý, ctižádostivý, již od malička měl zálibu pro adrenalin, rychlost a rád odporoval autoritám. Nechyběla mu ani správná dávka arogance. Jeho hrdinou byl hrabě Wolfgang von Trips, německý aristokrat, který v Monze roku 1961 tragicky zemřel při nehodě, která si vyžádala život patnácti diváků. Místo aby von Tripsova nehoda Jochena od závodění odradila, naopak jej více inspirovala k závodění.

„Nikdo neví, jak dlouho bude žít. A proto musíte co nejvíce udělat co nejrychleji.“

Jeho začátky v automobilovém závodění nebyly snadné, známý byl svými častými nehodami a návštěvami nemocnic. Všechny neúspěchy akorát vedly k větší touze uspět. V roce 1964 se přestěhoval do Velké Británie, kde si za pouhých 4000 liber v hotovosti koupil cestu do formule 2, a již ve druhém závodě porazil slavného Grahama Hilla. „Jeho vůz se po celý závod pohyboval stranou. Zatáčky projížděl neuvěřitelnými úhly a vždy to vypadalo, jako kdyby měl vyletět z dráhy,“ psalo se o něm v novinách.

O rok později podepsal tříletou smlouvu ve formuli 1 s Cooperem, měl však zálusk na konkurenceschopnější vůz. Téhož roku pro Ferrari vyhrál spolu s Mastenem Gregorym 24 Le Mans. S Cooperem vydržel dva roky, nato přestoupil do Brabhamu, kde vydržel rok. I v autech, která patřila na konec pole dokázal neuvěřitelné věci a dokázal z nich vytáhnout každou špetku výkonu, která v nich byla. Na otázku, jak často jezdil mimo limit, odpověděl: „Kdy jsem jezdil v limitu?“

Šanci závodit v kompetitivním autě získal od Colina Chapmana a na rok 1969 podepsal smlouvu s týmem Lotus. Zde nahradil Jima Clarka, který zemřel v Hockenheimu v roce 1968 a stal se tak pro tým prvním pilotem, který nepocházel z Velké Británie. Bohužel, jak byl Lotus toho roku rychlý, tak byl i křehký a nespolehlivý a Jochen Rindt se stával Chapmanovým pokusným králíkem, když zkoušel na auto instalovat různá experimentální křídla. Závod za sezónu dokončil pouze čtyřikrát z jedenácti závodů. Ve Velké ceně Španělska oba Lotusy havarovaly, prvně jeho týmový kolega, úřadující šampion Graham Hill, když se mu zničilo zadní křídlo. O jedenáct kol později na tom stejném místě Jochen Rindt vlétl důsledkem stejného problému do vraku druhého Lotusu. Zatímco Hill odešel z nehody bez zranění, bezvědomého Rindta vytáhli s poraněnou tváří a zlomeným nosem a zlomeninami na nohách. Na otázku, zda ztratil v Lotus důvěru, akorát sarkasticky odpověděl, že v něj nikdy žádnou důvěru neměl. Nebral si servítky s kritikou vozu a nevěřil mu, téhož roku s ním ovšem získal své první vítězství ve velké ceně formule 1 a v sezóně si vedl lépe než jeho týmový kolega.

„Možná se nedožiji ani čtyřiceti let. Ale, do té doby toho v životě zažiji mnohem více, než kdokoliv jiný.“

Monza 1970

Monopost pro sezónu 1970 nebyl ze začátku velmi konkurenceschopný. Se svým zastaralým Lotusem 49C se však Jochenu Rindtovi podařilo získat vítězství v Monaku. Nakonec byl vůz nahrazen novou verzí 72C, se kterým vyhrál následující čtyři závody a vše naznačovalo tomu, že se stane mistrem světa. Rakouští i němečtí fanoušci se začínali hádat o to, komu vlastně Rindt patří, a okruh Hockenheim měl toho roku rekordní návštěvnost. V neděli přišlo závod sledovat 140 000 lidí. Nato rekord prolomil návštěvnost i okruh v Rakousku, zde ale musel Rindt ze závodu odstoupit kvůli problémům s motorem. Přesto rok 1970 vypadal nadějně. Jochen Rindt se toho roku musel rozloučit s jedním ze svých nejlepších kamarádů, Piersem Couragem, který tragicky zemřel v ohni v Zandvoortu. Rindt údajně začal zvažovat, že z formule 1 odejde a začne se věnovat rodině. S Ninou se jim totiž narodila dcera Natasha. Jedním z jeho dalších plánů bylo vlastnit tým spolu se svým poradcem a důvěrným přítelem, Berniem Ecclestonem.

