V novém seriálu Boží plán, který TV Nova uvede na podzim, ztvárňuje Martina Preissová Ilonku, maminku jedné z hlavních postav, kterou hraje Michaela Petřeková. Ilonka pochází z Moravy, konkrétně z Bruntálu. Její seriálová dcera se odstěhuje do Prahy, což pro matku znamená směs zmatku, bolesti a stesku. „Je to maminka, která není z Prahy, je z Moravy, z Bruntálu. A ne úplně se jí líbí, že se jí dcera právě do Prahy přestěhovala. Takže vlastně asi si každý dokáže představit, že je to máma plná nějakého zmatku, bolesti a stesku po dceři. Trošku si představovala její budoucnost jinak. Možná dobře, ale ne úplně dobře pro tu dceru.“
Právě v tom podle ní spočívá svéráznost její postavy. Ilonka se snaží mít věci pod kontrolou, i když dobře ví, že skutečný život se takto ovládat nedá.„Je to taková svébytná, svérázná postava, která vlastně ničemu nezabrání, ale snaží se spoustu věcí mít pevně v rukou, ačkoliv je vůbec pevně v rukou nemá.“ Sama Martina Preissová přitom podobnou zkušenost se svou rodinou nezažila. Když se jako mladá odstěhovala z Moravy do Prahy, nikdo se ji nesnažil držet zpátky. „Mně nikdy nebylo bráněno v tom, abych si žila svůj život tak, jak jsem si ho žila jako mladá. Nikdo mě netahal zpátky na Moravu, když jsem se odstěhovala do Prahy.“
Na své roli si navíc velmi užila možnost vrátit se k moravskému způsobu mluvy, který se během let snažila odnaučit. „Spíš jsem byla ráda za to, že mě po letech potkala role, ve které jsem nemusela mluvit hovorovou češtinou a mohla jsem se vrátit ke své krásné spisovné moravštině. Takže jsem za to byla ráda. Říkala jsem si: Tak dlouho jsem se to odnaučovala, až to někdo po mně chce. Tak to bylo velmi příjemné.“
Když poprvé četla scénář, zaujal ji především samotný námět. Téma mladých lidí, kteří se kvůli současné situaci na trhu s bydlením stěhují do společných bytů, vnímá jako velmi aktuální. „Mně se právě na Božím plánu zalíbil ten nápad, ta tematika, protože je to velmi současné téma. Mladí lidé, a já sama nad tím denně přemýšlím, protože mám syny osmnáct a šestnáct let a říkám si: Chlapci, až se budete chtít osamostatnit, kam půjdete, kde budete bydlet? V dnešní cenové politice bytů je to prostě nemožné.“ Právě společné bydlení mladých lidí jí připadá jako obraz současné doby. „A tematika toho, že se mladí lidé stěhují do jednoho bytu a žijí tam takzvaně na hromádce, je živá a je současná.“
VIDEO
Vedle samotného tématu ji oslovily také dialogy a postava, kterou dostala možnost hrát. „Dialogy jsou zábavné a pro mě jako pro představitelku maminky je zajímavé, že jsem najednou dostala do úst a do své duše postavu, které jsem rozuměla, která je pro mě nějakým způsobem zajímavá a vtipná na hraní. A ještě s takovým tatínkem, s takovým partnerem, jako je Honza Kolařík, jsme, myslím, vytvořili takovou velmi specifickou dvojku.“
Téma odchodu dětí z domova je pro herečku aktuální i mimo seriálové natáčení. Její vlastní synové jsou totiž ve věku, kdy se k osamostatnění pomalu blíží. Preissová ale říká, že je v tom nijak nechce omezovat. „Ne, já je v tomhle směru nijak nemotivuji ani se je nesnažím nějakým způsobem držet na kratším vodítku, nebo jak bych to měla říct. Myslím, že oni až najdou směr, kterým se mají vydat, tak se prostě vydají. A myslím si, že ani já, ani manžel jim v tom bránit nebudeme. Ale samozřejmě jsem pořád ráda, že bydlí s námi.“ Starší syn má čerstvě osmnáct let a stále studuje střední školu, takže podle herečky má rodina ještě nějaký čas před sebou, než se domácnost začne postupně vyprazdňovat. „Starší má čerstvých osmnáct, takže ještě studuje střední školu, takže si myslím, že ještě nějaký čas s námi pobydou. A já ty svoje tři muže kolem sebe mám ráda, takže ať to bude trvat, jak dlouho bude chtít, mně je to vlastně jedno.“
