Daniel Ricciardo vstoupil do formule 1 v polovině roku 2011. Tenkrát debutoval ve velice slabém týmu HRT a jediným cílem bylo sbírat zkušenosti. Pro svou první kompletní sezónu se přesunul do Toro Rossa. Tam strávil vedle poměrně rychlého Jeana-Érica Vergneho dva roky, ve kterých si tito dva piloti byli vyrovnanými soupeři.
Když však Mark Webber po sezóně 2013 opustil áčkový Red Bull a došlo na lámání chleba, přednost dostal Australan. Kdyby se tenkrát vedení rakouské stáje rozhodlo jinak, dost možná by nyní kariéry obou jezdců vypadaly zcela odlišně. Rodákovi z Perthu se naskytla životní příležitost, ze které vytěžil maximum, naopak pro Vergneho začal pomalý konec v F1. Později se však Francouz stabilizoval ve formuli E, kde stihl získat dvě celková prvenství a závodí tam dodnes.
Ricciardovým týmovým kolegou v první sezóně v týmu z Milton Keynes byl úřadující šampion, který právě získal čtyři tituly za sebou, Sebastian Vettel. Na australského pilota nebyly kladeny žádné vysoké nároky, stačilo, když se bude držet blízko za Němcem. Mladík však šokoval celý formulový svět.
Zatímco Vettel se po změně pravidel v roce 2014 trápil a netriumfoval v žádném ze závodů, on zvítězil hned ve třech a umístil se na třetím místě celkového pořadí, přímo za dominantními Mercedesy. V té době nebylo pochyb, že se jednou stane šampionem.
Po sezóně čtyřnásobný šampion tým opustil a vedle Ricciarda se posadil Rus Daniil Kvjat. Ten byl však již po jedné sezóně a čtyřech závodech propuštěn.
Místo rodáka z Ufy přišla nová hvězda – Max Verstappen, který se v předcházejícím roce stal nejmladším jezdcem královny motorsportu v historii. Holanďan vyhrál hned svůj první závod s týmem a věčně usměvavý Australan vedle něj vydržel závodit jen do konce roku 2018, kdy z týmu dobrovolně odešel. Pravděpodobně měl pocit, že Verstappen je preferovaným jezdcem v týmu, a tak se Ricciardo pokusil najít si stáj, ve které bude jedničkou on.
Pro rok 2019 přestoupil do Renaultu, tam však neměl dostatečně rychlý vůz a za dva roky přešel do McLarenu. Ve stáji z Wokingu sice zvítězil ve Velké ceně Itálie v roce 2021, ale celkově se v porovnání se svým parťákem Landem Norrisem trápil a po sezóně 2022 byl vyplacen ze svého kontraktu a nahrazen Oscarem Piastrim.
Ricciardo ale nechtěl formuli 1 opustit natrvalo a rozhodl se, že se pokusí o návrat do Red Bullu, kde se mu stejně dařilo nejlépe. V roce 2023 ho nápojový gigant přijal na pozici rezervního jezdce.
V té době působil v béčku rudých býků Nyck de Vries, pro kterého se sice jednalo o nováčkovský ročník, ale vedení stáje od něj mělo vysoká očekávání, která nenaplnil a po deseti závodech byl nahrazen oblíbeným Australanem.
Již ve třetím víkendu v AlphaTauri přišla první velká komplikace. Při druhém tréninku v nizozemském Zandvoortu si poranil ruku, což vítěze osmi velkých cen na několik týdnů vyřadilo ze závodění.
Vrátil se až na konci ročníku, ale s týmem pokračoval i v roce 2024. Ten rok se mu sice povedlo získat několik bodovaných umístění, přesto však nepředváděl výkony hodné na návrat do á-týmu. Stalo se tedy nevyhnutelné – po závodě v Singapuru byl z týmu potupně vyhozen, aniž by dostal možnost plnohodnotné rozlučky.
Jednalo se o smutný konec závodníka, který měl v sobě tolik potenciálu, ovšem zpětně je pilot, který je proslulý svou pódiovou oslavou, za takový konec vlastně vděčný.