4 min

Jan Urban: Lékařům ještě věříme. Jak profesní etika končí v ideologickém bahně

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Profesní etika lékaře vždy byla a i dnes je odlišná od etiky vojáka, trhovce, řezníka nebo politika. Každá profese si ji vydobyla jako známku „best practise“, tedy nejlepšího profesního standardu. A každá původně obsahovala hrdost, mravní pravidla a velmi často i uniformu. Podřizování se etickým pravidlům té které profese bylo po staletí chápáno jako

lékař nemocnice koronavirus

Zdroj: Ilustrační foto: PATRIK UHLÍŘ / MFDNES + LN / Profimedia

Podřizování se etickým pravidlům té které profese bylo po staletí chápáno jako zdroj elitnosti jejích příslušníků a z toho vyplývajícího celospolečenského respektu. Přelom devatenáctého a dvacátého století tohle všechno změnil.

Nadřazenost národního státu, centralizovaného a byrokratizovaného industrializací všech částí rozvoje teď už povinně „národní“ společnosti profesní autonomii rychle znemožnila. „Národní zájem“, „svoboda jednotlivce“, rozšíření totalitních ideologií a nadřazení technicistního pojetí „vědy“ nad etická omezení víry – to vše vytvořilo úplně novou situaci.
Ideologie nade vše
Profesní kvalita, dosud zakořeněná v jasně definovaném exkluzivním základu profese, byla podřízena „národnímu zájmu“ a ideologii. Pro jasnost stačí srovnání Hippokratovy přísahy, asi nejstarší profesní etické normy v lidských dějinách, která vznikla v pátém století před naším letopočtem.

Lékař je touženým symbolem důvěryhodnosti a lidskosti, a víra v lékařskou etiku, mravnost a neschopnost škodit zatím neklesá.

Začínala: „Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklepia a Hygieiu a Panakeiu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.“

Ani slovo o národě, státu či ideologii. Jaký rozdíl s povinnou lékařskou přísahou z roku 1950, kterou museli při promoci skládat všichni českoslovenští studenti:

„Slibuji, že své povolání budu vykonávat v zájmu socialistické společnosti a ku prospěchu všeho lidu, dbaje příkazů socialistické morálky. Svou vědomou péči věnovat zdraví lidu, jakož i péči o rozkvět lékařské vědy. Budu vždy pamatovat na povinnost zachovávat lékařské tajemství a budu se snažit udržet čistotu svého osobního života a lékařské praxe v souladu se zásadami budovatele socialismu.“

Destrukce profesní autonomie zničila ve všech oborech etiku profese, kterou se u nás ani po téměř čtyřiceti letech od konce komunistického režimu nepodařilo obnovit. V některých ohledech je dnes situace naopak ještě horší.

Demokratická politika měla jít příkladem všem ostatním oborům. Zatím jsme zažili její propojení s organizovaným zločinem, a to i na nejvyšší úrovni.

Vznik kategorie nedotknutelných „politických podnikatelů“, podvody s vysokoškolskými tituly na plzeňských právech, prodejné „novináře“, ostentativní postup soustavy státního zastupitelství, konajícího podle pokynů politiků a zásady „na přání mocných nevidím zlo a neslyším zločin“.

Vojenskou policii, která po léta nevyšetřila jediný případ korupce, zcela ve shodě s pochybnými „mravy“ její civilní sestry. Slepou justici, která raději pošle do vězení nevinné, než aby se postavila jasným důkazům o korupci politiků. Jako by meritorní hodnocení skutků jednotlivců a oborů podle hodnot profesní etiky pseudopolitice už navždy podlehlo.
Věř v lékaře svého
Z tohoto etického bahna se do značné míry vymykají vojáci expedičních jednotek a zvláštních sil, kteří se v extrémních podmínkách bojového nasazení rychle naučili chápat životy zachraňující zásady dodržování pravidel profese a věrnosti.

Druhou skupinou, ve kterou člověk toužil mít neomezenou důvěru, jsou lékaři. Profesi, poskytující útěchu a zachraňující zdraví, historicky posiluje magie bílého pláště a právě zmíněná Hippokratova přísaha, princip lékařského tajemství a zásada za žádných okolností neškodit, pokud nemohu pomoci.

Právě proto je veřejnost tak bolestivě zasažena každou zprávou o mnohamilionové korupci ředitelů nemocnic nebo při nákupu zdravotnické techniky. Lékař je touženým symbolem důvěryhodnosti a lidskosti, a víra v lékařskou etiku, mravnost a neschopnost škodit zatím neklesá.

Už jenom proto, že úroveň lékařských fakult je co do odbornosti v porovnání s ostatními obory univerzitního vzdělání nadprůměrná. Lékařská etika se přitom po desítkách let komunistické indoktrinace začala přednášet už v roce 1990.
Kdo je tady docent
O to komičtější a z hlediska lékařské etiky nepochopitelný je až dosud obcházený případ doktora J. M., který tento předmět přímo vyučuje na jedné z lékařských fakult Univerzity Karlovy. Při zkoumání důkazů a okolností jeho jen těžko uvěřitelného případu mu HlídacíPes.org dal, ve shodě s etickými zásadami novinářské profese, prostor k vyjádření.

Na naši nabídku a dotazy však nikdy nereagoval. Přesto se autor rozhodl nezveřejnit jeho plné jméno, aby tím spíše vynikla etická nepřijatelnost podobného jednání na ctihodné univerzitní půdě.

V roce 2017 předložil doktor J. M. na Katolické teologické fakultě více než dvou set stránkovou práci jako podklad pro habilitační řízení a získání docentury. Oponentura vznesla ve schvalovací fázi námitky proti odborné nedostatečnosti práce a habilitační řízení bylo na vlastní žádost žadatele ukončeno.

V roce 2021 však stejná práce vyšla s miniaturními změnami a změněným názvem jako kniha. Ještě o rok později opět pod jiným názvem byla předložena opět jako původní habilitační práce na jedné z lékařských fakult Karlovy univerzity. A opět její text vykazoval jen drobné odlišnosti a množství stejných chyb jako pět let stará původní verze.

Tentokrát však recenzenti byli pečlivěji vybráni, a tak se doktor J. M. stal i s pět let starou prací docentem. Vedle výuky univerzitních studentů ještě dokázal založit a dodnes provozuje komerční organizaci, prodávající semináře a přednášky. O lékařské etice.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Jan Urban: Lékařům ještě věříme. Jak profesní etika končí v ideologickém bahně

Konec ministra Vojtěcha a jeho „převelení“ má logiku. Ale existují i jiné varianty

Česko - Jižní Afrika 1:0. Drtivý start českého týmu! Lišácký aut zúročil Sadílek

Dědek nesměl zvát hosty podle sebe. Prima mu zrušila show, teď popsal, co vše mu zakazovali

Smutné detaily smrti asistentky Leoše Mareše. Vše odhalila jediná neobvyklá situace

Líbání a covid. Nesourodé duo spustilo vlnu zákeřné nemoci. Raketově se šíří Českem