Rodina podle ní tráví stále hodně času společně. Nejen doma, ale také na chalupě a během cestování. „Ano, pořád jsme spolu, jsme spolu na chalupě, jsme spolu doma. Kluci si sem tam udělají nějaký samostatný výlet, ale jsme spolu hodně.“
I když se její seriál jmenuje Boží plán, otázka, zda věří v nějaký předem daný plán života, pro ni nemá úplně jednoznačnou odpověď. Přesto má pocit, že nad člověkem existuje něco, co jeho cestu určitým způsobem usměrňuje. „Něco nad námi určitě je, co ty životy nějakým způsobem usměrňuje a vede je. Já se v tom nějak hluboce nehnípu a nezkoumám to, ale věřím v to, že něco nade mnou je, co mi tu cestu nějakým způsobem předurčuje.“
Léto pak Martina Preissová tráví především s rodinou a na cestách. Protože mladší syn miluje hory, zamířili společně například do Alp a do Rakouska. „Vzhledem k tomu, že mladší syn miluje hory, takže už jsme byli v Alpách, už jsme byli i v různé pahorkatině v Rakousku. Milujeme to tam a jsme hodně na Vysočině, na chalupě, a ještě chystáme nějaké drobné výlety spíš po Čechách.“ Na delší dovolenou se letos rodina nevydala, mimo jiné kvůli jejímu pracovnímu vytížení. „Letos jsme díky tomu, že já jsem měla v červenci docela pracovní vytížení, nevyjeli na nějakou delší dobu. Ale kdykoliv je nějaké dva, tři dny volna, tak vždycky někam vyjedeme na výlet. Vzhledem k tomu, že už se nám tady v těch našich nížinách oteplilo tak, jak je to u moře, tak ono někdy pozbývá smyslu tam jezdit do toho stejného vedra. Ano, je tam moře, slaný vzduch, super jídlo a všechno tohle, ale my jsme letos zvolili variantu, že zůstáváme poblíž republiky a cestujeme v autem dojezdné vzdálenosti.“
Ani během léta ale Martina Preissová nezahálí. Čeká ji totiž práce na nové divadelní inscenaci, kterou zkouší společně s Pavlou Gajdošíkovou. „I díky tomu, že zkouším novou inscenaci, kterou budeme hrát v Galaxii, s Pavlou Gajdošíkovou pouze ve dvou, mám v létě dost práce. Je to nádherná hra od kanadské autorky Jordi Mundt a hra se jmenuje Odmocnina ženy.“ O samotné inscenaci zatím příliš prozradit nechce, aby divákům neodhalila hlavní zápletku. „Je to opravdu od a do z všechno, co se v té hře odehrává, hodně o ženách, o tom, co se může stát mezi matkou a učitelkou, co všechno může být problémem a jak moc máme rádi lidi, kteří jsou kolem nás. Já nemůžu prozradit víc, protože bych prozradila hlavní zápletku.“ Premiéra je naplánovaná na 17. září v režii Tomáše Mašína.
Hrát ve dvou je podle herečky náročné nejen samotným tématem, ale také množstvím textu, který si musí zapamatovat. Speciální mnemotechnickou pomůcku přitom nepotřebuje. „Jsem přesvědčená o tom, že paměť je orgán, a když se ten orgán trénuje, tak funguje. Takže čím více těch věcí člověk učí, tím víc je potom náchylnější si je zapamatovat. Takže vlastně neustálé opakování a memorování, to je nejlepší pomůcka.“ A jak takové učení vypadá v praxi? „Sedím, koukám, přemýšlím. Já jsem schopná text se učit kdekoliv, i v těch největších horkách.“
Zdroj: Autorský článek
Související články