Lotus se pro závod v Chrámu rychlosti rozhodl odstranit na voze přední i zadní křídlo, aby bylo auto na už tak rychlé trati ještě rychlejší. Byla to standardní procedura a učinilo tak vícero týmů. „Jochen s tím souhlasil. Technice vozu moc nerozuměl, ale s obtížně ovladatelnými vozy si zvládl poradit jako nikdo jiný,“ vzpomínal bývalý mechanik Lotusu Herbie Blash. „Pokud by se necítil ve vozu komfortně, nesednul by si do něj.“

Pátého září 1970, během tréninku na Velkou cenu Itálie, Jochen Rindt narazil v Parabolice do bariér. Pozdější vyšetřování odhalila, že se na autě porouchala brzdová hřídel. Přední část jeho Lotusu byla zničena nárazem, a náraz zároveň zničil i bariéru. Část zdi se rozdělila a jeho vůz tak čelně narazil do sloupu. Vůz byl poté odhozen do štěrku. Jochen si ze strachu odmítal zapínat spodní díl pásů v rozkroku, aby mohl v případě nehody a požáru snáze uniknout z vozu. Ani toho osudného dne neměl správně zapnuté pás a po nárazu sjel hlouběji do kokpitu. Zapnuté pásy nahoře spolu s volantem a palubní deskou poté způsobily smrtelná zranění na krku a v oblasti hrudníku. Byla to právě jeho obava o bezpečnost, která jej stála život. Smrtelná nehoda se udála nedaleko místa, kde zahynul jeho hrdina z dětství, Wolfgang von Trips.

Bernie Ecclestone věří, že pilot měl šanci přežít. Bohužel jízda do nemocnice trvala příliš dlouho a během převozu ztratil příliš mnoho krve. Po příjezdu do nemocnice byl ve věku dvaceti osmi let prohlášen za mrtvého. „V Itálii není dovoleno, aby někdo zemřel na okruhu. Pokud tam někdo zemře, závod je na daný víkend ukončen,“ vysvětloval Jackie Stewart. „Vždy se umírá až po příjezdu do nemocnice. S Helen (manželka Jackieho Stewarta – pozn. red.) a Ninou jsme jeli do nemocnice, ale já věděl, že Jochen zemřel.“

Jak se změnila formule 1 po jeho smrti?

Nedopínání všech bezpečnostních pásů, aby v případě nehody mohli rychleji vyskočit z auta, nebyla jen Rindtova strategie, ale činilo tak vícero pilotů. V roce 1972 se stávají povinnými šestibodové bezpečnostní pásy, které v případě nehody drží piloty pevně na místě, aby nedošlo k zraněním, pokud by se následkem nehody posunuli v kokpitu nebo z něho vylétli ven. V následujících letech začínají piloti také nosit celoobličejové přilby, kterým se mnoho let bránili kvůli strachu, že se zapaří hledí nebo že nebudou dostatečně větrat. Četné smrtelné nehody během 60. let však vedly piloty k větším obavám o svou bezpečnost a uvědomění, že je třeba si hlavu a krk více chránit.

Bodový náskok Jochena Rindta v roce 1970 nikdo nepřekonal a Jochen Rindt změnil historii tím, že dostal titul mistra světa in memoriam. Dodnes zůstává jediným šampionem, kterému byl udělen titul posmrtně. Trofej za něho přebrala na konci roku v Paříži jeho manželka Nina.

Remembering F1's only posthumous champion, Jochen Rindt, who passed away on this day 50 years ago

Outrageously skilful and courageous, and beloved by all who met him

Taken too soon, but never forgotten pic.twitter.com/HLOnvwJDWH

— Formula 1 (@F1) September 5, 2020

Zdroje článku:

Redakce Světformule.cz (Kristýna Dytrtová)

Nehody, které změnily svět F1: Roger Williamson

Reklama

Další články z SvětFormule.cz

My jsme věděli, jaká je realita: Russell se nikdy nebál o místo

Potvrdila se důvěra: Mekies je nadšený z rozhodnutí Verstappena

Měsíce spekulací a odhadů dnes skončily. Max Verstappen před domácím závodním víkendem zpečetil svou...

Historie bodových náskoků lídra sezóny po letní přestávce

Tradiční letní přestávka dospěla ke svému konci, což přirozeně nabádá k náhledu na průběžný bodový stav...

David Coulthard nevěří v návrat F1 na Zandvoort

David Coulthard očekává, že se formule 1 do Zandvoortu už nikdy nevrátí. Nizozemský okruh podle něj kvůli...

Tři pneumatiky stačí aneb Kvíz k VC Nizozemska

Královna motorsportu po letní přestávce naposledy zavítá do Nizozemska. Pojďte si spolu s námi připomenout...

Tento článek byl publikován ze zdrojů SvětFormule.cz

Web přináší aktuální informace, analýzy a komentáře z prostředí Formule 1, doplněné o novinky z dalších motoristických disciplín. Čtenáři zde najdou zprávy z paddocku, přehled výsledků, rozhovory s jezdci i pohledy do zákulisí týmů a závodní techniky. Články kombinují aktuální dění s...

Nehody, které změnily svět F1: Jochen Rindt

Pytle plné peněz. Ukrajinská korupční kauza míří na Zelenského „vnitřní kruh”

Páteční večer přinese přechod extrémně silné bouřky přes část republiky

Co nás čeká v příštích 10 letech: 20 událostí, kterých se obávat – i na které se dá připravit

Zrůda, ošklivá, kdo by jí udělal dítě? Kovalová ukázala hejty, které dostala za to, že nechce být matkou

Noc, kdy se Československo probudilo do okupace. Takhle vypadal srpen 1968