Zapomenuté české a krajové odrůdy se vracejí hlavně proto, že nabízejí chuť, příběh a rozmanitost, kterou běžný regál se sjednoceným ovocem a zeleninou často neumí dát. Pro kuchaře, malé farmáře i domácí pěstitele jsou zajímavé právě tím, že nejsou dokonale stejné. Jedno jablko může být menší, druhé výrazně aromatické, třetí se hodí spíš do moštu, koláče nebo kvasu než do školní svačiny. A právě v tom je jejich síla.
Ještě nedávno se o starých odrůdách mluvilo hlavně v souvislosti se záchranou sadů a venkovských zahrad. Dnes se z nich stává i tichý gastro trend. Zapadá do zájmu o lokální suroviny, sezónnost, moštování, kvašení, domácí zavařování i návrat k potravinám, které mají jasný původ. Nejde o nostalgii pro nostalgii. Staré odrůdy dokážou dát kuchyni výraznější kyselinu, kořenitost, sladkost nebo vůni, kterou moderní obchodní odrůdy často obětují vzhledu, skladovatelnosti a jednotnosti.
Jablka, která voní jinak než supermarket Nejviditelnější návrat zažívají staré odrůdy jabloní. Vedle známějších názvů se znovu objevují jména jako Jadernička moravská, Panenské české, Malinové Holovouské, Strýmka nebo Čistecké lahůdkové . Některé jsou cenné pro přímý konzum, jiné dávají lepší smysl v moštu, ciderech, povidlech, koláčích nebo pálenkách. Právě to je pro gastronomii podstatné. Surovina nemusí být univerzální, aby byla hodnotná. Naopak, odrůda s jasným charakterem může být pro kuchaře zajímavější než ovoce, které chutná pokaždé stejně a nijak výrazně.
Staré jabloně mají navíc jednu výhodu, kterou ocení hlavně lidé se zahradou nebo menším sadem. Často patří k odrůdám, které vznikaly nebo se dlouhodobě pěstovaly v konkrétních podmínkách. Neznamená to, že každá stará odrůda automaticky přežije všechno a nepotřebuje péči. Znamená to ale, že při správném výběru místa, podnože a odrůdy mohou být velmi zajímavou alternativou k běžné nabídce zahradnictví.
Na první pohled obyčejné jablko. Ve skutečnosti stará odrůda, která mizí z českých sadů.
Shutterstock
Vysocké zelí, dumlík a další chutě z regionů Zajímavé nejsou jen ovocné stromy. Mezi starými a krajovými odrůdami se objevují i zeleniny a byliny, které měly dřív pevné místo v určitém regionu. Příkladem je Vysocké zelí z Podkrkonoší, ceněné pro chuť i nezvyklý tvar. Ve stejném okruhu se připomíná také krajový tuřín dumlík. Takové plodiny se do běžného prodeje dostávají obtížně, protože jejich pěstování je malé, lokální a často stojí na nadšení jednotlivců. O to víc se hodí pro farmářské kuchyně, sezónní menu, domácí kvašení nebo zpracování v malých šaržích.
Samostatnou kapitolou jsou byliny. Čechřice vonná odrůdy Zadní Pancíř je spojená se Šumavou a ukazuje, že pojem stará odrůda nemusí znamenat jen jablko ze sadu. Aromatické rostliny mohou být pro současnou kuchyni velmi přitažlivé, protože pracují s vůní, kterou v obchodech obvykle nenajdeme. U takových druhů je ale potřeba počítat s tím, že se častěji shánějí jako semena nebo rostliny pro pěstování než jako hotová surovina na trhu.
Kde je koupit, když je chcete ochutnat Nejjednodušší cesta vede přes farmářské trhy, prodej ze dvora, moštárny a menší sady, které pracují s původními nebo tradičními odrůdami. U ovoce se vyplatí ptát se přímo na odrůdu, nejen na to, zda jde o jablka, hrušky nebo švestky. Menší pěstitelé často prodávají směsi na mošt, padaná jablka na zpracování nebo sezonní ovoce, které by se do běžného supermarketu kvůli velikosti a vzhledu vůbec nedostalo.
Zajímavým příkladem jsou sady, které kromě čerstvého ovoce nabízejí také džemy, mošty, sirupy nebo další zpracované výrobky. U takových produktů má stará odrůda velký smysl, protože se její chuť neztratí za dokonalým vzhledem plodu. Pokud hledáte první zkušenost bez vlastní zahrady, právě mošt, džem nebo sušené ovoce bývají nejsnazší způsob, jak staré odrůdy ochutnat.
Vypadá jako obyčejné jablko. Tahle odrůda ale z českých sadů tiše mizí.
Shutterstock
Kde sehnat semena a stromky na zahradu Kdo chce staré odrůdy pěstovat, měl by rozlišovat mezi semeny zeleniny a bylin a mezi stromky ovocných dřevin. U semen se vyplatí sledovat organizace a semínkovny zaměřené na krajové a rodinné odrůdy. Právě tam se objevují fazole, hrách, rajčata, mák, zelí, tuříny nebo méně známé byliny, které se v běžném hobby regálu nevyskytují. Důležité je počítat s tím, že u těchto semen nejde jen o nákup, ale často i o zachování odrůdy dalším pěstováním a sdílením.
U jabloní, hrušní, slivoní nebo třešní má smysl obrátit se na specializované ovocné školky, které pracují se starými odrůdami a umějí poradit s vhodnou podnoží. Nestačí vybrat romanticky znějící název. Jiná odrůda se hodí do vyšších poloh, jiná do teplejší oblasti, jiná vyžaduje víc místa nebo konkrétní opylovače v okolí. Pokud má strom růst desítky let, je lepší věnovat výběru čas než kupovat první sazenici podle cedulky.
Praktické je ptát se také v místních zahrádkářských spolcích, u ovocnářů, v regionálních sadech nebo na výstavách ovoce. Právě tam se dá narazit na lidi, kteří poznají starou odrůdu podle plodu, poradí s roubováním nebo doporučí školku v okolí. U velmi vzácných odrůd může být cesta pomalejší, ale často spolehlivější než anonymní internetový nákup.
Na co si dát pozor při nákupu Ne každá stará odrůda je automaticky nejlepší volba. Některé mají výbornou chuť, ale hůř se skladují. Jiné jsou skvělé do moštu, ale méně vhodné k přímému jídlu. Další potřebují víc prostoru, trpělivosti nebo zkušeností s řezem. U zeleniny je zase potřeba hlídat čistotu odrůdy, pokud si chcete nechávat semena pro další roky. Staré odrůdy nejsou produkt na jedno kliknutí. Jsou spíš vztah k místu, sezóně a způsobu pěstování.
Právě proto se hodí začít jednoduše. Nejprve ochutnat mošt z tradičních jablek, koupit na trhu méně známou odrůdu, vyzkoušet semena jedné plodiny nebo vysadit jeden dobře vybraný strom. Pokud se staré odrůdy dostávají zpět do kuchyně, není to kvůli dokonalosti. Je to kvůli chuti, kterou nelze úplně nahradit.
iReceptář.cz , Dumazahrada.cz