4 min

AfD po Okamurovi kárá i polskou krajní pravici. Vyčítá jí „provokaci pro pár lajků“

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Když se v květnu Tomio Okamura rozhádal s partnerskou AfD kvůli sudetoněmeckým dnům v Brně, mohlo to vypadat jako ojedinělá bouřka na údajně bezmračném evropském „vlasteneckém“ nebi. Jenže teď si Alternativa pro Německo začala vyřizovat účty i s polskými nacionalisty, kteří Němcům znovu přijeli přímo do Berlína provokativně připomenout oběti Varšavského povstání. „Poláci jsou Afroameričané Evropy,“ napsal loni

profimedia-1112706345

Zdroj: Tomio Okamura se zdraví s šéfkou AfD Alice Weidelovou. Přihlíží Václav Klaus, který na stejné akci Alternativy pro Německo vystoupil rovněž. Foto: Profimedia

„Poláci jsou Afroameričané Evropy,“ napsal loni na síti X mladý člen AfD Fabian Keubel a způsobil menší mezinárodní roztržku. Polákům vyčetl, že se údajně neustále stylizují do role obětí a že je to součást jejich národní identity.

Před pár dny, kdy příznivci polské krajní pravice přijeli už podruhé do Berlína, aby se světlicemi a v duchu fotbalových hooligans přímo před Braniborskou bránou připomněli Němcům nacistické oběti Varšavského povstání z roku 1944, se Keubel na adresu Poláků ozval znovu:

Samozřejmě se nabízí otázka – jak je německé národní sebevědomí slučitelné třeba s tím českým ve chvíli, kdy na obou stranách hranice budou u moci nacionalisté, kteří se řídí výhradně heslem Česko (respektive Německo) na prvním místě?

„Kdo si v dnešní době ještě myslí, že může pro svůj národ získat nějakou výhodu na úkor evropského souseda, je blázen. Jen silná, mírumilovná a relativně jednotná evropská pravice s jasným zaměřením na budoucnost může zachránit Evropu jako společenství nás všech – suverénních národů.“
Nacionalisté v pasti nacionalismu
Zní to rozumně. Kdyby ovšem sám Keubel nepatřil k radikálnímu křídlu AfD, které má pestrou historii extremistických přešlapů, kvůli kterým stranu sleduje – a za extremistickou označuje – i německá kontrarozvědka.

Mimo jiné šlo o nesčetné výroky politiků AfD koketující s rétorikou nacistického režimu nebo třeba o kauzu skupiny takzvaných „Saských separatistů“, rovněž z řad AfD, jejíž členy dnes v Drážďanech soudí kvůli přípravě ozbrojeného převratu podle nacistického vzoru včetně etnických čistek na východě Německa.

Okamuru jako šovinistu kritizovali i lidé, které ještě předloni osobně prováděl českou sněmovnou coby vzácné hosty z Německa – třeba ideolog německé krajní pravice Benedikt Kaiser.

Kromě toho se AfD snaží relativizovat odpovědnost Německa za válečné zločiny nacismu. V loňském volebním programu do Bundestagu to vyjádřila touto větou:

„Německé dějiny je třeba ctít v celé jejich úplnosti. Oficiální kultura paměti se nesmí zaměřovat jen na propady našich dějin, ale musí zohledňovat i jejich vrcholy. Národ bez národního sebevědomí nemůže trvale existovat.“

[souvisejici]

Při čtení těchto slov se samozřejmě nabízí otázka – jak je německé národní sebevědomí slučitelné třeba s tím českým ve chvíli, kdy na obou stranách hranice budou u moci nacionalisté, kteří se řídí výhradně heslem Česko (respektive Německo) na prvním místě.

Takovou vládu už Česká republika má, v Německu na ni AfD dominující aktuálním průzkumům přinejmenším aspiruje.

Jenže zatímco AfD a její hlasy jako Fabian Keubel mluví o „jednotné evropské pravici s jasným zaměřením na budoucnost“, vyhovuje jejím českým a polským partnerům spíš pohled do minulosti – a ukazování prstem právě na Německo. Přináší to spolehlivé, byť krátkodobé a třeba i nevelké zisky v preferencích. Voliče je ale třeba držet v provozní teplotě.
Zdivočelí spojenci
Exemplárním příkladem byl historicky první sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu na českém území letos v květnu v Brně. Hnutí SPD Tomia Okamury a jeho spojenci akci využili k antikampani nejen proti sudetským Němcům, ale mezi řádky i proti Němcům obecně. A radikálové v AfD si toho nemohli nevšimnout.

[souvisejici1]

Okamuru jako šovinistu kritizovali i lidé, které ještě předloni osobně prováděl českou sněmovnou coby vzácné hosty z Německa – třeba ideolog německé krajní pravice Benedikt Kaiser. A zástupci mládežníků AfD zjevně na truc Okamurovi jeli rovnou s kyticí na pietu za oběti brněnského pochodu smrti do Pohořelic.

Uvnitř AfD v červnu měla prý proběhnout vypjatá diskuse, jestli Okamuru pozvat společně s Václavem Klausem na stranickou konferenci do Berlína. Část straníků ho tam právě kvůli protisudetským výpadům nechtěla. Nakonec v Berlíně šéf české sněmovny vystoupil, ovace ale nesklidil a vypadal spíš jako trpěný host.

V Polsku se zase AfD opírá o spolupráci s Konfederací, svazkem krajně pravicových uskupení. Jenže právě jedno z nich, Nová naděje v čele se Sławomirem Mentzenem, provokuje německou krajní pravici zmíněným připomínáním obětí Varšavského povstání v Berlíně.
„Provokace pro pár lajků“
A tak krajně pravicový a výrazně proruský magazín Compact, blízký AfD, který ještě letos a loni pořizoval pochvalné rozhovory i s Tomio Okamurou, nedávno poněkud zahořkle konstatoval:

„V pravicovém táboře na východ od Německa vzniká nebezpečná situace. Místo porozumění mezi národy a sbližování zažíváme znovuzažehnutí šovinistických nálad.“ A aby jiskřičku těchto nálad rozfoukal, připomněl rovnou polské krajní pravici poválečné vyhnání Němců z území dnešního Polska.

Německá krajní pravice tak zažívá nepříjemné rozčarování – i přes roky trvající utvrzování o jednotě takzvaných „vlasteneckých“ (ve skutečnosti však často extremistických nebo extremismu velmi blízkých) stran.

Europoslanec AfD Tomasz Froelich, který má sám polské kořeny, si po akci polských radikálů před Braniborskou bránou v Berlíně postěžoval, že jde jen o „provokaci bez přidané hodnoty jen pro pár kliků a lajků“.

Lepší popis toho, jak fungují rádoby vlastenecké strany všech zeměpisných šířek, bychom hledali těžko. Je s podivem, že to AfD – která sama patří do stejného tábora – zjišťuje až teď.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Babiše prý jeho střet zájmů nezajímá. Hlasování vlády dokládá, že o něm dobře ví

Když rozhoduje Dlouhé Bidlo. Etický kodex Babišovy vlády je výsměch realitě

GLOSA. Strakova akademie není žádná Šmejkalova ohrada, aby se tam dala dohromady partička Rychlých šípů....

Jan Urban: Poslední Trumpova šance před volbami? Přidat na agresivitě

KOMENTÁŘ. Americký prezident Donald Trump se podle rostoucího počtu pozorovatelů rozhodně pokusí zabránit...

Ivan Kytka: Když země nevzkvétá. Skryté deficity české debaty o rozpočtu

KOMENTÁŘ. Nářky nad příliš velkým schodkem českého rozpočtu na příští rok mají své racionální opodstatnění....

Hejty na prezidenta nasvítily zásadní téma: jak je na tom Česko s nemocnicemi?

KOMENTÁŘ. Výrok prezidenta Petra Pavla, podle něhož má Česká republika vzhledem k počtu obyvatel a rozloze...

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

AfD po Okamurovi kárá i polskou krajní pravici. Vyčítá jí „provokaci pro pár lajků“

Průzkum průzkumů: Klausovy děti se před volbami potápějí, Babišovi nevycházejí počty

Věci, které muži chtějí v posteli, ale jen málokdy si o ně řeknou nahlas

Škodovky na střeše, české dálnice bez omezení rychlosti. Děsivé nehody aut za socialismu

Poslala pro něj soukromé letadlo. Martin Chodúr popsal začátky vztahu s vdanou manažerkou

Káva, šizení a život bez hodinek. Čech popisuje realitu farmaření v Tanzanii